Lady Gaga: Žádný hold Madonně, ale někde tam je…
0 Redakce 23.5.2011Minulý týden poskytla americká popová superhvězda Lady Gaga interview britskému listu The Guardian. Kromě toho, že do nebes vychválila své čerstvé album Born This Way, které je na trhu oficiálně od 23. května, přisadila si i dalšími příběhy o svém trudném dětství.
„Většina spolužáků se mi smála a škádlila mě. Jednou mě kluci vzali a strčili do koše na rohu ulice. Bylo to velmi ponižující,“ řekla. „Ne mé školní skříňce byla urážlivá slova a nadávky. Skříňky ostatních spolužáků byly čisté. Na chodbě do mě mnozí strkali a štípali mě. Chci říct, že vzpomínky ze školy jsou součástí mého života. Musíte projít něčím otřesným, abyste dokázali něco velkého.“
Málokdo dnes pochybuje o tom, že Lady Gaga je mistrem sebeprezentace. Vzpomínat na to, jak nastoupila před svět v šatech z hovězího masa a v dalších provokativních kostýmech, je nošením dříví do lesa. Pro samotnou zpěvačku také. Teď ji ze všeho nejvíc zajímá album Born This Way, tomu se věnuje všemi svými slovy i činy. Třeba prostřednictvím vzpomínek na to, kterak ji spolužáci strčili do odpadkového koše. Born This Way je druhé regulérní album v její diskografii a zároveň to, které ona sama už před pár měsíci označila jako přelomové pro pop.
Důvod myslet si, že její proklamace nebyla obvyklou střelou do neznáma, jí dali fanoušci teprve nedávno. Po prvních singlech Born This Way a Jesus, když v tom prvně jmenovaném postavila pomníček gayům a lesbičkám a ve druhé zase posadila biblické apoštoly na motocykly a sama se vsunula do role Máří Magdaleny, přišla konečně pozitivní reakce na povedenou popovou písničku The Edge Of Glory.
„Plakala jsem, když jsem si přečetla vaše skvělé komentáře,“ napsala Lady Gaga na Twitter. „Pro mě to hodně znamená., tím spíš, že jsem byla od první chvíle přesvědčená, že tahle písnička je povedená.“
V The Edge Of Glory, melodické tutovce s moderním zvukem, v němž se snoubí elektronika se živými nástroji, lze zaslechnout nebývalého hosta, saxofonistu Clarence Clemonse ze Springsteenovy kapely E Street Band.
Singl Born This Way, který Lady Gaga naživo premiérově představila při letošním předávání cen Grammy v Los Angeles, jí přitom dobrý první krok k prezentaci stejnojmenného alba nepřinesl. Ze všech stran byla obviňována z toho, že uvedená písnička se příliš podobá dávnému hitu Express Yourself (z roku 1989) její největší konkurentky na poli dámského popu, zpěvačky Madonny.
Když se jí reportér hudebního magazínu NME zeptal, jestli Madonnin evergreen zná, odpověděla mu: „Jsem autorkou spousty písniček a píšu mnoho jiné hudby. Nejsem tak hloupá, abych vydávala něco, co je kopie. Proč bych to měla dělat? To je přece blbost. Je absurdní, že se vůbec objeví takové podezření. Dívám se ti do očí a říkám, že nejsem idiotka, která krade cizí melodie. Když postavíš ty písničky vedle sebe, jediným podobenstvím mezi nimi je akordový postup. Je to ale motiv, který v taneční hudbě existuje asi padesát let. To, že jsem první umělkyně za posledních pětadvacet let, která se rozhodla ho dostat do hitparád, nejlépe na první místo, ještě neznamená, že jsem plagiátorka.“
Potom se zamyslela a dodala: „Říká se, že to byl můj hold Madonně. To je kravina. Nebyl. Když někomu skládám hold, dělám to tak, aby to bylo transparentní. Cítím, že mi tu melodii seslal sám bůh.“ Poté se podle redaktora NME lítostivě rozplakala.
V rozhovoru pro Harper’s Bazaar vysvětlila, že ji písničku Born This Way pomohla napsat slavný módní návrhář Alexander „bůh“ McQueen. Připomeňme pro pořádek, že tento čtyřicátník se loni oběsil ve svém londýnském bytě.
„Myslím si, že to všechno naplánoval. Krátce poté, co zemřel, jsem napsala písničku Born This Way. On byl v nebi a napovídal mi. Když jsem se dozvěděla o jeho smrti, došlo mi, že to všechno zrežíroval. Já jsem tu pecku nenapsala, to on,“ přesvědčovala.
Album Born This Way přináší zvuk popu jednadvacátého století. Nejdeme na něm taneční beaty, rytmické vymývání hlav, popové melodie i rockové ráznosti, to když se Lady Gaga rozhodne být nekompromisní. Na desce se představuje jako dáma mnoha vizí. Ke spolupráci si vzala několik producentů (skladbu You And I produkoval rockový Robert John „Mutt“ Lange, další například RedOne nebo DJ Snake, také sama Lady Gaga), oslovila i několik zajímavých hostů a především oprášila vzpomínky na popovou minulost. Co pro matky a otce byli Madonna nebo David Bowie v dobách rozpuku a největší síly, to je pro jejich děti Lady Gaga.
Je to povedené album, o němž se ještě bude hodně hovořit i psát. Je poplatné globálnímu rozhlasovému modelu moderních písniček pro všechny, přitom umí vykouzlit momenty provokativní i takové, které na rozhlasové vlny z cudnosti nepatří. Podepsaná je ale pod ním Lady Gaga, a to je podstatné. Vyrobila si slávu na jedné desce a její částečné obměně tvářící se jako album druhé. Odměnu respektu si za to zaslouží. Tím spíš, když s kvalitou rozhodně nešla „dolů“.
JAROSLAV ŠPULÁK