Wanastowi Vjecy: Nebudeme hledat rychlovýtah ke slávě
0 Redakce 9.6.2011Kapela Wanastowi Vjecy je zpátky! V pátek 10. června absolvuje „koncert na zkoušku“ v pražském klubu Mlejn, kde již několik týdnů zkouší v nové sestavě. Po loňském odchodu baskytaristy P. B. Ch. ji spolu se zpěvákem a kytaristou Robertem Kodymem dnes tvoří kytarista Tomáš Vartecký, baskytarista Radek Havlíček a bubeník Štěpán Smetáček. Nikdo z nich není v sestavě poprvé, všichni v kapele již někdy byli.
Wanastowi Vjecy byly vždy spíše vedlejšák, který fungoval buď vedle skupiny Lucie, nebo vystupoval sporadicky. Bude to tak i dál?
Kodym: Kromě let 1992 a 1993, kdy skupina Lucie neexistovala, byly Wanastowky opravdu jen vedlejší a občasný projekt. Nyní stavíme kapelu, které je dvacet tři let, má své jméno, ale už nikdy nebude vedlejší projekt. Budeme pracovat kontinuálně.
Neměl jsi obavu, že odchod P.B.Ch. znamená konec skupiny?
Kodym: Jméno téhle kapely nebylo nikdy zakopané na věčné časy, a proto může v klidu pokračovat dál. Obecně většinou funguje systém, že se v nějaké skupině dají dohromady lidé, kterým je kolem dvaceti let, hrají spolu, vyvíjejí se, ale zpravidla svou kapelu přežijí. Zanikne a oni pokračují dál s někým jiným a někde jinde. Je to nejméně výhodný systém. Ten výhodnější soukromě nazývám „systém Karel Gott“. Gott svou značku přežít nemůže a nehrozí mu ani žádný rozkol nebo rozpad, protože jeho kariéra je postavena na jediném člověku, kterým je on sám. Úplně nejlepší systém ale nazývám „systém František Kmoch“. Kdysi založil kapelu a ta existuje stále, mnoho desítek let po jeho skonu. Svého času byla tak slavná, že s ní nestíhal jezdit všude tam, kam ho pozvali. Vzniklo tedy asi sedm menších kapel a všechny se jmenovaly stejně. Hrály stejné hity a pilně jezdily po Čechách a Moravě. Už jsem to nadhodil i ve Wanastowkách. Nevím zatím přesně, jak by se dal do naší kapely „systém František Kmoch“ implantovat, ovšem jsem optimista. Když navíc vidím, jak naši hudební kolegové ze zahraničí hrají podobný žánr třeba i v devadesáti letech, cítím, že bychom mohli být nesmrtelní.
Věděl jsi, kam sáhneš pro nové spoluhráče?
Kodym: Najisto jsem počítal s kytaristou Tomášem Varteckým. Také jsem si řekl, že jsem rád, že na zeměkouli existují dva lidé, kteří jsou do Wanastowek potřeba. Jsou to bubeník Štěpán Smetáček a baskytarista Radek Havlíček. Oba s Wanastowkama už hráli, Radek jako kytarista. Byla to jasná volba, jediná a nejlepší.
Radku, proč jsi na začátku devadesátých let z postu kytaristy Wanastowek odešel?
Havlíček: Nebyla to pro tuto kapelu nejlepší doba a já neměl pocit, že bude dál hrát.
Kodym: V roce 1993 měly Wanastowky nejvyšší prodeje desek a nejvyšší návštěvnost turné. Jenomže se stalo to, že za mnou přijel režisér Honza Svěrák, zašli jsme na pivo a on mi vysvětloval, že s Davidem Kollerem musíme hrát v jeho filmu Akumulátor 1. Prý už s Davidem mluvil a ten říkal, že do toho beze mě nejde. Přesvědčil mě a na nás pak čekala spousta natáčecích dní. Měli jsme ale malé role, a tak jsme většinou seděli v šatně a povídali si. David mě začal přesvědčovat, abych Wanastowky zatípl, šel hrát na kytaru do Lucie a skládal písničky i texty, které on bude zpívat. Nechal jsem se ukecat a Wanastowi Vjecy dočasně zrušil.
Ty jsi ale byl členem Lucie vždycky, tak proč tě musel Koller přesvědčovat?
