Newton Faulkner: Zrzavý bubeník na kytaru
0 Redakce 7.1.2010Zrzavý písničkář s dready a upřímným pohledem volnomyšlenkáře, oblečený jako vysokoškolský student. A samozřejmě s velikým hlasem. Právě tyto vlastnosti způsobily jeho nezadržitelný start do světa, mezi miliony posluchačů jednoduché nepřifouknuté akustické hudby osamocených interpretů s jedinou kytarou. Na podzim mu vyšla druhá deska Rebuilt By Humans. Bude z něho nový Jack Johnson? Ano i ne!
Newton patří ve svých čtyřiadvaceti letech k nejmladší generaci songwriterů, přesto disponuje zvláštním klidem a vyrovnaností, kterou bychom mu tipovali nejdříve o deset let později. V mládí poslouchal Green Day a s první teenagerskou kapelou přehrával jejich hity na baskytaru. Přesto se nakonec vydal směrem, s nímž nakonec v době globální diktatury informací okouzlil davy indie publika. „Hrál jsem dřív na hodně nástrojů, ale žádný mě neoslovil tolik jako kytara. Miluju ten pocit, když ji mám přitisknutou na břiše a cítím každý tón, který zahraju,“ vysvětluje Newton zasněně. Jeho zvláštní bezprostřednost právě odzbrojuje zástupy uhranutých.
Ve Faulknerově technice hry na akustickou kytaru můžeme rozpoznat kupodivu i zkušenost s bicí soupravou. Jeho uderový styl bohatě nahradí celou perkusní sestavu, i když vystupuje sólově. „Kdysi dávno jsem dost mizerně zahrál jednu skladbu kamarádovi, a přitom občas tak podivně bušil do kytary. Nezdálo se mi to nic moc, ale on byl přesvědčen, že je to úžasně cool. Donutil mě to opakovat znovu a znovu, až jsem si ten styl zamiloval i já.“ Ano, působivost se rodí především náhodou či omylem. „Abych byl úplně upřímný, když píšu, snažím se co nejméně přemýšlet,“ říká s úsměvem. Není co dodat.
Vida ho rozeznívat dřevěný nástroj, fascinováni bychom ho mohli zařadit po bok legend alternativy Johna Butlera, Davea Matthewse nebo už zmíněného Jacka Johnsona. Konec konců s Butlerovým triem absolvoval řadu koncertů už krátce po vydání debutové desky Hand Built by Robots v roce 2007. Albu byl předpovídán úspěch, ale že postupně vystoupá až na první místo britské hitparády se nikomu nesnilo.
Nenechme se ale udivit, kromě techniky a přitažlivé skromnosti zmíněných nemainstreamových umělců totiž Faulkner disponuje ještě schopností (nebo týmem s touto schopností) dotáhnout jednoduché písně do aranžérsky bohatých forem se stadiónovým objemem. Proto na jeho desce najdete jak minimalistické balady s kytarami jak od José Gonzalese, tak i popové hity, které si nezadají s chytlavostí Maroon 5 (praštil bych se za tohle přirovnání přes prsty na klávesnici, ale je překvapivě pravdivé, viz Let's Get Together nebo Lipstick Jungle z nového alba). Navíc se v prostorných hitech otevírá šíře jeho hlasu, s pompou skoro jako na nových deskách Bruce Springsteena.
Stranou těchto legračních reminiscencí je však Newton Faulkner především veliký nový interpret a autor s rukopisem. Věk nedlouho nad hranicí dospělosti mu v tom evidentně nebrání. Naopak, snad i díky tomu získává úspěch na internetu. Na sítích typu Myspace je ostatně jako doma. Neustále nabízí řadu neoficiálních poloamatérských videí a skladeb mimo tracklist obou desek, čile komunikuje s fanoušky a podobně. Skvělým tahem a také pozoruhodnou hudební událostí se staly jeho coververze profláklých hitů. Oblíbená Teardrop od Massive Attack je komorním koncertem pro jeho úderovou techniku, při Bohemian Rhapsody z repertoáru Queen se až tají dech, s jakou přesvedčivostí sahá zcela mimo svůj žánr. Navíc se šíří pověst o jeho bavičských schopnostech a nesmírném zážitku, jakým je setkání s Newtonem naživo. Oblíbeným kusem je na jeho koncertech například znělka seriálu Pobřežní hlídka.
Bude tedy z Faulknera nový Jack Johnson? Ano, jeho oduševnělé skladby se tetelí stejnou jemností a zarývají se stejně hluboko do srdce. Jenže veliká finále jeho singlů, kde se mohutný hlas rozsvítí spolu se smyčcy a dvojhlasy, míří možná i výš. Dlouho se na scéně neobjevil tak originální interpret a autor, který by internetové komunitě nabízel alternativní lo-fi tvář a zároveň zvládl připravit i chytlavé popové sousto pro média, aniž by jednu subkulturu urazil úspěchem u té druhé. Klobouk dolů.
JAKUB ANDĚL