ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 17452 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Woodkid: Časem se chci vrátit k režii

0 Šárka Hellerová 22.7.2013

V pátek večer vystoupil na Colours of Ostrava francouzský hudebník Woodkid. Na odpolední tiskové konferenci mluvil o své režijní kariéře, práci na videoklipech Lany Del Rey a o svém hudebním projektu The Golden Age, který kromě alba zahrnuje i knihu.

Woodkid se netají tím, že na počátku jeho úspěchu na hudebním poli nestály ambice stát se slavným muzikantem. „Na začátku to byl experiment, nevěděl jsem, kam to povede. Když se podívám, kam se to za poslední dva roky posunulo, jsem překvapen. Na začátku jsem pracoval doma v posteli ve spodním prádle na počítači, a dnes hrajeme před tolika lidmi. Chtěl jsem jen propojit své videa a zvuk. Je to divné, ale mám z toho radost. Můj experiment vyvolal masivní reakci, porozumělo mu velmi široké publikum po celém světě. Přijali ho lidé z různých kultur i věkových skupin. Když jsem viděl, jaký úspěch mělo moje EP, došlo mi, že bych se tím mohl v příštích letech živit.“

Možnost kombinovat hudbu a vizuálno

„Nepovažuji svou režisérskou práci za dokončenou,“ odpověděl Woodkid na otázku, kam se v budoucnu upře jeho tvůrčí síla. „K režii se chci každopádně vrátit, ještě jsem plně neprozkoumal její možnosti. Toho asi nikdy nelze dosáhnout. Po tom, co dokončím turné a projekt Woodkid, bude mou prioritou se vrátit k natáčení filmů. V nich člověk může kombinovat svět hudby a vizuálno. Zatím jsem ve své práci hlavně zkoumal technologické možnosti. V budoucnu bych chtěl natáčet celovečerní filmy.“

Videoklip Lany Del Rey k písni Born To Die má na youtube přes sto třináct miliónů zhlédnutí. Režíroval ho právě Woodkid. Proč kývl na spolupráci na klipu k její další písni Blue Jeans? „Protože se nám spolu pracovalo dobře a cítil jsem, že můžeme práci s vizuálnem posunout ještě dál. A taky je to kamarádka a potřebovala, aby to někdo udělal. Tak jsem to udělal.“

Woodkid žije ve Spojených státech, kam se přesunul z Francie. „Žiju tam už dlouho, ale nikdy nebudu Američan. Jsem z Francie a východní Evropy, moje rodina pochází ze Sopot. Tam je má kultura. Můžete žít jinde a vzdávat hold místu, ze kterého pocházíte,“ osvětlil své kulturní zázemí.

Hudba třicetiletého Francouze oslovila i návrháře módního domu Dior. „Kriss Van Assche, návrhář z Dioru, se inspiroval slovy z písně Iron a pojmenoval pánskou kolekci Soldier On My Own, což jsou slova z té písně. Navrhl kolekci a použil k ní mou hudbu. Později jsme spolupráci rozvinuli, navrhl pro mě nějaké kusy oblečení, které jsem nosil na pódiu. Dává to smysl, protože mě baví oblečení. Móda jako taková mě celkem nezajímá, ale oblečení ano. Líbí se mi, jak může oděv měnit osobnost, naznačit, kdo jste, nebo naopak blufovat a něco schovat. Je to jako se slovy na albu. Může se zdát, že to je něco naprosto povrchního, ale pro mě jsou ve skutečnosti velmi niterná. Spolupráce s Diorem se mi líbila a rád bych s návrháři dělal i v budoucnu. Jsou to umělci, já bych takové věci vytvořit nedokázal,“ řekl.

Nevysvětluje symboly

Woodkid dlouhodobě odmítá vysvětlovat symboly, které do své tvorby vkládá. Lidé si prý mají jejich smysl najít sami. „The Golden Age je trochu jako puzzle. Dávám lidem z hádanky určité kousky, které se dají složit. Skládají se z videí, textů, z toho, co vidíte na scéně. Jsou i v knize, kterou jsme k tomu napsali. Dohromady můžou dávat příběh, ale mě baví právě ty chybějící díly. Lidé si tak mohou vše interpretovat, jak chtějí. Záměrně jsem odstranil jakékoli měřítko a čas, aby nikdy nebylo jasné, kdy a kde se nacházíte. Je to hodně symbolické. V těch symbolech je moje sdělení o přechodu z dětství k dospělosti, což je hlavní téma alba.“

Na tiskové konferenci promluvil i reakci posluchačů na kvalitní hudbu. „Myslím, že lidé vnímají takovou hodnotu hudby, kterou jí umělec sám přisoudí. Když si myslíte, že je vzácná a věnujete jí svůj čas, ocení to. Nejsou hloupí. Věřím, že když si jako umělec dáte záležet, ocení hodnotu vaší práce. Nezmění svoje názory jenom kvůli tomu, že existuje Spotify a podobné nástroje.“

Zaznamenala Šárka Hellerová