Sonar 22: Ať neprobudíme zimu
0 Redakce 30.11.2009Pokud občas zavítáte do světa vně zdí, jistě jste si všimli, že poslední dva týdny zažíváme nezvyklé teplo. Nesejde na tom, jestli to je předběhnuté předjaří nebo opožděné babí léto nebo prostě nějaká bezejmenná anomálie. Každopádně nás to nutí vzpomínat na léto. Laura Veirs zpívá o červencových plamenech, Real Estate o lenošení na pláži a Blue Violets se pojmenovali podle již dávno odkvetlé flóry. Všech pět desek tohohle týdne je zároveň nostalgických, tichých a rozvážných. Jako by se jejich interpreti báli pořádně zakřičet, protože by to mohlo Síly, jenž ovládají přírodu (ať už si pod nimi představíme cokoli) upozornit, že zaspaly a že už čas letních reminiscencí dávno pominul.
Deska týdne
Brown Bird – The Devil Dancing
(Peapod Records)
Klíčová slova: osadníci, pluh, pila, staré časy, pušky a housle
„Tvůj táta nasedl na nesprávnou černou klisnu a pak na vlak, který jede bůhvíkam. Ale bůh nechodí tam, co odešel tvůj otec. Na místo, kam patří jenom zbabělci a hlupáci.“
Vraťte se do doby, kdy plnovous nevyjadřoval vaši hudební orientaci, ale pouze nedostatek žiletek a pěny na holení. Tahle pětka z Nové Anglie na takové časy vzpomíná a hraje pořádné zemité a dupavé country s prvky bluegrassu a blues. Frontman David Lamb je řádně zarostlý, ale do kapely bere i děvčata bez náznaku knírku. Brown Bird jsou proto vyvážená formace a dokonce na koncertech sedí dokolečka, jako u táboráku, a dělí se o jeden mikrofon. Společně vyluzují temné a tklivé melodie, které svými vokály dokreslují houslistka Morganeve a cellistka Jerusha. Dokáží ale zahrát i optimistický kvapík s úžasně pulsující rytmikou a ani ve smutnějších písničkách se nebojí přidat na hlasitosti. Nejsou to totiž žádní rozněžnělí folkaři, ale ostřílení dobrodruzi, kteří ví, že na světě není pořád jen veselo.
Real Estate – Real Estate
(Woodsist)
Klíčová slova: sezónní pláž, blues pro spící, jangle pop, surfování v New Jersey
„Na to, co chceš, nedosáhneš. Tak hledej dál.“
Čtyři neduživí týpci z bezvýznamného města v bezvýznamném New Jersey, nedaleko od pláže, kde se dá slunit jen dva měsíce v roce. To stačí na to, aby se opili sluncem. Real Estate jsou totiž hudebním ekvivalentem lenosti – nikoli lenosti ve smyslu pasivní lenory, ale ve smyslu lahodné zahálky. Proč hrát složitě, když stačí opakovat jeden kytarový motiv čtyři minuty? Proč pospíchat, když je takové horko a akorát bychom se zpotili? Proč vymýšlet název kapely, když je napsaný tamhle na tom baráku? Jejich písně, zpravidla o vodě, plavání a chlazených nápojích, vás přesvědčí, že nejlepší je nedělat vůbec nic. Jenom ležet na zádech a poslouchat jak se klukům z realitky proplétají narkoleptické kytarové linky.
The Blue Violets – The Blue Violets
(Bluebeard)
Klíčová slova: muzikantská dítka, fialky, sestry, čepce, halenky
„Oheň hoří a já chci jenom zpívat jeho píseň.“
Jejich otec od začátku osmdesátých let působí v kanadské pop rockové kapele 54-40, o které v České republice asi nikdo neví. 54-40 stále nahrávají, před rokem vydali už čtrnácté album. Svoje nejlepší léta mají ale za sebou, o hudební čest rodiny Osbornů se proto teď starají hlavně sestry Coral a Kandle. Na pomoc si přibraly ještě Louise Burns a dohromady letos natočily svůj debut. Nepouštějí se do žádných experimentů, drží se vyzkoušených popových postupů a s lehkým retro nádechem skládají obyčejné, ale zároveň chytlavé písničky. Coral má navíc zajímavý a silný hlas, v nejlepších chvílích připomíná skvělou Trentalange (viz Sonar 1). Od svého táty se určitě dozvěděly spoustu triků a rad, jejich první deska zní totiž soudržně a kvalitně. Najdete na ní pár výborných hitovek – třeba Busker – skvělou předvánoční písničku o lásce s kouzelnými zdvojenými vokály.
The Fiery Furnaces – Take Me Round Again
(Thrill Jockey)
Klíčová slova: coververze, druhý pokus, sběratelství, peklo, kolotoč
„Vezmi mě ještě jednou dokola, do lesů, kde rostly zvonečky, za Veselou vdovou, která zpívala valčíky, vezmi mě zpátky do New Yorku.“
Multiinstrumentální sourozenci Eleanor a Matthew Friedbergerovi dělají coververze svých vlastních písní z letošní desky I’m Going Away, o které jsme v létě psali do Sonaru 6. Výsledek ale není pouze pro uši těch nejoddanějších fanoušků The Fiery Furnaces. Jde o zajímavý experiment – druhý pokus o stejnou desku – a vy sami můžete poměřovat, jaká verze je lepší. Každý ze sourozenců si vybral šest písniček, o samotě je předělal po svém a zanechal pouze původní text. Nové písničky jsou sice komornější, ale rozhodně ne nezajímavé. Třeba titulní píseň je úplně k nepoznání a o moc lepší než originál. Tahle sourozenecká hra by mohla klidně vyústit v hlasování: kdo to zvládnul líp? Matthew nebo Eleanor? Poslechněte si desku a rozhodněte se!
Laura Veirs – July Flame
(Bella Union)
Klíčová slova: španělka, brýle, červenec, lepší životy, rosa v Coloradu
„Život má smysl, když tancuješ celou noc a svět je plný elektřiny. Život má smysl, když se zprávy, cos posílal na Mars, vracejí z věnce květin.“
Colin Meloy z The Decemberists prohlásil, že July Flame je nejlepší album roku 2010 (oficiálně skutečně vyjde až příští rok). Možná má věštecké sklony, možná to dělá jenom kvůli tomu, že to je jeho kamarádka – jisté ale je, že písničkářka Laura Veirs má fanoušky mezi vlivnými postavami indie rocku. Není divu, výborně totiž propojuje čistotu a neposkrvněnost klasického amerického folku s intelektuálským estétstvím: Dětství strávila v Coloradu uprostřed přírody, ale pak na vysoké škole vystudovala dvojobor čínština-geologie. Její písničky jsou křehké, ale důmyslné, každý aranžérský tah je zatraceně dobře promyšlený. Zpívá nesměle, jako by na jejích klenotech vlastně vůbec nic nebylo. A schovává se za brýlemi, takže ji koukejte najít.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI