Sonar 18: Podzimní meditace
0 Redakce 2.11.2009Když přijdou dny, kdy nerozeznáte ráno od večera a poledne od půlnoci, když přijdou ty chladné podzimní dny, je na čase zamyslet se nad tím, kam se nám snaží utéct čas. Pět desek, které jsme pro vás vylovili tento týden, mají společný právě tenhle meditativní tón. Ať už jde o velejemné písničky Felix nebo nelítostně se valící stoner rock Shrinebuilder, o psychedelii překvapivě zádumčivých Flaming Lips nebo country Molina And Johnson. O přechod do rušného života se pak postarají Royal Bangs.
Deska týdne
Felix – You Are The One I Pick
(Kranky)
Klíčová slova: kokos, houpačka, zataženo, krajinka, folk, minimalismus
„Smrt každému kromě nás!“
V minulém Sonaru jsme psali o velšské vypravěčce strašidelných historek Cate Le Bon. A po týdnu z Británie přichází další komorní, minimalistický a posmutnělý folk. Duo Felix vede svým zpěvem Lucinda Chua (která v den vydání You Are The One I Pick oslaví 24. narozeniny), doprovázejí ji klavír, kytara, cello a místy i bicí. Atmosféra je semknutá, a ani když se Lucinda svěřuje: „Máš tajemství, které mě nutí tancovat,“ nevybočí z pomalého a neveselého rázu. Felix vás ale přesto netrápí a ze smutku dokážou utkat působivou kompozici, kterou místy ozvláštní. Skvělou skladbu Back In Style pohání výrazné, ale přesto jednoduché bicí. Předposlední písničku Lifter zas vylepšují tři vrstvy vokálů. Felix na svém debutu dělají minimalistické divy.
Shrinebuilder – Shrinebuilder
(Neurot)
Klíčová slova: Wino, pohani, Neurosis, moudrost věků, kámen mudrců, doom
„Za planoucími bohy skrz astrální plán, slepý všem napospas.“
Shrinebuilder jsou splněným snem všech doom-metalových personalistů. V superkapele se sešli Scott Wino Weinrich (věčně mladý rebel ze Saint Vitus) a Scott Kelly (z Neurosis), kteří oba zpívají a hrají na kytaru, s Alem Cisnerosem z Om na base a Dalem Croverem z Melvins na bicích. Čtyři jména silnější než celá armáda. Nesešli se jenom na pivo a pár nekonečných jamů, jak to u superkapel bývá. Nepředhazují nám ani to, čím se proslavili. Debut Shrinebuilder je naopak dokonale soustředěné a meditativní album – v každé z pěti písní je uvězněná nejenom velká elementální síla, ale i moudrost věků. Shrinebuilder vědí, kdy se mají držet zpátky a příst z hutných doomových riffů kosmické mantry. Jsou to filozofové a zároveň válečníci.
Flaming Lips – Embryonic
(Warner)
Klíčová slova: kraut rock, signály z dimenze X, feedback, psychedelie
„Zlato, jsi jenom paranoidní. Měl bys dělat to, co máš rád – nikdo není doopravdy bezmocný. To mi řekla, když mě políbila.“
Ať už je máte rádi, nebo ne, oklahomští Flaming Lips jsou jednou z nejpozoruhodnějších kapel posledních desetiletí. Ani moderní, ani retro, ani smutná, ani veselá, ale rozhodně pořádně nadopovaná psychedeliky. Jejich nová dvojdeska po dlouhé době objevuje úplně nové hudební kontinenty – lépe řečeno planety. Nepřehlédnutelný je tu vliv kraut rocku, typicky navrstvené a opulentní aranže ustoupily skřípání, praskání, feedbacku a sci-fi efektům. Deska je navíc netypicky zkroušená a nostalgická; jak nářek osamělého kosmonauta, jak Black Heart Procession z Proxima Centauri. Není divu, že nejlepší píseň z celé desky se jmenuje Powerless. Jediná opravdová „písnička“ I Can Be A Frog je i přes chichotání hostující Karen O pochmurná. Ale krásně a utěšeně pochmurná, stejně jako celá deska.
Molina And Johnson – Molina And Johnson
(Secretly Canadian)
Klíčová slova: superprojekt, blues, country, lenost, výjimečnost, magnólie
„Všichni nehrají proto, aby zvítězili.“
Když se potkají dva zkušení písničkáři, musí jít skládání písniček úplně samo. Jason Molina ze Songs: Ohio a Magnolia Electric Co. a Will Johnson ze South San Gabriel a Centro-matic se sešli v jednom studiu a na deset dní se v něm zavřeli. Jamovali, zvali kamarády, popíjeli, svačili, a když jim docházely síly, vyběhli Will a Jason na dvorek a stříleli ze vzduchovky. Výsledek je ale překvapivě soudržný a pomalý a působí jako dialog dvou bardů, kteří si vzali dovolenou a nikam nespěchají. Lenivě se střídají u mikrofonu, kupí jednu písničku za druhou a zastaví se až za čtrnáctou. A najdete mezi nimi bluesový skvost All Gone, All Gone nebo ukolébavku Don’t Take My Night Away From Me. Na první pohled bez velkého úsilí natočili Molina a Johnson skvělou komorní desku.
Royal Bangs – Let It Beep
(Audio Eagle)
Klíčová slova: hračky, jedy, strašidelné auto, klávesy, elektřina, indie
„Žádnej zmatek, žádná policie, jenom divoká džungle. Vraťte zpátky to zvíře.“
Jak to asi zní, když vám automobil obsadí zlomyslný poltergeist? Všude to začne klepat, hučet a výfuk začne vystřelovat. Je potřeba ten kravál něčím přehlušit, a proto sáhnete po nové desce elektro rockové pětky z Tennessee. Royal Bangs jsou nabití energií, přes kytary vrství klávesy a různé samply. Na první poslech sice zní jako stabilnější a rockovější verze zběsilců z kalifornských The Mae Shi. Ve skutečnosti ale dokážou být stejně experimentální – píseň Gorilla King zní jak soundtrack k vylepšené verzi videohry Donkey Kong, hitovku My Car Is Haunted by zas klidně mohli přebrat The Police, kdyby trochu zjednodušili aranžmá.
Royal Bangs "Poison Control" from Sundown in the City on Vimeo.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI