Dodržování nočního klidu po desáté večer má své výhody. Stihnete v klidu dojet domů, aniž byste se museli spoléhat na noční městskou dopravu. Když ale předkapela vytrvale zabírá pódium a zkracuje čas hlavní skupině, radši byste šli domů i pěšky, jen aby vaši oblíbenci mohli dohrát plnohodnotný set. V pondělí večer ve strahovské Sedmičce zažilo podobnou situaci asi padesát fanoušků.
Zřejmě nejambicióznější domácí soutěž kapel RGM Live Space dospěla ke konci úvodní fáze. V červnu probíhá poslední ze základních kol. Soutěž se tváří jako největší projekt podobného druhu a opravdu se jí podařilo nad hladinu dostat zatím asi největší množství „podzemních“ talentů, na druhé straně část nafouknutých bublin splaskla a odvaha překvapovat místy zůstala nerealizovaná.
Dva bráchové z Arizony, co očarovali Kurta Cobaina a ukázali, že i folk a country se dá hrát s punkovým étosem a nasazením. Po dekádě letech odloučení a strašidelných drogových historkách se dali před třemi roky znova dohromady.
České publikum má rádo své jistoty a jeho velká část si bez ohledu na trendy, nové styly a neokoukaná jména obrovského počtu zahraničních kapel vystupujících v České republice, stále hýčká "své" Deep Purple, Black Sabbath, Sweet a v neposlední řadě i Jethro Tull.
Akropole byla toho večera vyprodná. Příliš velkou zásluhu na tom neměla Veronika Diamant a Sofa Jazz, kterým připadla nevděčná role předskokanů.
Podle encyklopedií vznikl takzvaný jižanský rock fůzí blues, rhythm and blues, boogie a country na konci 60. let v jižních státech USA. Pro mě jsou symbolem tohoto stylu texaští ZZ Top.
Pražský koncert britských Simply Red nezačal nijak šťastně. Ne zcela zaplněné hlediště O2 arény už od osmi hodin vytleskávalo předkapelu, kterou měli být tuzemští Monkey Business, ale nic se nedělo.
George Duke se u nás ukázal vůbec poprvé a hned pražskému Lucerna Music Baru připravil pořádný funkový nářez. Tenhle obtloustlý a zároveň živelný pán se sklenkou červeného a obklopený hradbou klaviatur je však mistrem střídání stylů a publikum se vždy rádo přizpůsobilo.
Nerozmlátili tentokrát ani jeden nástroj. Ani jeden z nich nebyl zjevně pod parou. Přesto, nebo snad právě proto, odehráli nejlepší ze svých tří pražských koncertů.
Pokud je člověku kolem čtyřicítky a poslouchá rockovou muziku, nemohla ho tvorba britských Deep Purple minout.
