Bellini: Stará dobrá Etna
0 Redakce 9.10.2009Kdo by čekal, že postarší kytarista Agostino Tilotta bude ten nejživější a nejvíc zapálený muzikant na strahovské Sedmičce. První říjnové pondělí svedlo do jednoho klubu dvě různorodé kapely.
Brooklynští Kayo Dot vydali svou poslední desku u labelu Hydra Head a věnují se zajímavé avantgardě – ambientní klasická hudba volně přechází do doom metalu, kde basu supluje saxofon. Písničky netrvají méně než deset minut a neskutečně pomalu se v nich buduje napětí, které občas vyústí do zechované kakofonie, jindy se zas jen tak rozplyne a vytratí. A proto se pětice v čele s Tobym Driverem moc nehýbala, jen jeho kolegyně Mia Matsumiya se občas pohnula, aby sáhla po rolničkách nebo po houslích. Po závěrečné písni, kterou zahráli Kayo Dot na přání fanouška z první řady, se už čekalo na hlavní italsko-americké hvězdy.
Přestavba pódia netrvala dlouho, komba stačilo vytáhnout z rohů a na modrých průhledných bicích Ludwig se vyměnily pouze činely a rytmičák. Agostino přišel se zajímavou kytarou, nasadil si dioptrické brýle a nastavil si efekty a zesilovač. Zbytek dorazil vzápětí – elegantní bubeník Alexis Fleisig v tmavé košili a bílých keckách, velikánský basák Matthew Taylor a malá, kulatější zpěvačka Giovanna Cacciola v červené mikině na zip. Už od začátku bylo poznat, že Bellini jsou rozdělení na dvě půlky – na italskou tvůrčí a americkou rytmickou a doprovodnou. To ale neznamená, že by se Matthew a Alexis krčili v pozadí, měli dost prostoru ukázat své schopnosti. Hlavní roli ale jednoznačně měli manželé ze sicilské Katánie, která leží poblíž aktivní sopky Etny. Agostino je originální a agresivní kytarista, každý zvrat v riffu prožívá, ksichtí se a kroutí pusou. Giovanna zase dokáže do spletitých harmonií a disharmonií vpasovat osobitý zpěv, ve kterém se střídá procítěná recitace s kvílením.
Bellini spustili nečekaně silně a úderně, na desce znějí možná rozvážně, na koncertě se ale s ničím nemažou. Rychlá, rytmicky členitá a útočná píseň odstartovala celý set, při kterém italsko-americká čtveřice překvapivě nepreferovala novou desku The Precios Prize of Gravity. Následovala úžasná Wake Up Under a Truck s vypjatým refrénem. Skromná Giovanna po každé skladbě děkovala, rozverná dvojka Matthew a Alexis zas šaškovala a imitovala jásání publika. Vystoupení pokračovalo stejně skvěle, jak začalo a Agostino vypouštěl jeden zběsilý riff za druhým. Bylo jasné, že diváci nenechají Bellini odejít bez přídavku.
Po krátké pauze v zákulisí se vrátila trojice bez zpěvačky. Agostino přidal hlasitost a zostření na kombu a instrumentálka The Man Who Lost His Wings ve stylu odlehčených Lightning Bolt mohla začít. V zápětí dorazila Giovanna a skvělý koncert dál pokračoval. Čtveřice hrála výtečně a přesně, ve složitých kompozicích se vyznala a nikde neváhala. A nakonec ještě jednou přidala. „Takže už jenom jednu píseň?“ ověřoval si Agostino u zbytku kapely. Poslední skladba skončila nečekaně a publikum naposledy zatleskalo.
Bellini zahráli úžasný koncert – disharmonický, řezavý, a přesto veselý a hravý. Intenzitou mnohokrát předčili desku. I zkušení hudebníci s dlouhou minulostí dokážou předvést to správné nadšení.
HONZA ŠVELCH
5. 10. 2009 – Praha, Klub 007
Související články: Bellini: Italsko-americká spojka