Škwor: Čím je kapela starší, tím víc měkne
0 jsk 26.11.2020Tváře smutnejch hrdinů je desáté řadové album skupiny Škwor. Jako první v historii kapely se dočká své vinylové verze. Ta vyjde 11. prosince v limitované sérii, jejíž součástí bude speciální podpis karta signovaná všemi členy Škworu. Na otázky odpovídali zpěvák a kytarista Petr Hrdlička, kytarista Martin Volák, baskytarista Tomáš Kmec a bubeník Martin Pelc.
Tváře smutnejch hrdinů je první album, které s kapelou nahrával kytarista Martin Volák. Jak moc se na výsledku změna na kytarovém postu projevila?
Pelc: Martin je progresivní kytarista, který se nám vždycky líbil. Dostal proto prostor, aby se mohl realizovat a celkový sound Škworu oživit. Hodnocení je samozřejmě na posluchačích, ale Martin se k tomu postavil po svém a výsledek je za nás perfektní. Jeho styl hry nás hrozně baví, a je to člověk, který dokáže přenést tu energii i na koncerty.
Už minulé album Uzavřenej kruh znamenalo ve srovnání s předchozími nahrávkami jisté přitvrzení. Novinka jde v tomto směru ještě dál, třebaže stěžejním bodem samozřejmě i nadále zůstávají nosné melodické linky. Co za tím příklonem k ostřejšímu a agresivnějšímu zvuku vězí?
Kmec: Standardní model je, že čím je kapela starší, tím víc měkne. Jenomže takhle to z nás leze a neřešíme, jestli je riff měkčí, nebo tvrdší. Určitá část fanoušků bude nejspíš nadšená, že jsou na desce tvrdší skladby, ale to vůbec neznamená, že půjdeme v budoucnu jenom touhle cestou. Musí to bavit hlavně nás.
Závěrečná skladba Zvedni hlavu je skoro až thrash metal. Chtěli jste si jejím prostřednictvím tak trochu zavzpomínat na vaše začátky?
Volák: Já jsem sice thrash metalem odchovaný, ale tuhle skladbu bych do takové škatulky nezařadil. Použili jsme v ní hodně elektroniky, a hlavně totálně melodický refrén, takže možná by to pasovalo spíš do nějaký tvrdší odnože nu-metalu. Ale na tom vůbec nezáleží. Mám rád technicky náročné riffy, Petr k tomu přinesl výborný text a písnička byla na světě.
V čem vy sami spatřujete asi největší hudební odlišnost či odlišnosti od dosavadních nahrávek?
Kmec: Byly časy, kdy jsme v touze po dokonalém produktu řešili hodiny jedno cinknutí. Oproti tomu jsou na této desce pasáže, které zůstaly stejné z prvního náběru ze zkušebny. Použili jsme sice novější technologie, ale někdy vlastně skoro punkovým způsobem. Ani jsme nečekali, že to dopadne takhle dobře. Byl to pokus, který vyšel a otevřel nám novou cestu. 
Po textové stránce deska působí, jak už její název napovídá, dost posmutněle a pramálo optimisticky, úplně na ní chybí nějaká tematicky odlehčující píseň. Z čeho to pramení?
Hrdlička: Píšu hlavně o tom, co mě štve, takže to logicky nejsou moc veselá témata.
Petře, které z těch nových textů, ty, jako jejich autor, považuješ za stěžejní nebo nejvíc vypovídající o albu a tvém momentálním duševním rozpoložení?
Hrdlička: Nemám žádný mustr na texty, a proto je každý psaný trochu jiným způsobem. Samozřejmě mě ovlivňují věci, které se dějí kolem nás právě teď. Hodně je to slyšet ve skladbě Vteřina jediná.
V refrénu písně Už je to tak dávno figurují postavy Lemmyho a Johna Lennona. Proč zrovna oni?
Hrdlička: Mötorhead jsem poslouchal už jako náctiletý. Lemmy byl prostě obrovská persona a jestli někdo žil rock’n‘rollový život, tak to byl on. Lennon kromě toho, že byl geniální muzikant, byl i známý bojovník za mír a hodil se mi do textu, tak je tam také.
Tohle album jako vůbec první nahrávka Škworu vyjde i na vinylu. Co to pro vás znamená?
Pelc: Je to hrozně zvláštní pocit, protože jsme generace, pro kterou ještě bylo elpíčko naprosto normální věc. Já se kdysi při stěhování všech desek zbavil a dneska toho lituju, takže tahle deska bude základní kámen mé nové sbírky.
(foto: Ondřej Pýcha)