Zrní: Hrajeme něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen
0 jsk 14.10.2014Zrní je ve formě. Kladenská kapela na sebe upozornila už předešlým albem Soundtrack ke konci světa (2012) a stálo to zato. Získala za desku andělské ocenění pro objev roku a stala se vyhledávanou koncertní atrakcí. Svůj osobitý zvuk nyní prohloubila na nové desce Následuj kojota. Na otázky odpověděla celá pětice.
Tvrdíte o sobě, že jste přírodní lidé. Jak se to projevuje?
Příroda je nám blízká. Možná i proto, že jsme z Kladna, tak nás to do ní táhne ještě malinko víc. Rádi se touláme, rádi cestujeme, vandrujeme. Cítíme v přírodě klid a moudrost. Ta surovost, která je ale zcela harmonická a neagresivní – zabíjení a požírání se a hnití a kvetení a rození. Příroda je přirozená a to je inspirativní. Člověk je venku v kontaktu s něčím hlubším. A mimo jiné právě tenhle pohled nás v kapele lidsky spojuje.
Jak jste nové album nahrávali?
Hodně jsme si s ním vyhráli, vyblbli jsme se, celý ten proces vytváření desky byl zábavný. Moc jsme si to tvůrčí období užili, jako malí kluci při stavění bunkru. Ale trvalo dlouho, než se nám povedlo se do toho kreativního víru dostat. Než jsme našli cestu, kudy se tentokrát ubírat. Do té doby to moc legrace nebyla. Ale nakonec jsme nahráli sedmnáct písniček. Na albu je jich ale dvanáct.
Co vás při skládání inspirovalo?
Když jsme po minulé desce a všech těch koncertech konečně měli čas na vymýšlení nových písniček, zjistili jsme, že se až na pár vlaštovek pohybujeme pořád v podobných kolejích. Chtěli jsme se někam pohnout, aby nás to dál bavilo. To se zlomilo až asi půl roku před nahráváním. Najednou to začalo jiskřit a objevovat se něco nového. Zřejmě nás vybudil blížící se termín. Začali jsme víc zvukově a nástrojově experimentovat, začleňovat zasmyčkované zvuky nachytané venku… Třeba jsme šli po lese, viděli hromadu klád, tak jsme je zdvihali, házeli o sebe a nahrávali zvuky jejich nárazů. Pak jsme to sestříhali, vyrobili z toho základní beat jedné z písniček. Bylo to fakt zábavné a vzrušující. Nutno říct, že na výsledku má velký podíl i producent desky Ondřej Ježek, s nímž jsme natáčeli.
Jak velký?
Dal desce charakteristický zvuk. Pochopil, o co nám jde, a podtrhl to. S Ondřejem se nám skvěle pracuje. Má ohromný cit a také jeho pohled zvenčí je přínosný. Navíc si s ním lidsky rozumíme, což je pro nás zásadní. Ondřej byl při nahrávání šestým členem kapely.
Co bude s vyřazenými písněmi?
Všechny, které se na CD nedostaly, se objeví na vinylové verzi alba, kterou vydáme v prosinci. Bude to dvojvinyl, na němž bude celý svět, jak jsme ho v tom kojotím období objevili a zaznamenali. Moc se na to těšíme.
Jak vy sami řadíte svou hudbu?
Nemáme škatulky moc rádi. Téměř veškerá muzika, která nás baví a oslovuje, se škatulkám vymyká. Jakákoli osobní výpověď je přirozeně svérázná a většinou z podstaty věci neomezená striktními mantinely žánru. Hledá si vlastní. Bereme si ze všeho něco do té míry, do jaké nám to přijde tak nějak sexy. Hudebně jsme určitě někde blízko folku, popu, rocku, elektronice, ambientu. Pokud máme nějaký název, nějakou škatulku zvolit, říkáme tomu, co hrajemeněžný artbrut, kladenskej uhelnej zen.