Vivek a Tsewang Norboo: Máte velké štěstí, ale nejste šťastní
9 Šárka Hellerová 5.6.2015V roce 2014 odjel Luboš Pavel na sever Indie do oblasti Ladakh a naslouchal vyprávění tamních obyvatel. Společně se svou ženou Anetou pak napsal knihu Příběhy Malého Tibetu, která beletristicky zachycuje minulost, přítomnost a budoucnost tohoto himálajského regionu.
Své zážitky jim pro potřeby knihy vyprávěli i buddhistický učitel Vivek (na snímku vpravo) a Tsewang Norboo (na snímku vlevo), ředitel školy z vesnice Mulbekh. Oba nedávno navštívili Českou republiku a vyprávěli o životě v Ladakhu, buddhismu i dojmech z České republiky.
Jaký Ladakh je?
Vivek: La znamená horské průsmyky, dakh je místo nebo země. To je dosti výstižné, protože je tam mnoho průsmyků mezi vysokými horami a je tam nejvýš položená silnice na světě. Přes Ladakh vedla i hedvábná stezka a ti, co po ní putovali, procházeli vysokými sedly. Ladakh je díky nim chráněn přirozenou hradbou hor, a proto byl dlouho odříznut od zbytku světa. Je úžasné vidět, jak lidé uprostřed Himalájí přežívají s velmi omezenými zdroji. Pro mě je Ladakh nebe na zemi.
Norboo: I díky geografickým podmínkám má jedinečnou kulturu. Jazyk, jídlo, všechno je svébytné.
Vy se oba ve svých profesích snažíte ladackou kulturu chránit a šířit. Co vás k tomu poslání dovedlo?
Norboo: Narodil jsem se ve vesnici Mulbekh, kde je škola, jejímž jsem dnes ředitelem. Prvních pět let jsem chodil tam, ale velmi brzy mě poslali do školy v Dillí. Bylo mi dvanáct a strávil jsem tam dalších dvacet let. Vystudoval vysokou. Dovedete si možná představit, že jsem tam zažil dost problémů. Malý kluk z odlehlé horské vesnice se ocitl uprostřed velkoměsta. Bylo nás tam z Ladakhu víc a já pozoroval naše každodenní trápení. Když jsem skončil, uvědomil jsem si, že tato zkušenost není pro děti z Himálají to pravé. Rozhodl jsem se vrátit domů a udělat vše pro to, aby se děti kvalitně vzdělávaly doma a rodiče je nemuseli posílat tak daleko.
Vivek: Prožil jsem něco podobného. Ladakh jsem kvůli škole opustil v šesti letech. Půlku života jsem strávil na studiích mimo domov, daleko od rodiny, jazyka a kultury. Když jsem se vrátil, cítil jsem se jako cizinec ve své zemi. Neznal jsem příbuzné, neměl jsem přátele. Měl jsem ale za sebou studia buddhismu. Ladakh byl vždy silně buddhistický, ovšem především ve smyslu víry a rituálů. Já jsem se ale naučil, že buddhismus je do velké míry součástí každodenní rutiny. Je to také způsob jakým diskutujete a nahlížíte na svět.
Šířil jste tuto myšlenku?
Vivek: Když jsem se vrátil domů, všiml jsem si, že lidé v Ladakhu směřují k materialismu a konzumu. Viděl jsem, jak s konzumem ztrácíme staré etické, sociální a kulturní hodnoty. A tak jsem začal buddhismus učit. Můžete mít svou drahou televizi a pračku, ale musíte si zachovat duchovní hodnoty.
Chci, aby si mladí lidé v Ladakhu uvědomili, že se můžou rozvíjet a zbohatnout, ale nesmí přitom zapomínat na tak důležité věci, jako je péče o starší, rodinu a milované. A zároveň mohou respektovat bohatou buddhistickou tradici a její pravidla.
O jakých pravidlech mluvíte?
Vivek: Nebudou pít alkohol, krást, lhát a podvádět. Je třeba, aby vzdělání bylo holistické. Já se soustředím spíš na duchovní část, Norboo na tu akademickou. Dohromady je to skvělý celek.
