Lucie Bílá: Vzniklo něco, co se i mně dobře poslouchá
0 jsk 18.4.2016Zpěvačka Lucie Bílá oslavila 7. dubna padesáté narozeniny. K životní události si nadělila novou desku Hana a tři velké koncerty v Bratislavě. Všechny byly vyprodané a byly největšími, jaké česká zpěvačka absolvovala. Kolekci Hana (Bílá se ve skutečnosti jmenuje Hana Zaňáková) připravila s novým tvůrčím týmem a několik písniček z ní na bratislavských vystoupeních představila.
Je nová deska bilanční?
Není, spíš se vracím ke své podstatě. Hanu jsem ze svého života, včetně soukromého, vytěsnila. Ale nebýt jí, tak by Lucie nikdy nebyla tak silná v kramflecích. Lucie je divoká rošťanda, zatímco Hana je kultivovanější a drží Lucii zkrátka.
Je to tedy poděkování klidné části vašeho já?
Určitě. Neexistuje logičtější název pro mou novou desku a neexistuje lepší příležitost k jejímu vydání. To album je po všech stránkách vyrovnané, kultivované, má názor dospělého člověka. A právě proto není lepší název než Hana. To je jméno, které mám ve svých dokladech, v pasu i v řidičáku. Je to jméno, které mám ráda a ke kterému mám teď možná lepší vztah, než jsem kdy měla.
Uvědomila jste si to až teď?
Ne, ale měla jsem ve svém životě období, kdy jsem až příliš uvěřila Lucii. Až moc jsem věřila tomu, že jsem Lucie Bílá. Teď už vím, že Lucie je jenom role. Role, kterou mám ráda, ale jenom ji hraju.
Při realizaci alba jste se obklopila zcela novým tvůrčím týmem. Proč?
Celý tým je o generaci mladší než já. A všichni z něho vnesli do mého života a práce nové věci, modernost. Tyhle dveře jsem ještě nikdy neotevřela, ale v místnosti, do které jsem jimi vešla, je mi moc dobře. Texty napsali Petr Harazin a Štěpán Petrů, kteří, mi spadli přímo z nebe. A to doslova, protož jsou ze skupiny Nebe. Mám ráda muže, kterým ani nemusím říkat, co potřebuju, a oni mi to přesto dají. A přesně tohle udělali. I když jsme spolu samozřejmě o celkovém naladění desky hodně mluvili.
Další člověk, který mi spadl z nebe, je producent Martin Maxo Šrámek. Přesně věděl, co chce, kudy celou věc povede a svého úkolu se zhostil bravurně. Ono totiž udělat desku Lucce Bílé, od které všichni něco očekávají, není snadné.
Vzniklo tak něco, co se i mně dobře poslouchá. Album má krásný obal, skvělou muziku i texty, zvláštní frázování, nový zvuk. Já sama své nahrávky moc neposlouchám, ale tahle deska se poslouchá sama.
Většina alba vznikla na Slovensku…
Chtěla jsem ke svým padesátinám vydat desku, která ukáže, že je tu pořád prostor, pořád je co objevovat a pořád co říct. Chtěla jsem říct, že stále existují cesty, kterými se dá jít. Chtěla jsem tedy něco nového. Proto jsem se nevracela ani k osvědčeným spolupracovníkům z Česka, ale spřízněné duše jsem našla na Slovensku. Konkrétně to byl Martin Šrámek. K němu jsem hledala někoho, kdo na album přinese taky něco trochu ženského. I autorsky. Proto se mnou spolupracovala Katka Knechtová. Ta do toho vnesla úžasný ženský prvek, a to i ten autorský. A další ženský prvek je Celeste Buckingham. Je to úžasná raperka. Ta je, vedle Martina Šrámka, druhým zpívajícím hostem na desce. Oba zpívají anglicky a dávají tomu takový, řekněme, nádech světovosti.