Václav Neckář: Věřím, že nade mnou bdí několik andělů
0 jsk 20.11.2014Zpěvák Václav Neckář vydal nové album. Jmenuje se Mezi svými a jsou na něm písničky, které mají vánoční či sváteční charakter. Producenty nahrávky jsou Dušan Neuwerth a Jan Neckář. Autorsky se pod písničky podepsali i tvůrci, s nimiž Neckář ještě nikdy nespolupracoval.
Pamatujete ještě na své první nahrávky pro Supraphon?
Úplně první písničku pro Supraphon jsem točil ve studiu v pražských Kobylisích, původně to bylo Klicperovo, dnes Salesiánské divadlo. Pan dirigent Vobruba mě tenkrát přizval ke spolupráci s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. Ta písnička se jmenuje Ze soboty na neděli, ale všichni ji znají jako I vám jednou bylo sedmnáct. Jejími autory jsou Mojmír Smékal a Ivo Fischer. Když jsem ji natočil, pan dirigent řekl: počkejte, mám tu ještě jednu. Sedl si ke klavíru a zahrál Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Takže jsem hned na místě nazpíval druhou píseň. Bylo to 3. května 1965.
Ty písničky se brzy staly hity.
Asi ano. A vyšly na mé první desce. Byl to vlastně sampler, tehdejší ředitel Supraphonu Šeda na ni vybral mé největší hity. Deska se jmenuje Václav Neckář zpívá pro mladé.
Teprve letos vydáváte své první vánoční album. Proč to tak dlouho trvalo?
Pořád byla spousta jiné práce, tak jsme vydání vánoční desky odkládali. Ale je to asi dobře. Teď se sešla opravdu výborná sestava autorů. Nakonec jsme měli tolik skvělých písní, že Půlnoční na téhle desce ani není. Nevešla se.
Šlo to tak hladce?
Původní záměr byl trochu jiný, než je výsledek. Měli jsme připravených asi pět nebo šest nových původních písní a ty jsme chtěli doplnit coververzemi osvědčených záležitostí, které jsem třeba už nazpíval dřív, a vánočních hitů typu Purpura. Když ale ty původní věci slyšel Dušan Neuwerth, kterého jsem přizval ke spolupráci, záměr se změnil. Dušan řekl, že by stálo za to udělat celé album čistě z původních písní. Tak jsme si opravdu dali trochu na čas a vydání alba odložili na letošek. Nakonec se sešlo asi třicet krásných původních písní. Bylo tedy skutečně z čeho vybírat – na desku se jich dostalo dvanáct. Snad si tam každý vybere ty své.
Na desce pracovali i autoři, s nimiž jste se v minulosti ještě nesetkal. Zdá se, že se vaše autorské zázemí rozrůstá.
Rozrůstá. A co se týče autorů, tak generačně by někteří z nich mohli být mými vnuky nebo vnučkami. Napsali mi krásné melodie i texty. Nakonec si myslím, že to není tradiční vánoční deska. Jde spíše o duchovní záležitost, jakýsi impuls k zamyšlení. A třeba i ke vzpomínkám na ty, kteří už s námi nejsou a chybí nám. Album je výjimečné třeba i tím, že obsahuje texty dětí tří významných textařů, kteří už se na desce podílet nemohli. To je skoro symbolické – obzvlášť u alba s vánoční atmosférou.
Samozřejmě jsme oslovili osvědčené spolupracovníky, třeba Edu Krečmara a Zdeňka Rytíře. Zdeněk nám slíbil dva texty, ale bohužel zemřel. Jeho manželka Helenka nám ale řekla, že se o texty pokouší i jejich dcera Ája, jestli nechceme zkusit něco s ní. Nabídli jsme jí docela těžkou melodii, a myslíme, že se povedla. To je písnička Pomíjivá. S Honzou Fischerem, synem Iva Fischera, se známe už léta, a věděli jsme, že taky občas píše. Ten nám napsal dva texty, Andělé strážní a Za všechny blízké. A s Václavem Koptou, synem Pavla Kopty, jsme vstoupili do spolupráce přes Supraphon. Písničky Jsou s námi a Hlídá je Bůh jsou krásné. Takže děti svých slavných tatínků se, myslím, v dobrém vydaly v jejich šlépějích
Na albu se opakuje motiv andělů. Máte pocit, že nad vámi bděli a bdí andělé?
Doufám. Věřím, že kolem mě je několik andělů, kteří nade mnou bdí. A budou bdít i nadále. A dohlédnou, aby se mi nestalo to nejhorší. Zabrzdí mě, když budu chtít dělat něco špatného a naopak mě pomůžou k tomu lepšímu. Prostě mě ochrání.
Jaké bylo nazpívat duet s Martou Kubišovou?
Je zvláštní, že jsme nikdy žádný duet nenazpívali. Mohlo by se zdát, že v Golden Kids jsme nějaký měli, ale tam to bylo většinou tak, že jeden z nás měl sólo a ostatní mu dělali křoví. Nebo jsme zpívali všichni tři dohromady. Došlo k tomu teď a mám z toho velkou radost. Boban Ondráček ve své době říkal, že naše hlasy k sobě úplně ideálně nepasují. Ale myslím si, že časem si to hezky sedlo a duet je tady.