Michal Prokop: Pracuji intuitivně a žádné koncepty nevymýšlím
0 jsk 12.8.2021V květnu vyšlo nové album Michala Prokopa & Framus Five Mohlo by to bejt nebe. Stalo se tak v roce pětasedmdesátých zpěvákových narozenin, které oslaví v pátek 13. srpna na festivalu Krásný ztráty Live ve Všeticích na Benešovsku.
Co vás k albu přivedlo?
Mám mezi alby obvykle docela velkou pauzu. Souvisí to s tím, že už mi není dvacet a že se člověk hůř odhodlává k nějaké práci, má spoustu obav, aby se po všech těch letech neopakoval, i z toho, jestli z něj vůbec ještě něco kloudného vypadne. Takže vždycky potřebuju nějaký vnější impuls. V tomto případě to byl jeden konkrétní text.
Ví se o mně, že převážně pracuju na hotové texty a spousta lidí mi něco posílá a mně se štosují v počítači. Za těch devět let od minulého alba jsem jich dostal spoustu. A najednou mi jeden přišel Tomáše Rorečka, kterého jsem předtím vůbec neznal, a bylo to takové dada. Jmenuje se Věnování. To odstartovalo, že jsem se začal hrabat i v ostatních textech, což odstartovalo práci na celém albu.
Album ovlivnila skutečnost, že se nahrávání nezúčastnil váš dlouholetý kolega Luboš Andršt. Co se stalo?
V listopadu, kdy už jsme měli natočené základy, byla připravena aranžmá a já měl dokonce skoro všechno nazpíváno, Luboše postihla vážná zdravotní indispozice, která ho prakticky vyřadila ze hry. Podílí se na albu autorsky, a ještě více aranžérsky, nicméně ve chvíli, kdy onemocněl, měl nahránu jen jednu věc, akustickou kytaru na prvním singlu Má vlast. V dalších písních už ho musel zastoupit náš dlouholetý zvukař a výborný kytarista Pavel Marcel.
Jen v další Lubošově autorské věci jsem vyloženě chtěl, aby hostoval někdo, kdo je podobný kytarový hrdina jako Luboš. To znamená kytarista, který nezpívá, ale přitom umí udělat vlastní projekt a lidé chodí právě na něho. A takoví byli u nás vždycky jen tři, Radim Hladík, Luboš Andršt a Michal Pavlíček. A tak jsem oslovil Michala Pavlíčka, který svou účast pojal vysloveně jako poctu staršímu kolegovi.
Pavel Marcel je i novým členem koncertní sestavy Framusu Five?
Zatím to tak vypadá. Na desce ho uvádíme zatím jako hosta. Ale jak to bude celé dál, tím jsem se ještě nezabýval. Jestli to třeba nebude tak jako u Rolling Stones s basistou Darrylem Jonesem coby stálým hostem, zatím nevím. Prostě říkám, že Pavel Luboše zastupuje, nikoli nahrazuje.
Píseň Má vlast byla jako první singl vybrána proto, že se na ní hráčsky podílí Luboš Andršt?
Ne, to je náhoda a jsem rád, že to tak vyšlo. Hlavní důvod byl v tom, že text té písně je tak aktuální, až mě to překvapilo. Nejvíc mě šokovalo, když mi autor textu Jiří Žáček řekl, že ho napsal už asi před deseti lety, a on to zní, jako by ho psal na současnou dobu.
Navíc si myslím, že se mi ta písnička skladatelsky docela povedla, Luboš ji krásně zaranžoval, hezky tam hraje i Honza Hrubý. Prostě je to něco, čím jsem se chtěl prezentovat. I když celé album je samozřejmě hodně různorodé, nedá se říct, že by pro něj byla Má vlast vysloveně typická.
Jiří Žáček je jedním z řady lidí, se kterými jste dřív spolupracoval a ke kterým se nyní na novém albu vracíte. To byl od začátku záměr?
Určitě ne, já většinou pracuji intuitivně a žádné koncepty nevymýšlím. Ale když jsem se začal probírat staršími věcmi, narazil jsem na starší Šrutův text, na jednu Skoumalovu písničku, která byla připravena už na minulé album, ale tehdy jsme si s ní nějak nevěděli rady. A stejně tak jsem našel i titulní Mohlo by to bejt nebe. To jsem vymyslel už před pár lety víceméně pro sebe, když jsem dostal text od Milana Šaška.
Závěrečným bonusem je vlastně taky takový pohled zpátky. Můžeme mu říct remake coververze, protože Svět naruby Ježka, Voskovce a Wericha jste nazpíval už v šedesátých letech.
K tomu mě inspiroval hudební publicista Pepa Vlček. Bavili jsme se před časem o tom, že připravuju novou desku a on mi navrhl, abych znovu nazpíval Svět naruby, protože začíná být zase aktuální. My tu písničku nahráli na jaře 1969, když nastupovala husákovská normalizace, všichni jsme se k tomu zoufalství chtěli vyjádřit. A je to má vůbec první česky zpívaná věc, předtím jsem zpíval výhradně anglicky.
Byla nahrána pro poslední rozhlasovou Houpačku Jirky Černého, kterou pak zakázali. Ne kvůli mojí písničce, ale kvůli protestsongu Jaromíra Vomáčky Běž domů, Ivane. A mou nahrávku v rozhlase smazali, zachovala se jen velmi nekvalitní amatérská nahrávka, kterou mi poslal jeden posluchač a já ji mám v archivu. Tak jsem teď poprosil Luboše Andršta, aby Svět naruby znovu zaranžoval. A musím říct, že jestli je na téhle desce něco jako skvělá vizitka Luboše Andršta, je to právě tohle aranžmá, možná víc než ty dvě písničky, které složil. Náladou mi hodně připomíná Noc je můj den, vůbec první písničku, kterou koncem šedesátých let Luboš přinesl do Framusu a máme ji v repertoáru dodnes. Tu považuji za vůbec nejkrásnější věc, kterou Luboš složil.
Je dobrým zvykem album pokřtít. Jaký je plán?
Už v době lockdownu jsme se s Davidem Gaydečkou rozhodli, že rozjedeme přípravy festivalu Krásný ztráty Live, který už několik let pořádáme ve Všeticích na Benešovsku. I vydavatelství Supraphon souhlasilo, že to bude dobrá platforma pro křest, navzdory tomu, že album vyšlo už koncem května. Takže 13. srpna se ve Všeticích na všechny těšíme.
(foto: Lukáš Kadeřábek/Supraphon)