Zrní: Ze všech umění je hudba nejsilnější
0 Petr Hašek 18.12.2012V sobotu 22. prosince pokřtí kladenská skupina Zrní v pražském Paláci Akropolis své nové album Soundtrack ke konci světa.
Produkoval je Ondřej Ježek a společně s kapelou se mu podařilo dosíci tak skvělé nahrávky, že ji nepřehlédli čeští hudební publicisté, když vyhlásili nominace na své ceny Apollo. O kapele i albu hovoří zpěvák a kytarista Jan Unger.
Náladou a zvukem se vaše hudba přibližuje severským kulturám, ve své atmosféře je taková sychravá, podzimní…
Myslíme si to také a říkáme si, že je to proto, že vznikala loni na podzim. Připravovali jsme tehdy muziku pro společné představení s taneční skupinou VerteDance a při tom vznikla řada písniček a nápadů. Některé jsme vymysleli později, ale to gró a hlavně atmosféra jsou z loňského sychravého podzimu, což se na desce významně odráží. Severským kapelám se asi naše hudba podobá ve svém duchu. Příroda je pro ně také významným faktorem, jenž se do hudby výrazně dostává. Současně jsem ale přesvědčen, že náš projev je velmi český. Od první chvíle jsme se snažili najít si charakteristický zvuk. Aniž bychom se o to nějak programově snažili, přirozeně vyplynulo, že se v něm odráží i lidové písničky, které nám zpívali rodiče, když jsme byli děti. Je v nich energie české přírody, nějaká trvající hodnota a výpověď.
Jestliže vaše písničky vznikaly od listopadu loňského roku, měli jste možnost si je před vydáním alba přehrát na koncertech. Jaké na ně byly reakce?
Ta úvaha je správná, ale pro album Soundtrack ke konci světa je charakteristické, že drtivá většina písniček z něho se před vydáním na koncertech nehrála. Učili jsme se je zpětně a pilovali jsme zvuk, který na desce mají. Deset dní před nahráváním jsme si řekli, že z gruntu zpracujeme ještě šest dalších písniček, které jsme měli v “šuplíku”. Zavřeli jsme se před svými rodinami i přáteli a makali na tom. Chtěli jsme se dostat do situace, kdy si budeme moci písničky na desku vybírat. Nahráli jsme potom všechny a poslouchali je už se zvukem, se kterým nám výrazně pomohl producent Ondřej Ježek. Nakonec se právě kvůli zvuku dostaly na desku i skladby, které před nahráváním v kapele neměly moc velkou podporu.
Které to jsou?
Vyloženě krizovou byla Pokraj, ta na desku původně neměla jít. Noční jízda na tom byla taky špatně, vůbec jsme s ní na album nepočítali. Když jsme ji pak ale slyšeli v konečné verzi, nadchli jsme se pro ni. Ukázalo se jako dobrý tah, že jsme do toho šli a nacvičili i nahráli opravdu všechny ty písničky na sto procent, nic jsme neošidili.
Zrní mělo zpočátku folkový základ, ovšem na novém albu se dostalo až k alternativnímu pojetí rocku. Kde se vzal tak razantní vývoj?
Na to se mi těžko odpovídá, protože to nevím. Vyvíjíme svůj zvuk, každý rok nás baví poslouchat něco jiného, má to na nás vliv a stejně tak na nás mají vliv lidé, které potkáváme. Svůj vývoj neřídíme, všechno přichází přirozeně. Klíčová jsou pro nás kapelní soustředění. Na nich objevujeme nový hudební jazyk, který nás baví a ovlivňuje naši tvorbu i vývoj na další období. Obecně si ale myslím, že škatulky nemají žádný význam. Není mi například moc jasné, proč lidi začali říkat, že jsme folková kapela. Možná pochopili, že nás inspiruje příroda, lidová hudba a její energie. To ale ještě neznamená, že jsme folková kapela. Nikdy jsme to tak nevnímali. V naší hudbě je rock, je tam řada popových postupů, alternativních. Je to složité.
Má pro vás hudba hranice?
Když se dokončí deska, člověk má pocit určitého vyprázdnění. Říká si, že se mu něco povedlo udělat, ale současně skončila nějaká etapa a on vůbec netuší, kam se ubírat dál. Když uplyne nějaký čas, bere toto nevědomí jako výzvu a ví, že si může vybrat. My jsme teď v situaci, kdy opět vůbec netušíme, kam se propříště posuneme. Žádné hranice jsme v hudbě nikdy necítili a necítíme ani teď a to je na tom to vzrušující. Takže se necháme překvapit.
Co pro vás hudba vlastně znamená?
Je to něco neuvěřitelně silného. Málokdo si uvědomuje, jak obrovský význam hudba má. Pro nás je to druh energie a silný komunikační prostředek. Pomáhá také dostat se do nepoznaných stavů vědomí i mysli. Ze všech umění je pro mě osobně nejsilnější. Celý vesmír je hudba a hudební vlnění. V našem “civilizovaném” světě je ale bohužel často devalvovaná na pouhý produkt. Mnohdy v ní nejsou žádné emoce, je to jen forma, která se vyrobí a pomáhá vydělávat peníze. Taková hudba nás nezajímá a snad nikdy zajímat nebude. Přesto si uvědomujeme, jak snadné je tento model přijmout. Zvláště když to přináší výdělek.