Nenápadně půvabná Dido
0 Redakce 23.12.2008S novými deskami si Dido už tradičně dává na čas. Riskuje tím, že se na ní zapomene, přesto vždycky tahle nenápadná dáma dokáže něčím zaujmout. Především nevtíravým hlasem a chytrým popem líznutým elektronikou. Nechybí jí schopnost napsat kvalitní písničky, které zůstanou v hlavě, aniž by to znamenalo utrpení.
Nedá se říct, že by tahle londýňanka pocházela přímo z hudební rodiny, ke světu kultury a umění však měla díky rodičům našlápnuto už od malička. Otec je nakladatel, matka v domácnosti se baví psaním básní a právě ona dá své dceři do vínku předlouhé jméno Dido Florian Cloud De Bounevialle Armstrong. Své první jméno získala podle zakladatelky a první královny Kartága, to jí ale tehdy bylo jedno a nenáviděla své rodiče za všechny posměšky, které si ve škole musela vyslechnout. Možná si s vrstevníky neměla ani o čem povídat, doma neměli televizi a museli se bavit po svém. Ona i její bratr Rowland (Rollo, zakladatel Faithless) se tedy začali intenzivně zabývat hudbou.
Faithless a Eminem
Dido už od šesti let navštěvuje hudební školu a učí se hrát na klavír a na housle, místo koukání na televizi intenzivně cvičí. V pubertě vystupuje v orchestru, se kterým brázdí Anglii a hraje klasiku. Brzy si oblíbí Ellu Fitzgerald a začne objevovat své pěvecké vlohy. Pouští se sice do studia práv a ve stopách otce i do nakladatelské činnosti, brzy se však nechává strhnout bratrem, který právě se Sister Bliss rozjíždí taneční skupinu Faithless. Na jejich první desce Reverence (1995) sice Dido stojí spíš v pozadí a přispívá hlavně doprovodnými vokály, skladatelsky a jako hlavní zpěvačka se ale významně podílí na trip hopově laděné skladbě Flowerstand Man. Alba se prodá pět miliónů kusů a tehdy začíná Dido poprvé vážně přemýšlet o sólové kariéře. S odstupem se k tomu Dido vyjádřila pro Hip Online: „S Faithless to byla skvělá zkušenost, ale byla jsem si vědoma, že toho nejsem úplně součástí. Jenom jsem zpívala doprovodné vokály. Když jsem začala vystupovat na pódiu sama, bylo to něco úplně jiného. Říkala jsem si: ‚Proč se na mě všichni koukají?‘“ S bratrovou skupinou bude spolupracovat ještě v písních Postcards, Hem of His Garment a One Step Too Far. To už ale bude věhlas Faithless pomalu upadat a sláva Dido nezadržitelně stoupat.
Eminem: Stan (Marshall Mathers LP, 2000)
Pro smlouvu na sólový debut nemusela chodit daleko, její demo zaujalo vedení vydavatelství Arista, domovského labelu Faithless. S produkcí desky No Angel jí pomáhá Rollo, takže se její zvuk nese v trip hopových rytmech. Jsme v roce 99, takže se to ještě nosí. Žádné Massive Attack nebo Portishead ale nečekejte. Dido nemá hlas jako Beth Gibbons, a tak se k jejímu sametovému projevu hodí uhlazenější zvuk kytar, rhodes piana a smyčců. Dido není nová elektronická diva, spíš další popová písničkářka, která umí napsat hit (Here With Me, Thank You). Nepřináší nic převratného, její hudba někdy balancuje na hranici nudy, ale díky zmiňovaným hitům si získává pozornost. Hlavní průlom ale přichází teprve poté, co si úryvek z Thank You vybírá Eminem jako refrén do svého opusu Stan (album The Marshall Mathers LP, 2000). Dido na žádost o sample kývne a je to asi jedno z nejdůležitějších rozhodnutí jejího života. Skladba, v jejímž klipu Dido hraje Stanovu těhotnou ženu, ji vystřeluje na vrchol popularity. Dokonce s Eminemem a jeho partičkou D12 vystoupila na několika koncertech. O spolupráci s ním se rozpovídala pro VH1: „Poprvé jsem ho poznala při natáčení klipu „Stan“ a hráli jsme spolu na několika koncertech. Je to tak svělá skladba. Naprosto přeměnila můj sladký love song v něco opravdu temného.“
