Sonar/Echo 5: Co Murder By Death zdědili po Johnnym Cashovi
0 Redakce 19.4.2010V našem rodném městě po večerech bloumal starší podivínský chlapík, který (kromě jiných absurdit a dezinformací) s lehce hysterickým smutkem v hlase říkával: „Johnny Cash umřel!“ A to ještě dlouho před tím, než se to skutečně stalo. Už tehdy ale bylo jasné, že Cash se stal mytologickou figurou, hrdinou, na jehož legendě už smrt nemůže zhola nic změnit. Kdo by neměl rád Johnnyho Cashe. Díky albům s Rickem Rubinem se dostal do povědomí generací, co o jeho pražském koncertě ve třiaosmdesátém slyšeli jenom z vyprávění starců.
S Mužem v černém nahrávali U2 a chtěli nahrávat i Coldplay, což už se (naštěstí?) nepovedlo. Ovlivnil rockabilly, moderní country i folk, ale jen málokterá kapela ho uctívá tak svědomitě a tak vkusně jako čtyřka z Indiany, co si říká Murder By Death. Po diskutabilních post-rockových začátcích začali objevovat Cashovu psaneckou romantiku, přidali cello a dostali už se i do filmů od Tarantina. A navíc přijedou 30. května do pražského Matrixu. Přijďte. V černém.
Rok 1968
Který se zapsal do análů všemi těmi události, které znáte, a kdy kromě toho Svazijsko a Rovníková Guinua získaly nezávislost, poprvé veřejně vystoupili Led Zeppelin, Univerzita Yale začala přijímat studenty ženského pohlaví a Jiří Raška skočil 79 metrů.
Johnny Cash – At Folsom Prison
(Columbia)
Klíčová slova: pruhovaná móda, Muž v černém, kokain, odnětí svobody
Byl to jeden z nejgeniálnějších tahů v historii country a populární hudby vůbec. Vzít countryového desperáta, co se právě vzpamatoval z řady prochlastaných a profetovaných let, a pustit ho do vězení; mezi lidi, o kterých tak často zpíval. Cash během slavného koncertu vězňům ani nejde na ruku, ani se jich nebojí. Pronese pár suchých chlapáckých vtipů, ale především se soustředí na výborně vybraný repertoár. Samozřejmě tam měla své místo Folsom Prison, zazpívaná se směsí hrdosti a smutku, uvedená legendární větou „Hello, I am Johnny Cash.“ Nebo sebedestruktivní Cocaine Blues od T. J. Arnalla s neuvěřitelným rock'n'rollovým nábojem. Nejen vězeňské a psanecké písničky, ale i duet s June Carterovou Jackson ovšem mezi vším tím vyvoláváním vězeňského rozhlasu vyznívá zlověstně. Zapomíná se na to, že ve vězení zazněly i dva vtipné popěvky, třeba Dirty Old Egg-Suckin' Dog o psovi, co žere slepice a syrová vejce. Když pak Cash zazpívá, že vezme pušku a psík půjde do „velkýho kurníku v nebi“, vězni se sice zasmějí, ale paradoxně z toho jde mráz po zádech.
Muže v černém doprovází jeho věrná Tennessee Three, dřevní, neomylná a spartánská, včetně kytaristy Luthera Perkinse, kterému je připisován vynález klasického cashovského rytmu „booma-chicka“ a který o pár měsíců později nešťastně uhořel. Tady byl ale v plné síle – to ale neznamená, že by se nedejbože nějak předváděl. Všechno je podřízené písním. Album ukazuje Cashe jako umělce, který má svůj mýtus plně pod kontrolou a přitom je naprosto nevyzpytatelný. Kdo by věřil, že jedno z nejslavnějších živých alb všech dob vznikne ve vězení se zvýšenou ostrahou, a navíc v 9:40 dopoledne?
Rok 2010
Murder By Death – Good Morning, Magpie
(Vagrant)
Klíčová slova: western, levák, baryton, cello, film, vražda
„Když se holíš nožem, tak dvakrát nemineš.“
Jestli chcete napsat dobrou desku, vezměte si dovolenou. Zpěvák a levoruký kytarista Adam Turla odjel do lesa v Tennessee, přespával ve stanu, procházel se, holil se nožem a psal písničky. Nic ho nerušilo: „Sednul jsem si a sedm hodin jsem skládal, pak jsem si uvařil večeři a pokračoval ve skládání.“ Tahle intenzivní práce se vyplatila, Good Morning, Magpie je skvělé a rozmanité album. Přechází od rozvážných víkendových nálad přes napínavý každodenní boj až k hravým hospodským popěvkům, jakými jsou třeba Kentucky Bourbon nebo As Long As There Is Whiskey In The World. Vše ale přesně zapadá do alternativního country rockového stylu Murder By Death, který pohání hlavně Turlův charismatický baryton a těkavé zlověstné cello Sary Balliet.
Kvartet z Bloomingtonu v Indianě minulý rok nahrál instrumentální soundtrack ke sci-fi hororové knize Finch od spisovatele Jeffa VanderMeera. Adam si odpočinul a mohl zase vymýšlet zajímavé melodické linky jako na vynikajících deskách In Bocca Al Lupo a Red Of Tooth And Claw, jejíž úvodní píseň se dostala do traileru k filmu Hanebný pancharti.
I novinka má takové hity. Začíná barovou trojicí skladeb, která vás rozehřeje jako pár skleniček whisky. Hned čtvrtá King Of The Gutters, Prince Of The Dogs je první vrchol desky – vzdušný, malebný, ale zároveň tíživý s gradujícím a hlasitým finále. Piece By Piece je naštvaný dynamický kvapík s dramatickým cellem. Titulní píseň vzpomíná na Johnnyho Cashe. You Don’t Miss Twice s úsměvem upozorňuje na nebezpečí holení se nožem. Yes hledá útěchu ve starých časech a nabádá posluchače, aby svým bližním říkali, že je mají rádi (tedy pokud je doopravdy mají rádi). Foxglove se připravuje na poklidný odchod a loučení, to by ale nesměly přijít dvě závěrečné skladby White Noise a The Day, které jsou tak napínavé, že kvůli nim skoro zapomenete dýchat. Murder By Death umějí desku načít, naplnit i zakončit.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI