Vladimír Mišík: Kompilace, ze které jde pohoda
0 jsk 8.4.2014Vladimír Mišík je ikona české hudby. Ponejvíce rockové, i když žánrově je jeho muzika pestřejší. Má přesahy do folkrocku, folku i jazzu. V dobách neradostných rovněž oprašoval dílo nuceně zapomínaných básníků. Jeho písně na texty Josefa Kainara, Václava Hraběte či Jiřího Dědečka se staly hity a některé z nich aktuálně vycházejí na albu Královský večer.
Kdo vybíral balady na kompilaci?
V průběhu let jsem vydal několik kompilací, takže skoro všechno už vyšlo. Ty dva poslední boxy jsem dokonce prožíval jako určité finále. Nebylo. Přemýšlel jsem tedy, jakým směrem se dát u dalšího výběru. Šlo mi o konkrétní náladu. Třeba takový Leonard Cohen, když ho poslouchám, plyne ve velice příjemné atmosféře. Žádné kvílení, vzruchy, prostě pohoda. Tak mě napadlo sestavit kompilaci, ze které by šla pohoda, poklid, a to z textů i muziky? Královský večer tak drží tuhle náladu.
Koho si při svých příjemných chvílích pouštíte?
V poslední době si pouštím rádio. Třeba jedno americké, oni jsou tam sice o osm hodin jinde, ale dramaturgie je skvělá, takže mi to vůbec nepřijde. Někdy si pustím nějakou klidnější desku, třeba B. B. Kinga nebo Milese Davise. Krásné, klidné, středotempové záležitosti.
Bolelo vás vyřazování písní, které už se na Královský večer nevešly?
To ani ne. Věděli jsme, že bychom měli vybrat asi dvanáct písní, to je únosný čas k poslechu. Dramaturgii alba jsem sestavoval i podle nálad, které jsou mi blízké, proto na něm jsou i méně známé věci. Ale v rámci té nálady mi šlo současně i o pestrost. V konečném výběru tak třeba jednu původně navrhovanou píseň nahradil valčík s textem Jirky Dědečka.
Proč jste vůbec sáhl k poezii skvělých českých básníků?
K obsahově zajímavým písním mě přivedlo folkové sdružení Šafrán. Tam vystupovali třeba Vláďa Merta, Jarda Hutka, Vlasta Třešňák, Dáša Voňková a další. Jejich koncerty mi připadaly úžasné – bylo na nich absolutní ticho. Oni navíc zpívali, tehdy za bolševika, nehorázně statečné věci. V době, kdy jsme ještě nehráli s Etc… za mnou přišel Vláďa Merta s tím, že ještě s Honzou Hrubým vytvoříme trio. Potřeboval jsem tak rozšířit repertoár. Některé své texty jsem měl, ale rozhodně bych na nich nestavěl kariéru, tak dobré zase nebyly a nejsou. Bavilo mě číst poezii, tak jsem si z některých sbírek vybral věci, které se mě osobně dotýkaly. Třeba Stříhali dohola malého chlapečka.
A pak se tahle zhudebněná poezie začala dostávat i na desky…
Ano, v různých instrumentacích, ještě před Etc…, a pak i s Etc. Texty těchto básníků mě bavily a naštěstí bavily i lidi na koncertech a posluchače desek. A touhle cestou jdeme dodnes. Novým výběrem Královský večer to, dá se říct, celé vrcholí.