Sonar/Echo 8: Woods se pasou ze sklizně Neila Younga
0 Redakce 17.5.2010Kvůli sklonům k patosu a lásce k feedbacku býval Neil Young považován za kmotra grunge – a tak byl taky vykreslený v (přehnaně) psychedelickém dokumentu Rok koně od Jima Jarmusche, sestávajícím především z nenasytného vazbení. Grunge sice vyšel z módy, ale teď se mladí indie muzikanti, co pravidelně pořádají nájezdy do historie, inspirovali jiným stylem, který Young pomáhal budovat. Po indie folku se začíná dostávat do módy country rock a jižanský rock. Crosby, Stills, Nash & Young, Allman Brothers Band a spol. Woods sice nepocházejí z Jihu ani z Kalifornie (žijí nudně v Brooklynu), ale od začátku hráli na rurální notu. Do povědomí se dostali díky MySpace a prvnímu skvělému singlu Don't Pass On Me, postaveného na jednoduché kytarové melodii a youngovsky skřípavém vokálu. Nestali se kapelou jednoho hitu a na třetí desce si zase hrají s dědictvím country rocku. Neortodoxně; tak jak to máme rádi.
Rok 1972
Kdy propukla aféra Watergate, byla založena herní firma Atari, FBI přijala do svých řad první ženy-agentky, Elvis se rozešel s Priscillou Presley a Flamengo vydalo Kuře v hodinkách
Neil Young – Harvest
(A&M)
Klíčová slova: Kanaďan v Nashvillu, melodramatické country, slide kytara, poptávka po lásce
„Starý muži, podívej se na můj život. Jsem, jaký jsi byl i ty – potřebuju, aby mě někdo miloval, od rána do večera.“
Podle knížky „100 nejlepších kanadských alb“, je právě tohle číslo 1. Což je poměrně legrační vzhledem k tomu, že by se v ní Kanady nedořezal. Je daleko od bezpečného a přívětivého Toronta, hledá lásku a inspiraci u jižních sousedů. V Nashvillu, v kalifornských filmových studiích, v Alabamě, která „nese tíhu celé Unie“. Rozhodně to ale bylo jediné Youngovo sólové album, které dosáhlo na vrchol amerických albových hitparád (a singl Heart Of Gold jediný hit, který vyšplhal na první místo singlového žebříčku). V té době už ovšem Young nebyl neotrkaný mladík zpoza jezer. Byl všude. Měl za sebou bestsellery s Bufallo Springfield a se superskupinou Crosby, Stills, Nash & Young, jejíž vliv si dnes už těžko dokážeme představit.
A pak přišla Harvest. Od pohledu nesourodá deska, kvůli čemuž ji tehdejší kritika přijala s ušklíbnutím. Už jen obsazení: Na jedné straně Young, vynikající muzikant, to ano, ale žádný velký přítel preciznosti, na druhé straně studioví hráči z Nashvillu. Ti Youngovy vandrující písně dokázali učesat. Zvuk je ještě rozporuplnější: Je tu naživo a akusticky nahraná The Needle And The Damage Done, jedna z nejkrásnějších heroinových elegií v historii rocku, věnovaná Dannymu Whittenovi z Crazy Horse. Jsou tu melodramatické písně jako Words, Alabama a konečně There's A World (se smyčci jak z pohádky od Disneyho), jejichž patos bude vždycky lidi rozdělovat publikum na ty dojaté a ty znechucené. A konečně, country rockové písničky, v nichž Young hledá lásku: slavná Heart Of Gold s všudypřítomnou slide kytarou a nadčasová Old Man, jedna z nejlepších ukázek toho, jak plně někdy může znít Youngův jinak skřehotavý hlas.
Ano, dohromady to je podivné album, které si jenom těžko poslechnete od začátku do konce, ale zároveň tu je pro každého něco. Stejně tak nevyrovnaná a hrbolatá je celá Youngova kariéra, a proto je úplně v pořádku, že Harvest je jeho nejslavnější vizitkou.
Rok 2010
Woods – At Echo Lake
(Woodsist)
Klíčová slova: lesy, jezera, pitvorné hlásky, proti nudě, na vzduch, folk
„Kdo ví, co zítřek přinese?“
Nejveselejší, zároveň nejmelancholičtější a nejúchylnější folková kapela pochází z Brooklynu. A překvapivě zní opravdu rurálně. Dřív hrála minimalisticky, na debutu At Rear House jsou slyšet pouze pomalé, tiché a zasmušilé písně, které svým vysokým a podivným hláskem zpívá Jeremy Earl. Postupně přibývaly nástroje, ale jedinečný zpěv zůstal. Další album Songs of Shame kapelu proslavilo, bylo hlasitější a zvukově bohatší, chvílemi dokonce noisové, chyběly mu ale melodie – působilo spíš jako zfetovaný jam někde na chalupě.
Novinka z jezera ozvěn zní skoro stejně jako její předchůdkyně. Woods ale tentokrát složili písničky dřív, než se vydali do studia. Výsledek dává smysl, je organizovanější, zábavný, přitom je z něj cítit volnost, svoboda a zdravý lesní vzduch. Jeremy Earl se taky vrátil ke komorním písním, které tak krásně vyprávěl na debutu. I s takovým směšným hláskem dokáže vykouzlit napětí.
At Echo Lake je přírodní a letní deska. Nejradši si ji pustíte, když se po obědě půjdete projít a osvěžit do horského potůčku. Úvodní skladba Blood Dries Darker vás navnadí na výlet, Pick Up vám bude dělat tajemnou společnost u sbírání hub, se Suffering Season se zamyslíte nad dalšími ročními obdobími. Time Fading Lines vás doprovodí do chladivého stínu a Death Rattles vás ukolébá, zbytek vás již nechá klidně rozjímat.
At Echo Lake je lehké a přátelské album, nehledí na vás z vysokých podií. Je to totiž váš osobní libozvučný průvodce odpočinkem.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI