Arctic Monkeys: Prosluněné písničkové album, které uzavírá kruh
0 Redakce 6.6.2011Sheffieldští Arctic Monkeys jsou poslední velké hvězdy britské kytarové scény. Za rok oslaví deset let existence, ovšem za tu poměrně krátkou dobu toho stihli dost. Když v roce 2006 vyšlo jejich debutové album Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not, byl to příjemný šok, nástup kapely, která si o pozornost řekla přes internet a plně tím pádem využila jeho aktuálních možností.
Následující počin Favourite Worst Nightmare z roku 2007 pozici udržel a Arctic Monkeys se tak bezbolestně dostali přes druhé album, které – jak se na hudební scéně traduje – bývá pro příští bytí kapely nejpodstatnější. Trojka Humbug (2009) byla přijata sice rozporuplně, nicméně dobré jméno čtveřice nepoškodila. V mnohých očích naopak.
Právě dnes se na trh dostala čtvrtá kolekce Suck It And See, o které je třeba hned v úvodu napsat, že je povedená. Byť ale první celosvětově uveřejněné recenze o ní hovoří jako o nadprůměrné, je jisté, že nenese hudební revoluci. Proč také? Cosi takového mají už Arctic Monkeys za sebou. Teď jsou klidní, přehlední, zpěvní a z jejich písniček září slunko. Suck It And See je album na tuto roční dobu, do parných letních dnů. Pravda, netuším, jestli je podobně i ve Velké Británii, nicméně pro zdejší kraj je skvěle načasované.
„Když srovnám tuhle desku s minulým počinem Humbug, musím říct, že některé písničky jsou melodičtější. Celkově to je přístupnější album, i když na něm jsou i složitější momenty. Písně jsou tradičnější,“ vysvětlil bubeník Matt Helders.
Humbug byla totiž v kontextu tvorby kapely deska experimentální. Vyšla v roce, kdy Arctic Monkeys vystoupili na festivalu Rock for People v Hradci Králové, ač to bylo v době, kdy ještě kolekce nebyla na světě. Ve Festivalparku z ní dali pouze ochutnat. Její sílu vybalili až v srpnu a upřímně řečeno, byla to sbírka skutečně osobitá a logicky navazující na to, co kapela přinesla ne předcházejících dvou počinech.
Humbug produkovali Josh Homme z kapely Queens Of The Stone Age a James Ford. Novinku pak pouze Ford – a nahrávalo se v Londýně a v Los Angeles. Homme nicméně nechybí ani na ní. Tentokrát přibyl do studia jako host a svůj hlas propůjčil skladbě All My Own Stunts.
„Josh má svůj rukopis. Ten se nám hodil na album Humbug, které mělo být experimentálnější. Tentokrát jsme všechno svěřili Jamesovi, který v sobě má písničkovější cit. Právě na skutečných písničkách nám hodně záleželo. Nechtěli jsme se vracet zpět. Nejsme z téhle desky nervózní. Už toho máme dost za sebou, a pokud nás něco stresuje, pak je to spíš koncert. Z každého našeho alba jsme byli vždycky nadšení a těšili jsme se na to, až se o ně s lidmi podělíme. Nemohli jsme se dočkat chvíle, kdy je uslyší celý svět,“ prohlásil zpěvák a kytarista Alex Turner.
Při rozhovoru pro britskou rozhlasovou stanici BBC Radio 1 ještě řekl, že pokud bychom chtěli jít do hloubky, pak je nové album vyústěním snah kapely na předešlých třech nahrávkách. Zlatou střední cestu prý nalezla nejenom v písničkách, ale také v obsahu textů. Ty první byly spíše popisné, zatímco ty z alba Humbug zase více poetické.
„Nikdy bych se ale nechtěl vrátit ke stylu našeho prvního alba. Dnes by pro mě už bylo nepřijatelné, abych psal texty, které by se podobaly tehdejším. Hudby se to týká také, ale textů především,“ dodal.
Když se ho redaktor zmíněné rozhlasové stanice zeptal, jestli jeho kapela nahrála více než tucet písniček, které jsou na novém počinu, odpověděl záporně. Dělala prý jen na těch, které měly namířeno do světa.
JAROSLAV ŠPULÁK