The Paper Chase: Texaský morbidní kabaret
0 Redakce 17.10.2009Svět podle Johna Congletona by vypadal následovně: všude samé rakve (plné zaživa pohřbených lidí), jako povinná literatura Edgar Allan Poe a Texaský masakr motorovou pilou, nezbytné pozadí by tvořily všudypřítomné mrtvoly, střeva a probíjející elektřina. Kdyby nehrál komiksového padoucha Green Goblina Willem Defoe, mohl by za něj zaskočit John.
Skřetí grimasy zvládá dokonale a na rozdvojenou osobnost byste ho klidně tipli. V jednom světě pracuje jako producent, který dělal zvuk indie popové hvězdě St. Vincent, na poslední desce The Thermals oživil a zpestřil jindy jednotvárné písničky a v rozhovorech zasvěceně hovoří o tom, jaké programy využívá ve studiu. V druhém světě týrá posluchače šílenými kytarovými sóly a hororovými muzikály nazkoušenými s utečenci z psychiatrické léčebny.
John Congleton se narodil v roce 1977 v texaském Lubbocku, kde ještě do letošního května fungovaly prapodivné zákony o prodeji alkoholu, které na některých místech zakazovaly nalévání a na jiných zas prodej lahvového alkoholu. Mimo jiné se tu narodila i rock and rollová legenda Buddy Holly a turisti si tady můžou prohlédnout rančerské muzeum, každý rok tu pořádají kovbojské slavnosti. John se ale nepustil do country, dal přednost avantgardě a undergroundu. V 21 letech založil kapelu The Paper Chase, jejíž název má původ buď ve hře na honěnou (jinak na zajíce a psy) nebo ve slangovému výrazu pro nelegální překupování.
„Nemyslím si, že bych byl temný,“ prohlásil o sobě John Congleton. Ale co potom dělají v textech všechny ty mrtvolky: „Dobré věci pořád umírají.“ První deska s příznačným názvem Young Bodies Heal Quickly, You Know vyšla v roce 2000 a určila nový hudební styl – disharmonický klavír vás vede za ruku do domu hrůzy, odkud vykukují pištivé kytary a samplované jekoty, basa a bicí si jedou svoje v nezastavitelném středním tempu. A frontman přednáší o hnusu a kuchyňských nožích ve stylu starých amerických muzikálů, s výrazem, ale bez přílišných melodií – důležité je totiž odříkat text. Hororová show pokračuje dál za podpory smyčců. A fanoušci se můžou kochat tituly písní z dalších dvou alb – „Tak moc jsem se snažil být hodný,“ „Játra, plíce, ledviny, palec,“ „Jednoho dne si šel pro mlíko a už se nevrátil“ nebo „Abbey, za to, cos mi udělala, uhoříš.“
V roce 2006 následuje skvělé koncepční album Now You Are One of Us o sadomasochismu. John Congleton dovádí kontrast miloučkého zpěvu, perverzních textů a makabrózního doprovodu do dokonalosti. Úžasné hity, jako je duchařská Wait Until I Get My Hands On You nebo rychlá a úchylná You’re One of Them, Aren’t You, prokládají kratičké atmosférické mezihry. Všeobecná disharmonie a skvělá kytarová sóla ženou desku dopředu a vy si společně s kapelou můžete zpívat: „Křič si, jak je ti libo. To mě jenom víc vzrušuje.“ A když je vidíte naživo (The Paper Chase jezdí do Prahy pravidelně), všechno jim ještě víc věříte. Basák Bobby Weaver si hladí dlouhý vous, Jason Garner mlátí do bicích, jak nejvíc může, John se potácí a ještě přitom vyluzuje šílené zvuky a jediný na první pohled normální člen Sean Kirkpatrick to všechno pozoruje od kláves.
Tahle morbidní čtveřice se vrací 21. října na strahovskou Sedmičku a přiveze i nové album. První část dvoudílného projektu o přírodních a dalších katastrofách se jmenuje Someday This Could All Be Yours, Vol. 1 (viz Sonar 2), ale podle Johna: „To není žádné varování. Ani náhodou. Sice to zní jako nějaký poselství, rozhodně to ale není ekologický komentář k současný době. Tohle album vlastně říká: Koukej, všechno se rozpadá a hroutí, ale to je v pohodě, prostě ok.“ Tenhle samý skřítek čirou náhodou v písničce The Common Cold předpověděl letošní vlnu mexické chřipky a dělí se i o další enviromentalistická moudra: „Lidi na planetu Zemi kašlou. Záleží jim na tom, aby přežili a aby jejich děti měly nějakou budoucnost. Kdyby doopravdy chtěli zachránit Zemi, tak by se pravděpodobně museli sami zabít.“ A to nejlépe za poslechu The Paper Chase.
HONZA ŠVELCH
21. 10. 2009 – Praha, Klub 007