Zebrahead: Najděte jednu vážnou větu!
0 Redakce 9.4.2010Pozor! Pokud z následujícího rozhovoru vůbec vyčtete nějaká fakta, nedoporučuji je brát dvakrát vážně. Spolek odrostlých chuligánů z high-school a rozjívených pop-pankáčů přijede už podruhé z Kalifornie do Prahy. Stačí vidět jediný jejich klip k aktuální recesistické desce cover-verzí a je jasné, že 15. dubna v Lucerna Music Baru bude nejspíš hodně veselo.
Vaše poslední deska Panty Raid (česky „nálet na kalhotky“) je sbírkou cover-verzí ženských interpretek. To je dost netypické pro pop-punkovou kapelu. Máte na vaše verze nějaké ohlasy od původních autorek?
Matty: Původní autorky naše nahrávky nenávidí, všechny do jedné!
To myslíš vážně?
M: (zamyslí se) Jsem si tím skoro jistý. Vlastně mě nenapadá jediný důvod, proč by je neměli nenávidět.
Viděl jsem vaše videoklipy k některým aktuálním songům, museli jste si při natáčení užít spoustu srandy. Oblékáte si kostýmy z klipů i na koncertech?
M: Ne, bohužel je ve skutečnosti na pódiu nenosíme. Ale mohli bychom uspořádat jeden koncert v kostýmech, to není špatný nápad. Vlastně je nosíme, ale jenom v našem kapelním autobuse.
Zebrahead: Underneath It All (coververze No Doubt):
V klipu k Underneath It All (původně od No Doubt) vystupuje několik zvířat, proč tam ale nejsou žádné zebry?
M: Ani nevím. Neměli bychom to se zebrami přehánět, dost se to nabízí. Dal by se natočit maximálně jeden klip se spoustou zeber, mohli bychom je ukrást ze zoo a všechny nahnat před kameru…
Vydali jste už osm alb a většině z vás je přes třicet, přesto vaši hudbu hltá spousta teenagerů. Jak tě poslouchám, asi se kapelou dodnes bavíte jako v šestnácti. Co jste ale dělali tehdy?
M: Víš co je vtipné? Dělám celou dobu totéž. Hraju videohry a čumím na telku, přesně to dělám. A všichni v kapele taky. Strašně mě to baví, i když nevím, co na to moje žena…
Dokud tě tenhle styl života uživí, nejspíš nebude mít nic proti…
M: Jasně, myslím, že je úplně v pohodě.
Dovedeš si představit, jak na koncerty chodí vaši raní fanoušci i se svými dětmi?
M: (smích) Páni, tak to se ještě nikdy nestalo. Možná za deset let.
Ale kapela Zebrahead funguje skoro čtrnáct let. Obávám se, že teoreticky to může přijít mnohem dřív…
M: Když jsme začínali, byli jsme fakt hodně mladí. To by si fanoušci museli s dětmi dost pospíšit, ale možné to samozřejmě je.
Zebrahead: Hell Yeah
Vaše turné je velmi rozsáhlé a hrajete doslova denně. To je skoro šílené tempo. Jak to třeba právě dnes zvládáte?
M: Zrovna jsme dojedli večeři, brzy zaplatíme a půjdem na pódium tak asi za dvě hodiny. Jsme dnes na čtvrtém koncertě v řadě za sebou a máme toho dost. Ale člověk si na to tempo zvykne. Nesnáším volné dny! Fakt!
V Praze jste hráli naposledy před více než rokem. Máš představu, kolik jste mohli od té doby odehrát koncertů?
M: To nemám ponětí! Ale musím něco říct, že? Tak já to odhadnu… Ne, vím přesně… Dvacet pět? Ne, vlastně si pamatuju jen jediný, ten včerejší. Takže jeden! (smích)
(V tuto chvíli jsem vzdal možnost dostat z kytaristy a zpěváka Mattyho nějaké vážné odpovědi.)
Poslyš, musím se ti s něčím přiznat; když jsem si pročítal rozhovory s kapelou Zebrahead, nenašel jsem žádný, kde byste řekli jednu větu vážně…
M: Jak je to možné? My se přitom tolik snažíme být strašně vážní jak na koncertech, tak i při rozhovorech…
Pak se vám to vůbec nedaří…
M: Máš pravdu, jsme v tom vážně mizerní… (smích)
JAKUB ANDĚL
15. dubna 2010, Praha – Lucerna Music Bar: ZEBRAHEAD (USA)
+ support: MC Lars (USA), Attack! Attack! (UK)