Ceny Sonaru 2009: Kategorie drsná
0 Redakce 14.12.2009Původně jsme chtěli udělat něco nečekaného. Třeba vydat žebříček nejlepších alb roku už v létě. Nebo ještě před tím, než vyjdou. Ale ne, ten starý koloběh kalendářního roku dostal i nás a tak poslušně rozdáváme ceny Sonaru – řády a medaile těm nejlepším bojovníkům světového rockového undergroundu. Abychom neporovnávali neporovnatelné, rozdělili jsme si letošní desky do dvou kategorií, do té drsné a do té něžné. Nikoli podle pohlaví, ale podle hlasitosti. Následuje tedy seznam pěti nejlepších tvrdých nezávislých desek tohohle roku. Na nakupování dárků je ještě pořád čas, takže se můžete inspirovat. A pak si na nich můžete vyzkoušet vaše nové hi-fi stereo, co už na vás čeká pod stromečkem.
Desky roku
1. Polvo – In Prism
(Merge)
Medaile: za mimořádný přínos v oblasti magie
Nejlepší píseň: Beggar’s Bowl
Nejlepší moment: Right The Relation, 3:23, první ukázka instrumentální síly, dvě dokonalé kytary, basa a bicí
Kvůli tomuhle albu byste se měli naučit hrát na kytaru, nebo alespoň na basu a bicí. Polvo odpočívali ještě o dva roky déle než Coalesce a natočili magickou desku. Složili ji dohromady z úžasných sól a složitých vyhrávek, ale přesto působí tak uklidňujícím dojmem. Plyne jako ten nejkrásnější výlet, který si dokážete představit, plavba na vlnách z proplétajících se kytarových linek, potápění v malebných hlubinách zvuku. In Prism je oslava hudební alchymie. Z desky týdne vSonaru 11 to bez potíží dotáhla až sem.
2. Future of the Left – Travels With Myself And Another
(4AD)
Medaile: za ostrovtip
Nejlepší píseň: I Am Civil Service
Nejlepší moment: I Am Civil Service, 2:02 – nečekaný melodický bridge nečekaně skončí psychopatickým výkřikem Andrewa Falkouse: „Jsem veřejná služba!“
Future Of The Left jsou fenomenální – nejspíš jediná současná rocková kapela, která je v současné době, kdy se rockoví fanoušci dělí do tisíců malých knížectví, schopná složit asociální hymny, které zasáhnou každého bez rozdílu. Jejich zbraní je totální minimalismus. Ani jeden tón není navíc a všichni tři členové jsou stejně důležití. Jejich druhá deska je ještě o něco chytlavější než ta první a jejich břitké, útočné cynické texty jsou plné hlášek, které si můžete vyprávět s kamarády. „Jasně, Satan je šéf, ale to neznamená, že nemůžu bejt praktickej.“ „Když sežeru to, co ošukám, a ošukám, co sežeru, jsem dobrej člověk?“ Travels… možná nejsou album, na kterém budete pořád hledat něco nového – na to je moc sevřené a osekané – ale zaryje se vám do paměti pořádně ostrým rýčem.
3. Coalesce – OX
(Relapse)
Medaile: za nejsofistikovanější peklo
Nejlepší píseň: Wild Ox Moan
Nejlepší moment: In My Wake, For My Own, 0:00, řezavá kytara, houkání, klopýtavé bicí
Dřív měli problém složit dlouhohrající desku. Po desetileté pauze ale nabrali tolik inspirace, že pár měsíců po OX přidali ještě stejnojmenné EP. Je to stále hudba pro náročné, vypilovaná a naditá skvělými texty. Coalesce se navíc naučili používat doprovodné vokály, složili pár atmosférických meziher na španělku. Jsou teď mnohem rozmanitější, ale zároveň si ponechávají svůj typický minimalismus. Deskou týdne se OX nestal jenom proto, že v Sonaru 1 soutěžil se stejně výbornými Future of the Left.
4. UUVVWWZ – UUVVWWZ
(Saddle Creek)
Medaile: za čerstvou hudební krev
Nejlepší píseň: Green Starred Sleave
Nejlepší moment: Berry Can, 3:31, ťukání o ráfek, vyptávání zpěvačky Teal Gardner a nejdramatičtější moment desky hned v první písničce
Zapamatovat si jméno téhle čtveřice z Lincolnu je neskutečně snadné. Písničky z jejich debutu si totiž budete pouštět po celý rok. Jsou chytlavé, dostatečně složité a vůbec se neoposlouchají. Zpěvačka Teal zpívá jak žádná jiná a kytarista Tim čaruje takové tóny a sóla, že na ně do smrti nezapomenete. UUVVWWZ jsou společně s britskými Felix nejlepší debut letošního Sonaru. Tímto se jím také omlouváme za jejich pouze řadové umístění v Sonaru 4.
5. Monotonix – Where Were You When This Happened?
(Drag City)
Medaile: za šílenství
Nejlepší píseň: I Can't Take It Anymore
Nejlepší moment: I Can't Take It Anymore, 3:44 – znásilnění vibrapáky ve druhém refrénu
Jejich nejpopulárnější video na YouTube má podtitul „nejbláznivější kapela na světě“ a v koncertních záznamech zpěvák Levi Elvis leze po lešeních, zpívá stoje na bubnu, který drží fanoušci nad hlavami, svléká se do trenek atd., to vše doplněné fešným knírem. Zdálo by se, že z desky tihle tři pošahanci z Tel Avivu nemůžou být tak dobří jako naživo. Ale naopak: šílenství je přítomno. Nejbrutálější fuzz od doby Blue Cheer, dementní a nesrozumitelné texty, šťavnaté riffy a hlavně pocit, že se to celé může každou chvíli rozpadnout a že může všechny zúčastněné porazit obrovská pecka elektriky. Rock'n'roll.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI