Hobojista Vilém Veverka: Plním si své sny
0 Redakce 27.10.2020Jméno Viléma Veverky je známo všem, kteří propadli tónu hoboje. Jeho cesta k mistrovské virtuositě vedla přes vavříny z mezinárodních soutěží, zkušenost z Berlínské filharmonie, působení v komorních souborech (Ensemble Berlin Prag, PhiHarmonia Octet) a nastudování širokého repertoáru od baroka po bezpočet soudobých děl, která v nejednom případě premiéroval. Jeho repertoárový záběr je ovšem mnohem širší a Veverka má ambici hoboj představit i ve zcela jiném kontextu, než jsme zvyklí.
Na albu Next Horizon se projevila jeho potřeba překračování žánrových hranic. Najdete na něm vedle sebe Bacha, klasiku druhé poloviny dvacátého století i skladby, které napsal Martin Hybler.
Dramaturgie nového alba vznikala v průběhu dvou let. Je to tak?
Ano, dramaturgie není nic náhodného. Proces výběru skladeb a jejich poskládání byl velmi detailní. Ono by se mohlo zdát, že jsme seřadili skladby, které se nám líbí, máme je rádi a mohly by se případně líbit i posluchačům. Opak je ale pravdou: proces příprav skutečně trval dva roky, a to až do posledního týdne před samotným nahráváním, kdy mi skladatel Martin Hybler přinesl partituru kompozice Kickdown. Nahodilost a náhodnost je ve spojení s tímto albem de facto nulová.
Jak moc jste při výběru skladeb myslel na posluchače?
Snažil jsem se být jedním z těch posluchačů, to byla má cesta při výběru skladeb. Chtěl jsem tím albem udělat radost nejen sobě, ale pochopitelně také posluchačům. Plním si své sny. Každá kompozice je pro mě důležitá, jsou to všechno díla, ke kterým mám vztah, mám je rád.
Na novém albu jsou dvě rafinované úpravy klasických děl. Co vás k tomu vedlo?
Prvotním impulzem pro mě byla artrocková úprava III. věty Koncertu D dur pro klavír J. Haydna od Mariána Vargy ze sedmdesátých let minulého století. Ta skladba mě svým pojetím okamžitě zaujala, a to už před několika lety. Následně jsem hledal podobnou hudební matérii, a to byl tedy již jen krok k tomu oslovit Martina Hyblera, aby podobným způsobem přetransformoval i Vivaldiho hudbu.
Jaká pro vás byla cesta k písním od Miroslava Žbirky nebo skupiny Led Zeppelin?
S Miroslavem Žbirkou spolupracuje už několik let právě skladatel Martin Hybler, ten mi tedy navrhl jeho Baladu. Měl jsem možnost se se skladbou seznámit už více než rok před natáčením a správnost volby mi potvrdil i producent Matouš Vlčinský, který ihned souhlasil s rozhodnutím Žbirkovu píseň zařadit na album. Píseň Kashmir pro mě byla svým způsobem výzvou: dostat se do světa mimo artificiální hudbu, přemýšlet nad tím, zda jsem schopen pracovat na takové skladbě. Musím přiznat, že to byl celkem dlouhodobý proces, ale lví podíl na úspěchu adaptace této písně má Vít Chudý, který Kashmir aranžoval.
Může se vaše publikum těšit i na koncertní provedení tohoto projektu?
Každý projekt, který dělám, musí žít i na koncertním pódiu. Jedním ze zásadních by měl být koncert 26. listopadu v kostele sv. Anny. Je to koncert, u kterého by měly být i kamery České televize. Na tomto koncertě bychom měli nejen zrekapitulovat toto cédéčko, ale zároveň ho i pokřtít. Vedle hostů Miroslava Žbirky a Pavla Šporcla, který je hostem i na mém novém albu, na koncertě zahraji i s kytaristou Michalem Pavlíčkem. Právě s ním bych chtěl posluchačům poodkrýt další vrstvu projektu Next Horizon, posouvání možností či mantinelů hudby.
Máte už v hlavě další hudební projekt, který byste rád natočil?
Přiznám se, že těch projektů je celá řada. Rád bych navázal na nové album a tímto směrem by mohla vést jedna z mých cest. Již několik také let hovoříme s dramaturgem Matoušem Vlčinským ze Supraphonu o natočení koncertů Bohuslava Martinů a Richarda Strausse. Těch titulů je celá řada, aktuálně bych dokázal připravit a následně realizovat možná pět i více alb. Považuji za velké štěstí, že se mi daří plnit si své sny a mohu nahrávat skoro každý rok jedno cédéčko. Na druhou stranu je důležité zmínit, že při rozhodování o dalším nahrávacím projektu hraje důležitou položku i finanční náročnost. I to rozhoduje a pochopitelně ovlivňuje realizaci.