Imodium: Nejsme hudební extrémisté
0 jsk 23.10.2017Broumovská skupina Imodium vydala nedávno své další album Element. Momentálně je na turné k němu, přičemž jedním z jeho vrcholů bude 26. října křest v pražském klubu Rock Café, na němž se po boku kapely objeví i hosté alba a host turné, skupina Stroy. Vystoupí i další broumovská skupina Vivian. Na otázky odpověděl zpěvák a kytarista Thom.
Už dopředu jste ohlašovali, že na novém albu to bude úplně nové Imodium. S tím jste do nahrávání šli?
Vždycky se k nahrávání snažíme přistoupit tak, že zachováme určitou podstatu toho, co děláme, tedy kytarovou rockovou muziku. Ale asi to poslední, co bychom si přáli, a určitě se to netýká jen nás, je zůstat stát na místě. A pořád si dokola opakovat svůj model – jakkoli by byl předtím úspěšný. Rádi zkoušíme nové věci, ale na druhou stranu nejsme extrémisté, kteří by najednou připravili kolekci úplně jiných písniček v úplně jiném žánru, jen abychom všechny vyvedli z míry. Ale snad je z toho znát, že jsme se v průběhu doby něco naučili, ať už je to instrumentální stránka věci nebo třeba stavba melodií, ale samozřejmě se to týká i práce ve studiu. Když jsme začínali, bylo nám patnáct. Teď je nám třicet, takže logicky k mnoha věcem přistupujeme jinak. Doufám, že se to podepsalo i na tom výsledku.
Je nové album tvrdší než ta předešlá?
Nikdy neděláme věci účelově, rozhodně jsme dopředu neměli nějaký cíleně připravený plán. Ano, chtěli jsme mít nahuštěnější sound, ale to neznamená, že bychom si dopředu řekli, že budeme víc zkreslovat kytary nebo že bych měl víc křičet.
Desku jste točili ve studiu v klášteře v Broumově. Ovlivnilo ji nějak to prostředí?
Určitě. Ale na druhou stranu si doteď nejsem jistý, jak moc se na tom výsledku podílelo samo místo, tedy přítomnost kláštera, a nakolik už jenom fakt, že jak už jsem říkal, se leccos změnilo. Naše kapela moc není zvyklá na tradiční nahrávací studia, a předchozí desky jsme dělali ve svých vlastních prostorech, protože disponujeme nahrávací technikou. I naše okolí už to vědělo, že než bychom byli ve sterilním studiu, raději nahráváme na chalupě nebo ve zkušebně a jsme pány svého času… Ale asi už jsme tenhle přístup vyčerpali. Navíc to místo má svoji energii i auru, a rozhodně bych přál každému to zažít. Když po několika hodinách vyjdete ven, a jdete se projít třeba na klášterní hřbitov, je to úplně něco jiného.
Inspirovalo to i název?
Ne. Názvem já pokaždé začínám. Potřebuju si najít téma, prvotní impuls, který mi pomáhá při tvorbě textů. Takže název už jsme měli dávno předtím, než jsme přijeli do kláštera. Udává mi to směr, dává to ucelený rámec, a vychází pak z toho i vizuál.
Znamená to, že je nahrávka svým způsobem koncepční?
Koncepční rozhodně ne. Ale určité téma tam je. Zlomem pro mě byla ta zmiňovaná třicítka, o některých věcech jsem začal přemýšlet jinak – i proto ta narážka na Pátý element, jakýsi spirit, určující každou osobnost. Čtyři živly jsou neměnné, ale tím pátým mohu být já, stejně jako jakýkoli posluchač té desky. Ale aby to proniklo přímo do textů, to je pro mě vyšší dívčí, další autorský level, který je natolik obtížný, že ho ne každý je schopný. Rád bych se na ten stupeň někdy dostal. Ale tady jsem se o to ani nepokoušel. Pro mě bylo důležité, aby vše do sebe zapadlo. I to vizuální znázornění na titulce, které nám udělal Michal Skořepa, do toho přesně zapadá.
Michal Skořepa z kapely Stroy i zpívá na prvním singlu, který jste vydali se značným předstihem oproti albu. Proč jste si ho vybrali?
Známe a přátelíme se několik let. Hrál nám už titulní roli v klipu Valerie. Padli jsme si do oka, pak jsem objevil jeho hudbu i to, jak krásně kreslí. Singl Proud jsme vnímali jako takový start všeho, nakopávák, chtěli jsme ho mít jako prudkou a špinavou písničku. A vyšlo nám, že ty zpěvy tam budou dost vysoko. On má opravdu velký hlasový rozsah, tak jsem ho oslovil. Žádný další plán to nemělo. Pak jsem si ale uvědomil, že by mohl znázornit i obal, a to, že nakonec došlo k tomu, že s jeho kapelou jedeme i turné, už byl přirozený vývoj. Stroy nás baví, nabyli jsme dojmu, že je pořád ještě hodně lidí nezná, oni navíc sami turné dosud nejeli, tak jsme jim řekli: Pojďte si to s námi užít!
Na druhý singl jste přizvali raperku Sharkass. Rockový a r´n´b svět u nás ale pořád moc nekomunikují. Jak k tomu došlo?
Chtěli jsme to zkusit. Na první singl jsme měli dost rozporuplné reakce, někomu už to přišlo moc syrové. A nám se to hodně zalíbilo, to že to vyprovokovalo takovou reakci. Takže jsme si řekli, že druhý singl uděláme podobně, jen s úplně jiným žánrem. Líbila se nám úvaha, co to udělá, když to bude úplný opak. A opět se konalo překvapení. K našemu údivu se to skoro všem tentokrát líbilo. A ta písnička má i hezkou sledovanost. Čekali jsme mnohem víc rozporuplných komentářů. Ovšem je to asi pořád lepší, než kdyby to někomu jen nevadilo. Lhostejnost je nejhorší, co může muziku potkat. Takže právě teď řešíme, jak to budeme s tím duetem řešit na koncertech, protože Šárka s námi samozřejmě všude jezdit nemůže.
Na probíhajícím turné s vámi hrají různé lokální kapely. Jak jste je vybírali?
Vždycky rádi zveme někoho mladého a neznámého. Tak jsem napsal na Facebook, že hrajeme v tom a tom městě, a chceme místní kapelu, ať nám lidé nebo i členové těch kapel posílají tipy, že si to poslechneme a vybereme si. Chvilku jsme uvažovali i o nějaké anketě, ale pak jsme si řekli, že s tím dnes ty mladé kapely otravují všichni.
(foto: Michal Havlíček)