Luboš Pospíšil: Nápad spojit muziku a poezii mi přišel před deseti lety
0 Redakce 29.9.2021Měl to být původně dárek k loňským sedmdesátinám, ale okolnosti a s nimi související omezení původní plány zásadně poznamenaly, a tak svou novou sólovku Poesis Beat nadělil beatový písničkář Luboš Pospíšil sobě i posluchačům až s ročním zpožděním. Ohlasy na ni jsou nicméně velmi pozitivní.
Proč po dlouhé řadě alb s kapelou 5P přicházíte se sólovou deskou?
Správně používáte slovo dlouhé. Od roku 2007 jsme vydali čtyři desky, když budu počítat i živé album, a mezitím vyšly dva komplety, dohromady třináct cédéček, které mapovaly celou moji hudební historii. Teď mi připadalo, že bych se mohl nějakým způsobem ohlédnout nejen za tím, co jsem dělal, ale i za tím, co jsem měl vždycky rád. A to byla beatová muzika šedesátých a sedmdesátých let.
Protože se mi možná už před více než deseti lety zrodil v hlavě nápad spojení muziky a poezie do jednoho útvaru ve smyslu ne poezie zhudebňované, ale poezie současné, živé, vymyslel jsem si pojem poesis beat. Poprvé jsem ho použil na poslední desce s 5P jako podklad pod cédéčko. To sousloví je tam napsané.
Proč beat, to jste vysvětlil. Ale co znamená poesis?
V řadě jazyků je to slovo bráno jako poezie, ale v našem prostoru nezdomácnělo. Já se poezií zabýval už v C & K Vocalu, byla to poezie nejen současná, ale i velmi stará, nejen v případě Francoise Villona, ale i dalších autorů. Musím připomenout, že jsme se s poezií Francoise Villona zúčastnili vynikajícího představení Hodina mezi psem a vlkem v tehdejším Realistickém, dnes Švandově divadle. To představení po čtyřech reprízách komunistický systém razantně zastavil. Pak už jsem spolupracoval s Pavlem Šrutem a dalšími vesměs živými básníky, Ladislavem Kantorem, Janem Saharou Hedlem, Františkem Stralczynským…
Jste ale také čtenář poezie?
Teď jsem někde četl, že Vladimír Mišík bude na novém albu zpívat další básníky z historie. V té souvislosti jsem si uvědomil, že Václava Hraběte jsem slyšel už v roce 1968, kdy za námi jako studenty přijel do Kutné Hory Mirek Kovářík a tam nás touto poezií úplně uzemnil. A byl to jeden z důvodů, proč jsem se poezii začal skutečně věnovat.
V dalším roce jsme měli sborovou recitaci, dostali jsme se až do celostátního finále Wolkerova Prostějova. Tam jsme sice nevyhráli, protože jsme se předtím trošičku upravili v místní hospůdce, ale i tak to byl obrovský zážitek. Recitovali jsme Jobovu noc Františka Hrubína. Samozřejmě, Píši vám, Karino od Pavla Šruta pro mě je další důležité spojení, protože žiju v Kutné Hoře, a to je město Jiřího Ortena. Takže těch návazností je opravdu hodně a mohu říct, že jsem se poezii opravdu věnoval.
Album mělo být hotové už loni k vašim sedmdesátinám, zasáhl však covid. Nakonec vznikalo převážně v domácích studiích. Má tenhle způsob práce kromě nevýhod i nějaké plusy?
My předtím zkoušeli, takže to, kam by mělo album směřovat, jsme měli vyjasněné. Ale zbytek už byl na každém z muzikantů. kteří jsou, musím dodat, každý ve svém oboru naprostá špička. Věřil jsem jim, protože jsem věděl, jak hrají. V případě Martina Vajgla, který se mnou už dvě desky dělal, jsem věděl, že je schopen natočit celou desku, aniž by slyšel jediný další tón. S kytaristou Liborem Mikoškou jsem se znal a mnohokrát jsme se o spolupráci bavili. Nic není náhodné. Celá myšlenka zrála několik let.
Je nějaká naděje, že se tato sestava sejde i naživo?
Máme naplánovaných několik křtů, kde by se tato sestava objevit měla, ale je pravda, že je málo reálné, aby stabilně vystupovala, protože každý má závazky ve svých domácích kapelách. Nicméně: s vokály mi pomáhala dvojice manželů Černých a já si už na křtu jejich desky ověřil, že jsem se dlouho nesetkal s lidmi, kteří by mi vokálně tak dokonale seděli. A ti se mnou mohou vystupovat v takovém trojhlasém vokálním sdružení, pro které máme zpracovaný nejen tento nový materiál, ale i řadu starších písní typu Tenhle vítr jsem měl rád. Zní to rozhodně zajímavě.
Převezme do repertoáru některé písně z Poesis Beat také kapela 5P?
Uděláme to velmi rádi, jde jen o to, jak už jsem říkal, aby to byly písně, které se kapele povede ideálně uchopit. Některé už mám vytipované a myslím, že by to neměl být problém.
Mezi autory textů většinu posluchačů ale asi překvapí jméno Jiřího Hájíčka, který je sice držitelem dvou cen Magnesia Litera, ovšem za prózu. Málokdo asi tuší, že je také básníkem. Jak jste na to přišel?
S Jiřím Hájíčkem se znám řadu let. Napsal knihu povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku a u té příležitosti jsme se sblížili a zjistil jsem, že píše takovým poetickým jazykem v próze, cítil jsem z jeho psaní poezii. Tak jsem se ho na to zeptal a on mě překvapil odpovědí, že se poezií zabýval dřív, než začal psát prózu.
Takže to pro něj nebylo nic nového. Jen si musel ujasnit, jak jeho verše půjdou dohromady s muzikou, ale podle mého názoru si to sedlo báječně. Jsem hodně spokojený.
(foto: Radek Volf)