Norboo: Nejen v Himálajích, ale na celém světě je dnes ve vzdělání preferován intelektuální a dovednostní rozvoj. Co chybí, je pokus o rozvoj srdce. My se snažíme rovnocenně zaměřit na rozvoj hlavy, rukou i srdce. Srdce znamená duchovní rozvoj a soucit. To v moderním vzdělání chybí. Domnívám se, že to je důvod, proč tolik lidí své intelektuální schopnosti a umění zneužívá k negativním účelům. Chceme, aby naše děti myslely na ostatní. Až vyrostou, nenapadne je tyto schopnosti zneužívat.
Jaký je váš dojem z České republiky?
Norboo: Už jsem Českou republiku jednou navštívil a pozoroval jsem stejnou věc jako nyní. Lidé tu mají všechno. Máte skvělé cesty, domy, cokoliv si z materiálního hlediska přejete. Lidé v České republice ovšem hledají v těchto věcech štěstí. My věříme, že štěstí najdete v sobě, ne mimo sebe. Že je možné být spokojený s tím, co máte. V Himálajích potkáváte lidi, kterým chybí základní věci, ale jsou doopravdy šťastní. To nám tu chybí. Na jedné straně máte velké štěstí, přitom neumíte být šťastní.
Vivek: Já jsem tu poprvé a zažíváme různé věci, některé pěkné, jiné zajímavé nebo i šokující. Udivuje nás, že ať už potkáme kohokoli, představí nám své děti a poté svou přítelkyni. Kde je ale jeho žena? To u nás není obvyklé. V buddhismu nejde v partnerství jen o to, že spolu žijete, ale také že si pomáháte duchovně růst. Jde o spirituální partnerství, o společnou cestu k osvícení. Pro nás je rodina svatá, rozvod je téměř nepředstavitelný.
Co s tím?
Vivek: Lidé v Čechách potřebují víc meditovat. Nemá to nic společného s vírou. V moderním světě, kde má každý dost peněz a ženy jsou nezávislé, může ego snadno hrát hlavní roli. Je třeba meditovat a oprostit se od něho.
Viveku, co hledají cizinci, kteří za vámi přijíždějí do Ladakhu za buddhistickým učením a meditací?
Vivek: Myslím, že přicházejí hledat štěstí nebo klid. Z toho získávám dojem, že doma úplně šťastní nejsou. Jsou zabezpečení, ale v depresi, stresovaní a napjatí. Lidé v západních zemích považují za normální, že berou antidepresiva. U nás je ale v podstatě neznáme, protože jsme je nikdy nepotřebovali.
Zmínili jste spolupráci s organizací Brontosauři v Himálajích. V čem spočívá?
Norboo: Naše spolupráce v Mulbekhu začala v roce 2008 a od té doby trvá a zlepšuje se. Dobrovolníci nám pomáhají v mnoha ohledech. Je to ovšem oboustranný proces. My získáváme mnoho od dobrovolníků z Čech, ale také jim to vracíme, i oni se od nás můžou učit. Nejdůležitější je to pro naše děti. Setkají se s lidmi z jiného konce světa a ti jim pomůžou uvědomit si, co vlastně mají. Dobrovolníci se dělí o své znalosti s našimi dětmi, učí je angličtinu, práce s počátačem a jiné předměty. Díky kreativním postupům výuky to děti baví. Od dobrovolníků se mohou postupy moderní výuky dost dobře učit a inspirovat i naši učitelé.
Vaši školu podporuje i Jeho svatost dalajláma. Co to pro vás znamená?
Norboo: Je pro nás důležité, že naši práci zná a oceňuje. Poprvé nás navštívil v září roku 2010. Mluvil s námi o naší vizi a líbilo se mu, co děláme. Rozhodl se nás podporovat a pět let už se tak děje. Každý rok u něj máme audienci. Jeho svatost je pro nás obrovskou inspirací, co se duchovního vývoje týká. Zdůrazňuje, abychom na něj kladli stejný důraz jako na znalosti. Také nás podporuje finančně.
Při audienci v roce 2012, na které byli i dobrovolníci z Čech, nám předal důlelžitou zprávu, která je základem naší spolupráce. Dalajláma měl velmi silný vztah s Václavem Havlem, který ho jako první ze světových státníků pozval na státní návštěvu. Dobrovolníkům zdůraznil, že musíme pokračovat v této vzájemné úctě a spolupráci, že se můžeme vzájemně duchovně obohatit. Cítíme, že jejich vztah byl tak silný, že v něm musíme pokračovat.