Barack Obama: Superstar
0 Redakce 28.10.2008Volební podzim v naší české kotlině se nám může zdát příliš horký. Není to ale nic proti bitvě, k níž se právě schyluje ve Spojených státech. K arzenálu kandidátů na prezidenta patří také hudba. Pečlivě se vybírají melodie, které budou doprovázet kandidáty při jejich předvolebních shromážděních, kapely a interpreti se veřejně přidávají na tu či onu stranu. Nejsem prognostik a je mi jasné, že i když mému favoritovi dávají průzkumy náskok, nemá ještě zdaleka vyhráno. Jedno je ale jisté. Z hudebního hlediska už to Barack Obama vyhrál na celé čáře.
První potenciální prezident afroamerického původu byl vždycky premiantem a z jeho životopisu vyplývá, že měl už od mládí vytyčeny velkolepé cíle. Narodil se na Havaji roku 1961 páru, který se seznámil na místní univerzitě. Otec sem přicestoval z Keni díky stipendiu, rodiče matky se na souostroví přistěhovali po druhé světové válce. Po otcově odchodu do rodné země strávil Barack s matkou a jejím novým přítelem pár let v Indonésii. Po návratu vystudoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku mezinárodní vztahy, v roce 1991 práva na Harwardu. Osm let působil jako guvernér státu Illinois, v roce 2004 úspěšně kandidoval do senátu Spojených států. V únoru 2007 oznámil kandidaturu na post amerického prezidenta.
Spousta lidí si neví rady s tím, kam ho politicky zařadit. Mluví se o jeho nevyhraněnosti a nezkušenosti, která plyne z jeho mládí. Na druhou stranu mnozí komentátoři zmiňují charisma, jaké měl v americké vysoké politice kromě Johna F. Kennedyho jen málokdo. Za Barackem Obamou zatím opravdu nestojí příliš vykonaných činů. Část Ameriky k němu spíš vzhlíží jako k naději na změnu. Stal se tak symbolem změny dřív, než dokázal cokoli vykonat. Jedno je jisté, upoutal pozornost nejen davů, ale také hudebníků. Je to logické, vždyť dnes k sobě světy showbusinessu a politiky mají blíž, než kdykoli předtím. Celebrity se teď můžou přetrhnout, aby svého favorita podpořily (a možná se trochu přiživily na slávě v současnosti nejpopulárnějšího muže Ameriky).
Kampaň k nezaplacení
Asi nejdiskutovanějším „příživníkem“ je momentálně will.i.am. Jeho ódu „Yes We Can“ si na YouTube prohlédlo už téměř 11 miliónů návštěvníků a uvidíte v něm hvězdy typu Johna Legenda, Scarlett Johansson nebo Herbie Hancocka. Jde vlastně o zhudebněný projev, který Obama pronesl během primárek v New Hampshire a který prý will.i.ama k celému projektu inspiroval. Dal se dohromady s režisérem Jesse Dylanem (ano, je to syn slavného Boba) a natočili spolu černobílý klip, ve kterém se prolíná hlas a záběry z Obamova projevu se střídmou kytarou a zpěvem přizvaných hostů. „Dostalo mě, kolik lidí se na tom během chvilky chtělo podílet,“ řekl will.i.am pro stanici ABC. Je to sice jen agitka plná hezkých slov a idealistických hesel, ale svým provedením neurazí snad ani zarytého McCainovce.