Kodym: Jak už jsem říkal, Lucie byla od března 1992 do podzimu 1993 rozpadlá. Akumulátor 1 se natáčel v létě 1993.
Co od současných Wanastowích Vjecý očekáváte?
Kodym: Rozhodně nebudeme hledat rychlovýtah ke slávě. Půjdeme po schodech, v klidu a stále. Máme své talenty, máme své zkušenosti. Pak budeme čtyřicet padesát let hrát a až začneme umírat, nahradíme se svými potomky. Začneme tedy pozvolna naplňovat „systém Frantiček Kmoch“.
Havlíček: Dnešní doba je složitá. Existuje spousta rádií a televizí, přitom nikdo z nich nehraje českou hudbu. Pokračovat v něčem, co má nějakou historii, vypadá navenek snadnější, než dělat něco nového. Ono to tak ale nemusí být. Naše ambice odpovídají ambicím lidí, kteří už něčím prošli a mají za sebou výsledky. Chceme se muzikou v první řadě bavit. V pátek odehrajeme koncert v klubu Mlejn, v létě nás čeká Topfest na Slovensku a především natáčení nového alba, které bychom chtěli vydat na podzim.
Na Slovensku budete hrát na festivalu, což bude pro Wanastowi Vjecy tak trochu premiéra. Proč ta změna?
Kodym: Máš pravdu, v Čechách jsme na festivalech nikdy nehráli. Řekl bych, že v devadesátých letech jsme na to ani neměli čas. Byly roky, kdy jsem musel natočit desku Wanastowek i Lucie, složit písničky, napsat texty, vyrazit na dvě turné a do toho absolvovat spoustu rozhovorů a podobně. Bylo toho moc. V nultých letech jsme hraní na festivalech odmítali. Osobně jsem vycházel ze zkušeností, které jsem na festivalech nabral s Lucií. Bylo to vždycky problematické, především technicky. Měl jsem ale i jednu výbornou zkušenost. V pětadevadesátém roce jsme hráli v Rakousku na festivalu v Gmündu. Vystupovali jsme odpoledne, nebylo tam ještě moc lidí, a já si řekl, že je dostanu. Řádil jsem jako tarantule a povedlo se. Rakouské máničky se začaly pohybovat a nakonec nás přijaly.
Havlíček: Dnes jsme v kapele v absolutní shodě a festivalů se nezříkáme. Tahle parta lidí si tak sedla, že jsme ještě nenarazili na problém, který by byl kvůli jednomu členovi neřešitelný.
Takže totální demokracie?
Havlíček: Ne demokracie, spíše soulad.
Jak budou vypadat nové skladby Wanastowek?
Kodym: Mám jich připravených víc než dost. Ve všech je to, co tuhle kapelu většinou charakterizovalo – rocková energie. Vždycky jsem si uvědomoval silné vzrušení z hudby, která má v sobě oheň a působí na mě jako pyrotechnika nebo něco podobného. Mám doma ve sbírce zub žraloka Megalodona, kost z dinosaura, zuby z dinosaura i stoličku z mamuta. Dávám na ně ruce a nasávám z nich energii. Pak si vezmu kytaru a snažím se vymyslet kytarový riff, který by se líbil lidem v době kamenné. Mívám ale i jiná rozpoložení, takže mám rovněž spoustu romantických a milostných písniček. Všechny jsem napsal ve své zkušebně v Laudonově křídle barokního zámku v Bečvárech. Každý den jsem tam seděl, brnkal si a nahrával. Pokud si dobře vzpomínám, nikdy se mi nestalo, že bych si nic nezaznamenal. Teď se ale odtamtud stěhuju, takže uvidím, jak to půjde dál.
Skládá i někdo jiný?
Havlíček: Myslím, že Tomáš Vartecký má také nějaké nápady. Já si zase pamatuju jeden skvělý riff, který v době, kdy jsem v devadesátých letech hrál se skupinou Dorota BB, vymyslel náš kytarista přezdívaný Lála. Před několika lety bohužel zemřel. Ten riff Dorota BB nikdy nepoužila, protože byla přesvědčena, že je moc uhlazený a fanoušky rockové skupiny by mohl naštvat. Chtěl bych ho dodělat a pak se domluvit s rodiči Lály, jestli by jim nevadilo, že bychom nápad jejich syna rozvinuli a písničku hráli. Byla by to současně pocta skvělému muzikantovi.
JAROSLAV ŠPULÁK