Dido: White Flag Live (Life For Rent, 2003)
Pomalu, ale jistě
Debutu se prodalo 12 miliónů kusů a tak se od následujícího alba čeká hodně. Snad proto nechce Dido nic uspěchat. V roce 2001 píše baladu I´m Not a Girl, Not Yet a Woman pro Britney Spears na její úspěšnou desku Britney. O rok později hostuje na Santanově albu Shaman ve skladbě Feels Like Fire. Utužuje sourozenecké vztahy tím, že spolupracuje s bratrovým novým elektronickým projektem Dusted. Až v září roku 2003, tedy čtyři roky od první desky, vychází Life for Rent. A za tu poměrně dlouhou dobu se nic zásadního nezměnilo. Je to dobře, fanoušci od Dido očividně žádné experimenty nevyžadují a její inteligentní pop jim vyhovuje. Svědčí o tom i fakt, že ve Velké Británii se tehdy žádné další album neprodávalo tak rychle. Jako vábnička slouží první singl White Flag, který jen potvrzuje písničkářské kvality Dido. Trochu více hloubky do jejích textů vnáší zkušenost s ukončením dlouholetého vztahu s jejím snoubencem. Jak už je u Dido pravidlem, album drží pevně pohromadě bez větších kvalitativních výkyvů. Zpěvačka může být spokojená, dvacet pět milionů prodaných kusů prvních dvou desek, to je víc než dobrý výsledek.
Dido: Don´t Believe In Love Live (Safe Trip Home, 2008)
Pětiletá pauza před vydáním aktuální novinky Safe Trip Home byla tedy víc než zasloužená. Dido ale v žádném případě nezahálela. Vyprodala světové turné a v několika městech zpívá na charitativních koncertech Live 8. Ve francouzské metropoli si s ní Thank You a Seven Seconds zazpívá Youssou N´Dour. V roce 2005 začíná pracovat na třetím albu a její ambice tentokrát směřují výš. Opět ale nikam nespěchá. Jak Dido řekla pro MTv: „Nejsem někdo, kdo dělá desky za každou cenu. Píšu písně a ty postupně vytvoří album.“ Pod tlakem se rozhodně necítí a po minulých úspěších ani nemá proč: „Ve skutečnosti cítím, že mám svobodu dělat takovou hudbu, jakou chci, a to je skvělé.“ Přináší nová deska nějaké změny? „Určitě je tam patrná změna. Hodně jsem chtěla vytvořit odlišný zvuk. Na tomhle albu jsem myslím dokázala zachovat všechno, co mám ráda na elektronické hudbě, ale udělat to všechno se skutečnými nástroji.“
Producent desky Jon Brion ze studia Abbey Road přesvědčil Dido odcestovat za inspirací do Los Angeles. Právě tady ji napadlo pojmout novou desku také jako samostudium. Chodila tu na hudební kurz v UCLA a snažila se prohloubit svoje znalosti skládání, aranžování i masteringu. Díky tomuhle výletu s ní na nové desce mohli spolupracovat také její hudební vzory Citizen Cope, Mick Fleetwood nebo Brian Eno. Většina skladeb ale vznikla teprve po návratu do Anglie v její kuchyni. Teprve tady využila zkušenosti nabyté v zámoří. Deska je pár týdnů na pultech a už teď se dá říct, že se čekání vyplatilo. Safe Trip Home je ambiciózní projekt, na kterém Dido ukázala, že se dokáže hudebně vyvíjet. Otázkou je, kolik fanoušků bude ochotných držet s ní krok. Dido je to ale očividně jedno. Nejspíš konečně udělala desku, jakou vždycky chtěla.
MARTIN VEJVODA (foto: Sony BMG)