Tugriki: Neplánovali jsme, jen jsme si spolu chtěli zahrát
0 jsk 21.5.2018Kapela Tugriki, čili čtveřice Dorota Barová (Tara Fuki či Aneta Langerová), Ľuboslav Petruška (Chiki liki tu-a, Korben Dallas), Igor ’Ozo’ Guttler a Lukáš Fila (oba Korben Dallas), sklízí první pochvalné ohlasy za své debutové eponymní album. Nejenom o něm vypráví v následujícím rozhovoru.
Váš název je prý podle mongolské měny. Jak jste na něj přišli?
Fila: Vznikl úplně náhodou. Stáli jsme před studiem, a Ozo, náš bubeník, mi radil, že bych si měl pořídit nové auto. Rovnou mi i jedno ukazoval. Ptal jsem se ho, kolik by stálo, a on odpověděl, že asi tak pět tugríků. Nikdo z nás ostatních to slovo předtím neslyšel, ale moc nás pobavilo, a začali jsme ho pak používat. Až potom jsme si řekli, že by to vlastně byl i pěkný název.
Jak jste se potkali?
Fila: Tak to si pamatuju úplně přesně! V létě jsme měli hrát na akci Mosty – Gesharim. To je takové setkání interpretů z různých zemí visegrádské čtyřky. A byli jsme dotázáni, zda si nemůžeme najít nějakého Poláka nebo Maďara, který by si s námi zahrál. A Ozo má hrozně rád Tara Fuki, a už hodně dávno nám doporučoval, abychom si je poslechli. Takže jsem si je jednou poslechl, a zaujala mě jejich polština. A při té nabídce jsem si na to vzpomněl, a říkal jsem si, jestli je ta zpěvačka opravdu původem Polka. Tak jsem se po ní začal shánět a ukázalo se, že není. V létě jsme pak hráli v Praze ve Stromovce a Dorka se přišla podívat. Bylo hrozné počasí, bouřka, pršelo, ale přesto byla nadšená. Tam jsme si padli do oka.
Barová: A to jsme se tam opravdu setkali úplně poprvé.
Nápad je ale jedna věc a realizace druhá. Navíc jsou obě strany poměrně dost muzikantsky vytížené…
Fila: Když se ukázalo, že Korben Dallas budou mít půlroční pauzu, protože zpěvák Juro má dítě, a chce se mu věnovat, okamžitě nás napadla Dorka. A uvědomili si, že na to budeme mít čas. A že klidně můžeme udělat něco, co nebude nikdo čekat.
Plánovali jste?
Barová: Ne, vůbec. Jen jsme si zkrátka spolu chtěli zahrát a vyzkoušet, zda by to mohlo fungovat. Pak mi Lukáš začal posílat texty, já na ně vyráběla nějaké demáče, a poměrně dlouho jsme také hledali první možný termín setkání. A tam to z nás doslova vytrysklo. A přesvědčili jsme se, že to určitě stojí za to něco spolu zkusit.
Fila: Plán opravdu nebyl žádný. Byla jen chuť něco společně zkusit. Původně také byla představa, že spolu budeme jen hrát, a pokud se podaří udělat nějaké nové skladby, tak je asi doplníme něčím od našich dalších kapel, možná zařadíme i něco převzatého. O nějakém albu jsme v té době vůbec neuvažovali, protože ještě nebylo ani jasné, jestli si budeme hudebně rozumět.
Barová: Jenže pak jsme za první tři dny společného hraní měli natočené základy šesti nových skladeb.
Jde o novou kapelu, která bude dál činná, nebo je to jednorázový projekt, kdy jste vydali album, odehrajete k němu sérii koncertů a pak se zas všichni rozejdete ke svým aktivitám?
Barová: Původně asi taková představa byla, ale nyní, poté, jak se vše podařilo a jak to začalo fungovat, by asi byla škoda zůstat jen u desky a pár koncertů. Opravdu se to ukáže, až odehrajeme turné.
O čem vaše písničky jsou?
Fila: Je to alternativní pop o životě moderní ženy.
Barová: Super! Novinář se v tobě nezapře. Pravdou je, že jsem dostala mnohem více textů a z nich si vybírala.
Fila: A opět v tom nebyl žádný plán, ta jednotící nit časem přirozeně vyplynula. Byl to organický proces.
Hovoří se o vás jako o superskupině. Není to poněkud nadnesené?
Fila: Samozřejmě je to trochu mediální berlička, ale na druhou stranu už opravdu něco za sebou máme, tak proč toho nevyužít? Navíc máme před očima jako varování ten nejhorší moment, který se každé superskupině může stát, tedy že nakonec vůbec nezní jako kompaktní skupina a vlastně ani nemusí být super. Napadá mě přirovnání k fotbalovému mužstvu: To, že se podaří do něj sehnat ty největší hvězdy, ještě neznamená, že bude výsledkem skvělý tým. Proto naše interní ambice je znít kompaktně, a aby nám to společně fungovalo.
(foto: Illah Van Oijen)