Sonar 4: Patero potrhlých progresivců
0 Redakce 27.7.2009Kam se dá ještě jít? Nad touhle otázkou přemítá každá slušná kapela, která si říká progresivní. Celý žánr progresivní rocku se od sedmdesátých let zakonzervoval a začal paradoxně odkazovat k něčemu dávno zastaralému. Ale poctiví avantgardisté, jako pětice, která se vyjímá v dnešním vydání naší recenzní rubriky Sonar, se snaží nacházet nová řešení. Zaměstnávají spíš mozek než tělo, jde jim spíš o abstrakci než o písničky, ale přesto dokážou své pionýrské poslání brát s nadhledem.
DESKA TÝDNE
Ungdomskulen – Bisexual (Tiger)
Klíčová slova: prstoklady, cowbell, prog rock, kejkle, kytarové trylky
„Nejsem necitlivý k tvým pocitům, ale pokaždé když se mě zeptáš, tak nevím. Nemůžeš se spokojit s odpovědí 'nevím'?
Vítězové soutěže o nejlepší úpravu vousu. Vítězové soutěže o nejlepší instrumentální výkon. Nositelé čestného uznání za nejpotrhlejší melodické linky a medaile za reprezentaci norského Bergenu v zahraničí (vážně: jejich britské turné sponzoruje norské ministerstvo zahraničí). Ale Ungdomskulen především dokázali udělat z progresivního rocku něco, co je cool. Jejich muzikantství je excelentní (zkoušet musejí ve dne v noci) a jejich skladby jsou křivolaké jak cokoli od Van Der Graaf Generator – budete koukat, co všechno se dá zahrát ve třech. Jejich základy jsou ale spíš v post-punku a nové vlně než v hard rocku a především mají smysl pro humor. Jejich tajuplně znějící název ve skutečnosti znamená „střední škola“, přiškrceným hlasem zpívají o každodenních věcech, dávají k dobru útržky z všedních konverzací a přiznávají, že vlastně nic nevědí. I na druhém albu jsou pořád originální, unikátní a vtipní.
Talbot Tagora – Lessons In The Woods Or A City
(Hardly Art)
Klíčová slova: chaos, naschvály, šrumec, Seattle, punk rock, auťáky
Pojmenovali se podle modelu automobilu, který se stal typickým příkladem komerčního propadáku. A jejich hudební strategie je podobná: hlavně neuspět. Jakmile přijde nějaká melodie, která by mohla být jakž takž zapamatovatelná, pryč s ní! Jakmile by se na něco dalo tančit, změnit rytmus! Všechny texty – zahuhlat! I přes tu poťouchlost je ale jejich první velké album nesmírně zábavnou variací na švihlý punk rock kapel jako Swell Maps, objeví se i vlivy surf rocku. Na komerční úspěch bychom to neviděli, ale s propadáky byla přece vždycky větší legrace.
Oneida – Rated O
(Jagjaguwar)
Klíčová slova: hypnóza, kraut rock, trans, garážový jam, porouchaná elektronika
„Ty, co posloucháš, se učí slzami.“
Brooklynští Oneida se svým těžko zařaditelným hypnotickým space rockem zařadili někam mezi Hawkwind, Can a taneční muziku. Mají už na svědomí hutné garážové rock'n'rolly i jemné elektronické meditace. S novým trojalbem Rated O se vracejí k tomu, co mají nejradši: k jamování. Nedělá jim problém opakovat jeden motiv na podezřele znějící (rozbitý?) syntezátor třeba deset minut (10:30 At Oasis). Jindy zas překvapí smysluplnou, ba dokonce tradičně strukturovanou věc jako The River. Na rozdíl například od puntičkářsky dotaženého alba Happy New Year zní Rated O jako přímý přenos ze zkušebny. Ale ze zkušebny, kde se peče avantgarda.
UUVVWWZ – UUVVWWZ
(Saddle Creek)
Klíčová slova: fonetika, Nebraska, avantgarda, kytarové hody, retro
„Nechceme, aby nás nějaký ignorant učil jak zpívat. Tak se starej o sebe a koncentruj se na svůj život.“
Lze nějak pojistit úspěch post-punkové kapely z Lincolnu v Nebrasce, kde v okolí funguje snad jenom jedno hudební vydavatelství? Jim, Teal, Tom a Dustin vymysleli podivný název a dokonce k němu nakreslili roztomilou příručku výslovnosti. UUVVWWZ – kapela, která má podle svých slov dvakrát víc slabik než písmen – ale hlavně dokazuje, že nezbedný avantgardní rock á la Deerhoof rozhodně není vytěžený žánr. Připočtěte k tomu punkové vypalovačky Shark Suit a Green Starred Sleeve a je vám jasné, že brzy si už si budete pamatovat, které písmeno je v názvu kolikrát.
Tortoise – Beacons of Ancestorship
(Thrill Jockey)
Klíčová slova: instrumentálky, klávesy, konzervatoř, jazz, sedmdesátá léta
Fanoušci experimentální taneční hudby a posluchači moderního jazzu spojte se, mohli by volat čtyřicátníci z chicagských Tortoise. Na plně instrumentální desce Beacons of Ancestorship ale lidské slovo nezaslechnete. Sextet hraje už od roku 1990 a vystačí si pouze s nástroji a různými syntetizátory. Místy převládá basa nebo kytara, nejvíce prostoru však zabírají klávesy a bicí – živé i nasamplované. Tortoise znějí experimentálně, ale zároveň i chytlavě a melodicky. A proto si přitáhnou vaši pozornost a soustředění, i kdybyste zrovna četli ten nejnapínavější letní bestseller.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI