Sonar 27: Složte nám poctu
0 Redakce 25.1.2010Jak by se vám líbilo, kdybyste už nějakou chvíli leželi pochováni či rozprášeni, a vtom někdo složil poctu vašemu skvělému životnímu dílu? Odpověď na tuto otázku jistě závisí na vašem názoru na existenci posmrtného života… Deskou týdne je tentokrát pocta Jeffreymu Lee Pierceovi, jehož kult se utěšeně šíří i čtrnáct let potom, co mu definitivně odešla játra. Poklonu polomrtvým Pink Floyd složili Flaming Lips. The Non jsou sci-fi verzí Grateful Dead, kteří byli mrtví od začátku, a ještě za to byli vděční. Dawn Landes ctí všechny padlé hrdiny a hrdinky Nashvillu a Carta pro změnu vyhynulé druhy ptáků. Ano, to je všechno pěkné, ale kdybyste náhodou chtěli složit poctu Sonaru, udělejte to co nejdřív. Přece jenom bychom se toho rádi dožili!
Deska týdne
The Jeffrey Lee Pierce Sessions Project – We Are Only Riders
(Glitterhouse)
Klíčová slova: osamělí jezdci, klub bouchaček, psanecké blues, křížek po funuse
„Jednou žil muž, co neznal strach. Hledal pravdu, chtěl k ní blíž, a tak vyrazil na Cestu. Měl toulavou duši, toulavou mysl.“
Jeffrey Lee Pierce byl z rodu nepochopených proroků. Frontman The Gun Club, pro punk objevil kouzlo drsného amerického blues už počátkem osmdesátých let. I když jeho fandové tvořili spíš hloučky než davy, byli mezi nimi tak vlivné postavy jako Debbie Harry z Blondie, která nezištně podporovala Pierceovu kariéru (oplátkou za to, že on byl předtím prezidentem fanklubu její kapely). Třináct let po jeho smrti se pozůstalí přátelé sešli, aby dokončili jeho ztracená dema. Nick Cave ukazuje svou citlivější stránku v Ramblin Mind, Mark Lanegan si dal countryovku Constant Waiting, Debbie Harry je temná a elegantní v Lucky Jim, překvapením je zemité, takřka hraničářské podání Davida Eugena Edwardse z Wovenhand. Možná na téhle desce nenajdete to nejlepší, co kdy Pierce složil, ale kdy jindy uslyšíte Debbie Harry a Nicka Cavea v jedné písni?
The Non – Tadaima
(The Non)
Klíčová slova: cinky břinky, konzervatoř, Oklahoma, kytary, instrumentálky
V předminulém Sonaru jsme o instrumentálních géniích And So I Watch You From Afar. Kvartet The Non z Oklahoma City vyráží do boje se stejnými zbraněmi, ale s jinou taktikou. Na rozdíl od svých severoirských kolegů se neženou za dynamickou a drsnou kytarovou smrští, raději si hoví v malebných a složitých harmoniích. Nejsou sice tak intenzivní a hlasití, ale svou lehkostí zase okouzlí fanoušky jazzu a jam bandů. Ti tvrdší posluchači se dočkají i masivních riffů. The Non skvěle hrají i skládají a s novou deskou se snad konečně podívají i dál než jenom do okolních šesti států.
The Flaming Lips With Stardeath And White Dwarfs – Dark Side Of The Moon
(iTunes)
Klíčová slova: optický hranol, registrační pokladny, klasický rock
„Ve skutečnosti žádná temná strana Měsíce není. Tma tam je všade!“
Pink Floyd nebývali mezi muzikanty, co chtěli být „cool“, nikdy oblíbení, snad až do nedávné doby, kdy se fousatí američtí alternativci ze zoufalství vrhli na uctívání progresivního rocku. Flaming Lips se naopak láskou k nejmegalomanštější kapele všech dob nikdy netajili. Dokazuje to i kompletní předělávka jejich nejslavnějšího alba, pojatá přesně tak, jak bychom to čekali: Opulence, saxofony a vokály studiových otrokyň jdou se stolu, místo toho se zdůrazňují hypnotické basové linky a psychedelie. Flaming Lips jsou sice originálu překvapivě hodně věrní, ale i když se neodvážili k nějaké radikální nové interpraci klasiky, rozhodně na odvrácenou stranu přinesli humor, kterému se Pink Floydi tak úzkostlivě vyhýbali.
Dawn Landes – Sweet Heart Rodeo
(Cooking Vinyl)
Klíčová slova: rodeo, kovboj, harmonika, francouzština, country, kostkovaná košile
„ Jen tak si tleskáš, děláš ze sebe hlupáka a nestaráš se. Lidi na tebe civí a vysmívají se. Ha ha ha. Jsi takovej klaun.“
Skoro každá její skladba se dostane do seriálu nebo do filmu. Písničkářka Dawn Landes, která pochází z Kentucky, ale bydlí v New Yorku, i přes takové úspěchy své desky nejdřív vydává v Evropě a až o pár měsíců doma v USA. Nové album Sweet Heart Rodeo má kovbojský název, ale není to obyčejné country. Dawn mixuje dohromady různé retro motivy se zemitým folkem a hravou barovou hudbou. Výsledek je tak skoro stejně pestrý jako jeden z býků z obalu desky. Zároveň si ale drží jednotného ducha – voňavého po jarní přírodě, vzdušného a konejšivého. Dawn si navíc hlídá image venkovské krásky z první poloviny minulého století, nosí široké kalhoty, košile, šátky a občas i romantické šatičky. Kdo by si takovou roztomilou paní (minulý rok v květnu si vzala kolegu folkaře Joshe Rittera) nepozval k sobě domů?
Carta – An Index Of Birds
(Silber Records)
Klíčová slova: ptactvo, ambulance, ticho, rozjímání, boj o život
„Vím, že i když se budu snažit, nikdy nebudu spokojený!“
Kalifonští post-rockeři pojmenovali svou novou desku jako ornitologický atlas, ale na mysli mají hlavně ptáky mořské. Celé album je totiž jako cesta plachetnicí – chvílemi si užíváte sluníčko a jen tak se povalujete na palubě, Carta k tomu hrají poklidné, relaxační melodie. Jednou ale musí přijít bouře, zatřese vaším žaludkem a hromy zaplní vaše uši. Ale i po takové smršti se oblaka roztáhnou, hladina i střeva se zklidní a vy můžete plout v klidu dál. Pozor! Jenom dokud nepřijde osudová bouře, která vás smete z lodi a hodí rovnou mezi obrovské vlny. Ale Carta jsou přesto optimisti: domů z vašich námořních dobrodružství vás dovezou v sanitce.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI