Ida Kelarová: V Čhavorenge je obrovský potenciál
0 jsk 12.4.2018Hej Romale je album, které vzešlo jako výsledek společného projektu České filharmonie a Idy Kelarové na podporu romských dětí z českých a slovenských osad, ghett a sociálně vyloučených lokalit. V první studiové nahrávce dětského romského sboru Čhavorenge řídí Českou filharmonii dirigent Marko Ivanović. S Idou Kelarovou jsme si o Čhavorenge povídali.
Jak děti vnímaly natáčení alba ve Dvořákově síni pražského Rudolfina?
Myslím, že dětem to všechno dojde až ve chvíli, kdy to album budou držet v ruce. Je potřeba říci, že děti ihned po natáčení odjely zpět domů, a tak vlastně ani nemají představu, jak to bude znít, jaké to bude. Vždy byly během natáčení perfektně připravené a věřím tomu, že je to z toho alba cítit. Bude to pro ně velký dárek. Nejen ta hudba, ale i texty, které jsou v bookletu. Je důležité si také uvědomit, že děti byly po čtrnáctidenní letní umělecké škole a několika koncertech a já měla strach, aby se neuřvaly, protože ony při každé zkoušce zpívají naplno, nešetří se. Dají do toho vždy naprosto vše.
Kdo je autorem písní, které na albu jsou?
Kromě dvou písní je autorem všech skladeb je Desiderius „Dežo“ Dužda, který začal skládat přímo pro Čhavorenge. Je skvělým autorem romské hudby, a to nejen hudby, ale i textů.
Co je podmínkou pro děti, které jsou ve sboru Čhavorenge?
Nejdůležitější je pro nás zodpovědnost. Snažíme se vytvářet vzory pro děti samotné. Děti musí chodit do školy, musí mít dobré známky. Má to opravdu daleko širší spektrum, než se na první pohled zdá. Přes hudbu se snažíme dětem měnit myšlení, měníme jim životy. Snažíme se je navigovat a troufám si tvrdit, že to funguje a daří se nám to.
Jak rodiče vnímají fakt, že jejich dítě je členem sboru Čhavorenge?
Přístup rodičů se výrazně proměnil, ze začátku měli pocit, že si díky jejich dětem chci vydělat peníze. Musela jsem je přesvědčovat, že to tak není. Byly to velké boje… Teď už se děti stávají vzorem pro ostatní, rodiče vidí, jak se jejich dítě mění. Opravdu se nám zlepšila situace. Děti sami vědí, že mají tu zodpovědnost přesvědčit své rodiče, že se tomu chtějí věnovat.
Jsou mezi dětmi z Čhavorenge některé, které si vybraly hudbu jako životní cíl? Rozhodly se jí studovat?
Skvělým příkladem je klavírista Tomáš Kačo, se kterým jsem pracovala ještě před založením Čhavorenge. Patří k nejvýraznějším romským hudebníkům, vystudoval Berklee College of Music v americkém Bostonu a stále s námi spolupracuje. On už je dnes velkým vzorem všem dětem ze sboru. Dalším je Michal Mižigár, který vystudoval romistiku na Univerzitě Karlově nebo Oto Bunda, který je mou pravou rukou. Děti mají tím pádem ke komu vzhlížet. To je velmi důležité.
Jaké jsou vaše další plány?
Myslím, že to nové album je určitým vrcholem naší tvorby a věřím, že by mohlo otevřít další možnosti. V Čhavorenge je obrovský potenciál. Dostali jsme nabídky z Irska, Rumunska, Rakouska. I cesta do Prahy je pro ně obrovským dárkem a zážitkem. Cestování a poznávání světa je největší škola. Člověk se tím otvírá. Je na dětech samotných, jak se potom rozhodnou žít dál.