Mohl to být jeden z nejlepších koncertů této sezony, který měl ambice se alespoň částečně přiblížit patrně nedostižnému recitálu Leonarda Cohena ve stejných prostorách. Ale zatímco legendární Kanaďan si hokejovou halu zcela podmanil, poloprázdné tribuny ještě během vystoupení písničkáře Jermaina Paula, předskokana a sboristy, nevěstily nic dobrého.
Klub Roxy hlásí sold-out. Vedle protřelých harcovníků a starých přátel, tu postávají angličtí turisté a zvědavá mládež. Nálada je dobrá a očekávaní nemalé. Primals bez velkých fanfár naběhnou a spustí Can´t Go Back z nové Beautiful Future.
Tři židličky a na nich tři kytaristé s perkusistou v zádech. Elektroničtí objevitelé tentokrát přivezli pouze dřevěné kytary a s jejich pomocí se prokopali ještě hlouběji k jádru své hudby.
V Abatonu křtil písničkář Xindl X svou debutovou desku Návod ke čtení manuálu. Pozval si mimo jiné Xaviera Baumaxu, s nímž si vyměnili několik písniček a společně tak rozpoutali podařený večírek.
Kdyby měla z celého rockového revivalu počátku desetiletí, reprezentovaném kapely s určitým členem v názvu, měla přežít jenom jediná píseň, pak ať to je The Rat od The Walkmen. Frackovitě elegantní jako (raní) The Strokes, energická jako The Hives, dekadentní jako The Stills. A zatraceně chytrá. Když jsem ji poslouchal naživo ve vyprodaném klubu Middle East, přál jsem si, ať má aspoň dvacet třicet minut.
Coldplay přijeli doprovázeni mnoha očekáváními. Řada z nich se vyplnila.
Conor Oberst & The Mystic Walley Band, 10.9. Praha, Roxy
Po roce se nám Snoop převedl v plné kráse s celou svojí početnou partičkou.
I bez slibovaného smyčcového kvarteta a dechové sekce dokázala islandská kapela znít jako celý orchestr.
„A odkud je tahle paní?“ zeptala se mě jedna ze známých, které jsem náhodně potkal na koncertě R.E.M.
