Sonar/Echo 7: Nina Nastasia, Suzanne Vega a New York v ženském rodě
0 Redakce 10.5.2010I když Suzanne Vega byla tou ženou, která na konci osmdesátých let přesvědčila lidi z hudebního byznysu, že ženy s kytarami mají právo na život, dlouho předlouho čekala na následnici, která by se jí vyrovnala smyslem pro lyrický detail a zvláštní schopností, podávat velké příběhy pěkně potichu. Ninu Nastasia, také hrdá Newyorčanka, taková je. I když má plnější hlas a jiné muzikantské zázemí (produkuje ji Steve Albini, nahrává s členy Tortoise). Ninu objevil a neúnavně propagoval věhlasný britský DJ John Peel a dnes je už bezesporu jednou z nejproslulejších indie písničkářek. Byla to jedna z posledních vizitek jednoho z posledních lidí, kteří měli moc určovat vkus – a on to navíc dělal zatraceně dobře.
Rok 1987
Kdy do rock’n’rollové síně slávy vstoupila první žena – Aretha Franklin, poprvé se objevili Simpsonovi, lidstvo dosáhlo počtu 5 miliard, Gustáv Husák rezignoval na pozici generálního tajemníka KSČ, zemřel Andy Warhol a narodil se jeden z autorů Sonaru.
Suzanne Vega – Solitude Standing
(A&M)
Klíčová slova: rozum v hrsti, tekutý jazyk, jídelna na rohu, písně k večeři
„Kdyby byl jazyk tekutý, hned by to tu zaplavil.“
Když se z paní Vega stala v Česku naše milá Susan, měla už tu největší slávu za sebou. Než zabila kariéru skvělými, ale zjevně příliš experimentálními deskami s Mitchellem Froomem, sbírala platinové placky za své druhé album Solitude Standing. Představte si to. Nesmělá osmadvacetiletá knihomolka z Manhattanu s nijak oslnivým rozsahem, jejž dohání tím, že šeptá a mluví. Která navíc nikdy nezpívá o svých vlastních pocitech, ale jen střídmě vypráví cizí příběhy. Přesto byly její písničky tak silné, její pozorovací schopnosti tak pronikavé a její básnická obraznost tak průzračná, že se stala první velkou písničkářkou od dob Joni Mitchell.
Na albu z roku 1987 jsou oba její největší hity, a hned celou desku otevírají. Tom's Diner, podle všeho nejznámější a capella píseň kytarové éry, a Luka, podle všeho nejznámější píseň o domácím násilí. Tu písničku sem tam můžete zaslechnout v rádiu a postěžovat si na bezzubé aranžmá s útrpným zvukem elektrické kytary. Vega vždycky nechávala zvuk na svých producentech a inženýrech, a tak se u ní stejně jako u jejího velkého idolu Leonardu Cohenovi stává, že vynikající písně trpí v překonaných, době poplatných aranžích. Zbytek alba naštěstí tolik zasažený není, a tak třeba nádherně metafyzická písnička Language září tak jak má, stejně jako šestiminutová, zčásti rozpustilá, zčásti melancholická věc Ironbound / Fancy Poultry, která povyšuje reklamní slogan na kuřata na nejvybranější poezii. Je to kronikářka mizejícího starého New Yorku, shovívavá zapisovatelka tužeb a neřestí a sofistikovaná holka, nyní už paní, odvedle.
Rok 2010
Nina Nastasia – Outlaster
(Fat Cat)
Klíčová slova: folk, housle, vlasy ve větru, tiché napětí, Steve Albini
„Nemusíš spěchat s tím, jak to všechno vyřešíš. Bude to v pořádku. Nevzdávej to. Nemusíš spěchat s tím, jak to všechno vyřešíš. Bude to v pořádku. Hlavně to nezvorej.“
Newyorská písničkářka dřív věřila hlavně své kytaře a strohým komorním aranžmá. Vyprávěla smutné historky, ze kterých posluchačům běhal mráz po zádech. Po pěti albech tento postup změnila. Přestala zpívat o kostech, přidala dechy, smyčce, trošku veselejší nálady a dokonce i jedno tango. Novinka Outlaster je díky tomu zábavná až do konce, je rozmanitější a i napínavější. A to ji stejně jako předchozí desky nahrával slavný producent Steve Albini (Nirvana, Pixies, PJ Harvey nebo Neurosis), který je zároveň Ninin velký fanoušek. Jejich první spolupráci v roce 1999 na albu Dogs považuje za jeden ze svých nejlepších profesních výkonů.
Ninu proslavil rozhlasový DJ John Peel, který právě Dogs pořád dokola pouštěl ve svém pořadu na BBC Radio 1. Potom ji několikrát pozval, aby vystoupila v BBC živě. I přes takovou pomoc ze strany kritiků je ale Nina stále nezávislou písničkářkou.
Outlaster je sice na její poměry veselé album, ale ve srovnání se vším ostatním je pořád ještě dost pochmurné. Nina ho nahrála za čtyři dny v Albiniově studiu v Chicagu v březnu 2009. Dirigent Paul Bryan vymyslel skvělý doprovod, který ještě posílil nálady jednotlivých písniček – tango This Familiar by bez smyčců nebylo ani poloviční a What’s Out There k dokonalosti dotáhla roztomilá noisová pasáž se skřípavými celly.
Nina byla skvělá písničkářka i předtím, ale nový bohatý zvuk jí pomohl, podobně jako když v 90. letech Mitchell Froom produkoval své tehdejší manželce Suzanne Vega její dvě nejzajímavější desky 99.9F° a Nine Objects of Desire. Outlaster oficiálně vyjde až na začátku června, Nina na svých internetových stránkách ale už postupně zveřejňuje texty a úryvky z notových zápisů.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI