Škwor: O progresivitu se můžeme aspoň pokoušet
0 jsk 22.12.2023Podařené, nové, dobře přijaté, Zlatou deskou Supraphonu oceněné album Sobě věrnej, solidní videoklipy, dvakrát po sobě vyprodané O2 universum i hojně navštěvované podzimní turné na Slovensku. To je ve zkratce rok, ve kterém rockeři Škwor oslavili čtvrtstoletí existence.
Jak je ale pro čtyřčlennou partu okolo frontmana Petra Hrdličky typické, uspokojení z úspěchů a zvolnění od ní rozhodně nečekejte. Na otázky odpověděli zpěvák a kytarista Petr Hrdlička, baskytarista Tomáš Kmec a kytarista Jan Chudan.
Sobě věrnej je první deska s novým kytaristou Janem Chudanem, který do Škworu nastoupil vloni. Honzo, jaká je vaše hudební minulost a jak na vás kapela přišla
Chudan: Neměl jsem za sebou žádnou profesionální zkušenost. Hrál jsem jen na amatérské úrovni. Také mám vlastní studio, v němž jsem nahrával takříkajíc menší kapely.
Kmec: Vyhlásili jsme, že sháníme kytaristu, a sešlo se nám asi osm kluků. No a Honza z toho vyšel jako pro nás nejlepší varianta.
Jak výrazný je autorský podíl nového člena na aktuální desce a celkový vliv na jejím vyznění?
Kmec: Já bych řekl, že obrovský. Honza složil minimálně polovinu písniček, podílel se i na některých textech. Protože dělal ve studiu, řekli jsme si, že s ním zkusíme natočit nějaká dema. Výsledek se nám líbil, takže dostal zvukově na starost celé album. Nabrání všech nástrojů, mix i mastering je jeho práce.
Chudan: Můj vliv byl až překvapivě velký. Nenastupoval jsem do kapely s tím, že jí nahraju album, ale ono to tak nějak přirozeně vyplynulo postupem času, jak jsme dělali na těch demáčích. Beru to s pokorou, že mi tahle příležitost byla daná. Výhodou bylo, že jsme na natáčení měli dost času a mohli si vyhrát s hudební produkcí, například pozvat hosty jako Marka Nováka, vynikajícího violoncellistu z České filharmonie, nebo DJe Fluxe, který nám tam scratchuje. Navíc jsme byli na jedné vlně, měli jsme všichni poměrně jasnou a navzájem dost podobnou představu, jak chceme, aby to znělo.
Měl jste jako novic v kapele vizi, kam by se Škwor mohl posunout?
Chudan: Škwor jsem samozřejmě znal dlouho, poslouchal jsem ho a měl jeho tvorbu rád. Určitě jsem neměl nějaký záměr typu udělám z toho tohle. Naopak jsem se snažil, aby to byl pořád ten starý dobrý Škwor, aby to nikam zásadně neuhnulo a fanoušci se nechytali za hlavu. Základem bylo zachovat pilíře, na kterých Škwor stojí, ale zároveň to posunout víc do moderního zvuku, což vlastně bylo i zadání, které jsem od kluků dostal. Ať už šlo o samply, nebo zvuk jednotlivých nástrojů.
Škwor se zapsal do povědomí i tím, že jste se nikdy nebáli využívat ve tvrdém rocku i samply a elektroniku. Teď jste prý ale částečně natáčeli klasickým analogovým způsobem. Co vás k tomu vedlo?
Kmec: Netahali jsme jenom vzorky z hudebních knihoven, ale opravdu jsme si hráli i se živým zvukem nástrojů, což nás neskutečně bavilo. Podle mě ta živost je na nahrávce slyšet.
Hrdlička: Spoustu desek jsme točili ve stresu a v presu, ale tuhle jsme dělali dva roky. Když byla možnost, aby i hosté nahráli své party naživo, samozřejmě jsme toho rádi využili.
Hned v pěti skladbách se objevuje scratching DJ Fluxe. Jaký je vlastně váš dnešní vztah k elektronické muzice a potažmo modernímu nerockovému soundu?
Kmec: Pozitivní. Nás to baví. Řekli jsme si, že tyhle prvky tam určitě chceme mít, ale v písničkách by to nemělo být tím hlavním. Snažíme se používat elektroniku jen jako koření.
Hrdlička: Děláme to v podstatě už od začátku, takže si to můžeme dovolit a vlastně se to od nás čeká. Fanoušci jsou na to zvyklí a minimálně nám to tolerují. Někteří to dokonce vyžadují.
Má smysl v současné době ještě usilovat o nějakou progresivitu v rockové oblasti?
Hrdlička: Můžeme se o to aspoň pokoušet.
Kmec: Ale takhle o tom neuvažujeme. Na začátku je nějaký kytarový nebo basový nápad, který se nahraje a dál se může různě vyvíjet. Buď to hodíme do nějaké tvrdší, nebo naopak elektroničtější podoby, možností je spousta. S každou písničkou si můžeš všelijak vyhrát.
Chudan: Samply bereme spíš jako nástroj produkce než nějaký prvek, jenž by se tam musel za každou cenu protlačit. Jsou i písničky, ve kterých je elektronických zvuků minimálně, protože si o to prostě neříkaly.
Natočili a vydali jste toho už poměrně dost. Jak čelíte nebezpečí stereotypu a opakování sebe sama?
Hrdlička: Snažíme se, aby se to stávalo co nejmíň, aby to, co děláme, nebylo stejné.
Kmec: Nějakému opakování se ale úplně zabránit nelze. Nedávno třeba někdo na Facebooku vytáhl, že Petr na každé desce používá slovo sám. A došlo nám, že to je pravda, i na nové desce se objevuje.
(foto: Ondřej Pýcha)