Michael March: Svět se skládá z milionů pohledů
0 Redakce 25.2.2009V České republice dnes žije hodně cizinců a jedním z nich je i Američan, který se jmenuje Michael March. Založil organizaci, která pod jeho vedením každoročně zve do Prahy nejslavnější spisovatele světa, ale také provozuje dvojjazyčný portál věnovaný současné světové literatuře. March kromě toho také píše poezii, přednáší na univerzitách a vůbec, jeho aktivity by vydaly na několik životů…
Proč jsi vlastně odešel z New Yorku, města, kam jiní naopak směřují?
Po studiích na Kolumbijské univerzitě v New Yorku jsem hledal způsob, jak žít, aby ve mně mohl přežít básník. Možná jsem již tehdy našel sám sebe. Byl jsem mladý a chyběla mi citovost všeho. Dokonce i americké poezie. Psal se rok 1970 a moje první cesta přes oceán vedla do Paříže. Našel jsem si tady lásku, ale po čase se ukázalo, že mi přece jenom chybí angloamerický svět. Přestěhoval jsem se proto do Londýna. Londýn mě stoprocentně naladil, bylo tam hodně hudby, kterou mám nesmírně rád, a začal se tam otvírat zvláštní prostor pro literaturu. Tady jsem založil literární festival, možná i proto, že jsem chtěl, aby spisovatele a básníky bylo víc vidět. A pak přišel rok 1989, uprostřed Evropy se otevřel úplně jiný prostor, ale o svém příchodu do Prahy a o historii Festivalu spisovatelů Praha jsem už toho napsal hodně a většina z toho je publikována na festivalovém portálu www.pwf.cz.
Zmiňuješ se o hudbě, o svém vztahu k ní…
Hudba je pro mě velmi důležitá, sehrává velkou roli i v mé poezii. Vlastně si celou hudební dramaturgii na Festivalu spisovatelů Praha připravuji sám. Zabere mi to skoro rok práce. Z hudebníků mám rád Boba Dylana a celá 60. léta. V New Yorku, kde jsem se narodil a kam se stále vracím, jsem nejraději ve čtvrti East Village. Jsou tu slavné hudební kluby, je to místo, kde jsem poprvé živě slýchával hrát Dylana. Občas jsme se potkávali v Café Réggio.
Dalo by se říci, že jsi osobnost podivuhodně dvojlomná?
Já vím, na jedné straně jsem organizátor, který pořád telefonuje, někomu píše, dojednává partnerství, žádá o finanční podpory, a na druhé straně básník, který se rád uzavírá, protože poezie je cesta duše, kterou musíme prozkoumávat pěšky.
Vraťme se k Festivalu spisovatelů Praha a jeho již 19. ročníku. Čím chcete překvapit letos?
Přivážíme do Prahy spisovatele dvou starobylých civilizací – arabské a čínské. Řekli jsme si, že připravíme festival s názvem 2001: umění příběhu. Chceme diskutovat na téma, jaké příběhy vlastně existují, které příběhy jsou pravdivé a také nakolik jsou odlišné od příběhů evropských. Smysl festivalu je ukazovat skutečnost z různých perspektiv.
Proč právě spisovatelé z arabských zemí?
Výběr tématu je motivován životem v Praze, mimo jiné proto, že v České republice osobní kontakt s čínskou a arabskou kulturou chybí. Každý člověk si vytváří svůj vnitřní svět, proto se také svět skládá z miliónů různých pohledů. Myslím, že to je vzrušující ocitnout se ve světě, který prostřednictvím slavných spisovatelů přichází do Prahy.
Je něco, co tě v současnosti nejvíc trápí?
Je mnoho otázek, na něž denně hledám odpovědi a kladu si je právě prostřednictvím literatury. A možná to je to, co bych přál mladým lidem – aby více četli, aby se neidentifikovali s věcmi, které jsou jim předkládány, aby se nenechali manipulovat politikou, ekonomickými zájmy, jednostranností, účelovým překrucováním faktů, které nakonec mohou vést ke zkáze kultury.
PWF