will.i.am: Yes We Can
Z jiného soudku je nebývalá podpora, které se senátorovi dostalo z časopisu Rolling Stone. Ten kandidáta otevřeně podporuje, Obama se už několikrát objevil na titulní stránce a stal se předmětem bezpočtu článků, rozhovorů i hlavních „coverstories“. Už v březnu tohoto roku vyšel článek „A New Hope“ (nová naděje), ve kterém autor Jann S. Wenner nešetří chválou: „Obama se ukázal jako člověk s přesně takovým charakterem a názory, které u prezidenta potřebujeme: zříká se politiky strachu, mluví upřímně o těch nejnaléhavějších tématech, jimž země čelí, a drží se svých principů. Poznal, že kandidatura na prezidenta znamená příležitost inspirovat celý národ.“
V časopise se objevil také obsáhlý rozhovor, kde se vedla řeč například o tom, jakou hudbu Barack Obama poslouchá. Na čem prezidentský kandidát začínal? „Mám docela eklektický vkus. Vyrůstal jsem v sedmdesátých letech, takže to bylo hlavně R&B a pop z té doby: Stevie Wonder, Earth, Wind and Fire, Elton John, Rolling Stones.“ Jako svého hrdinu označil Stevie Wondera: „Právě v době, kdy jsem se začínal zajímat o hudbu, měl Stevie tu sérii alb Music of My Mind, Talking Book, Fulfilllingness´ First Finale a Songs In The Key Of Life.“ Nepohrdne ani Rolling Stones, skladba „Gimme Shelter“ patří mezi jeho oblíbené. A co zrovna hraje v jeho iPodu? „Když jsem byl na střední, asi v druhém nebo prvním ročníku, začal jsem se zajímat o jazz. Takže tam mám hodně Coltranea, Milese Davise, Charlie Parkera. Mám tam všechny hudebníky, o kterých jsme už mluvili, ale také vše od Howlin´ Wolf, přes Yo-Yo Ma až po Jay-Zho.“ To už je úctyhodný výčet a svůj názor má pan senátor i na hip hop jako žánr: „Někdy mě znepokojuje misogynie a materialismus v mnoha rapových textech, ale myslím, že duch téhle umělecké formy změnil kulturu a pomohl desegregovat hudbu.“
Někteří pro Obamu riskují modřiny
Jeden ze jmenovaných, Stevie Wonder, se za Baracka Obamu sám veřejně postavil. Nejen, že jeho hudba (skladba „Signed, Sealed, Delivered“) hrála na mnoha předvolebních mítincích, Stevie se jich po boku svého favorita sám účastnil. Neobešlo se to bez nešťastného incidentu. Senátorova manželka Michelle Obamová vedla během shromáždění v LA slepého Stevieho k pódiu tak nešikovně, že spadl ze schodů. Nic se mu naštěstí nestalo, jinak by možná Obama ztratil milióny hlasů od soulových fanoušků. Pro prezidentského kandidáta znamená podpora od Stevieho, miláčka Ameriky, jednoznačný trumf. Ten zas na Obamu pěje chválu i v Evropě. „Je kombinací JFK a Martina Luthera Kinga. Tím pádem nemůže prohrát,“ řekl nedávno během svého evropského turné v Londýně.
Ve výčtu hudebních stoupenců by se dalo pokračovat. Kanadští Arcade Fire uspořádali v Ohiu zdarma dva koncerty na Obamovu podporu v boji proti Hillary Clintonové. Koncert na jeho počest uspořádali také legendy Grateful Dead. 16. října podpořili senátora koncertem v New Yorku Bruce Springsteen a Billy Joel, na pomoc jim přišli John Legend, India.Arie a v samotném závěru i samotný prezidentský kandidát.
Nic však neponechal náhodě ani Obamův předvolební tým. Vznikla webová stránka (www.barackobamamusic.com), na které jsou k vidění videa hudebníků vyjadřujících kandidátovi podporu. Vyšel také oficiální „soundtrack“ ke kampani nazvaný Yes We Can. Nejde o žádné veledílo a po volbách si na něj asi nikdo nevzpomene, některá jména ale stojí za pozornost: Stevie, John Legend, Kanye West nebo Sheryl Crow. To vše je samozřejmě prokládáno Obamovými proslovy.
McCainovo Waterloo
Jak se vlastně k hudební kampani postavil John McCain? Posuďte sami. Při shromážděních použil bez svolení interpretů skladby Who Says You Can´t Go Home od Bon Jovi a My Hero od Foo Fighters. Obě kapely se proti tomu ohradily a daly jasně najevo, že stojí na druhé straně barikády. „Je frustrující a hrozné, že někdo, kdo se chlubí tím, že mluví za americký lid, opakovaně nerespektuje kreativitu a duševní vlastnictví,“ tvrdí Foo Fighters ve svém prohlášení.
Když jednou přišla řeč na McCainův iPod, přiznal se, že mezi jeho největší oblíbence patří ABBA. Nic proti jejich astronomickým prodejům, slavnému muzikálu a melodiím, které z hlavy nedostanete ani násilím. Ale v tomhle směru je Obama prostě mnohem víc cool. Jak trefně poznamenal jeden americký novinář, možná tyhle McCainovy hudební preference předznamenávají jeho volební Waterloo.
Na jednom koncertě věnoval Jay-Z skladbu 99 Problems republikánskému kandidátovi a všichni ještě máme v paměti poslední turné Madonny, kde se McCainova fotka objevila vedle Hitlera a Roberta Mugabeho, zatímco Obama se vyjímal vedle Lennona a Gándhího. Ano, je to přehnané a trapné, Madonna tím ale vlastně jen podtrhla celé to zasnoubení, které proběhlo mezi showbyznysem a politikou. Politici chtějí oslovovat mladé lidi a přes hudbu se k nim dostanou nejrychleji. Muzikanti zas pochopili, že politici je jako celebrity v mnohém převyšují a spojenectví s nimi může být cestou k větší popularitě. Ale nebuďme jen cyničtí. V Americe se nejspíš schyluje k velkým změnám, po kterých už velká část obyvatel dychtivě touží a možná, že i hudba na nich bude mít (vedle slibů o snižování daní) svůj podíl.
MARTIN VEJVODA