Umakart: Možná z nás už nikdy nic dobrého nevypadne
0 Petr Hašek 12.12.2012Skupina Umakart se vrátila. Osm let po vydání svého debutového alba Manuál přichází s novinkou Vlci u dveří, na které je deset písniček. Kapela ve čtvrtek v pražském Paláci Akropolis uzavře koncertní turné, které k albu absolvovala.
Na otázky odpovídala trojice Jaromír Švejdík (zpěv), Jan Muchow (kytara, samply) a Dušan Neuwerth (baskytara).
Obě vaše desky od sebe dělí osm let. Byla v tom období úvaha, že by se Umakart pustil do nahrávání nových písniček dříve?
Muchow: Ano, mysleli jsme si, že své druhé album natočíme dříve. Pět let nám ale zabrala práce na filmu Alois Nebel, potom jsme pracovali na albu Václava Neckáře Dobrý časy a samozřejmě jistý časový úsek zabralo vymýšlení písniček pro Umakart. Jelikož jsme spíš parta přátel, nemáme ambici dobývat svět. Neměli jsme žádný pevný termín. Album Vlci u dveří vyšlo až ve chvíli, kdy bylo hotové a my s ním byli spokojeni.
Švejdík: To dlouhé čekání ukončila naše manažerka, která připravila na letošní podzim turné a řekla nám, že do jeho začátku prostě musí být deska venku. Bylo nám jasné, že kdybychom na turné vyjeli bez ní, bylo by to trapné. Naše manažerka tak určila první pevný termín, který jsme měli. Donutil nás pár měsíců předtím pracovat opravdu intenzivně.
Vznikaly písničky pro album Umakartu již v době, kdy jste pracovali na hudbě k filmu Alois Nebel a na desce Václava Neckáře?
Neuwerth: Přicházely průběžně, osm let se konal jejich časosběr. Všeobecně to bylo tak, že když nějaká vznikla, dali jsme ji na hromádku novinek. Z ní se nejdříve vyhodili ty méně povedené a pak jsme řešili, které budou pro Neckáře a které pro film. Nakonec jsme pro Umakart k tomu zbytku dopsali ještě pár nových, jelikož jsme nechtěli použít písně, které už zazněly ve filmu Alois Nebel.
Muchow: Ty, které jsou na albu, vznikly ale s tím, že jsou do repertoáru Umakartu.
Mohla, čistě teoreticky, skončit nějaká písnička z Neckářova alba na kolekci Umakartu?
Švejdík: Skladba Půlnoční byla původně pro Umakart, dokonce jsme ji i nazpívali. Předpokládali jsme také, že pro Umakart je písnička Čaroděj. Dušan točil v Berlíně desku s kapelou Sunshine a najednou mi poslal zprávu, že ho tam napadla dobrá melodie. Na album Umakartu nakonec nešla proto, že jsme měli pocit, že je moc romantická.
Švejdík, Muchow a Neuwerth jsou dnes chápáni jako silný autorský tým. Přicházejí vám nabídky, abyste pro někoho napsali písničky nebo hudbu?
Švejdík: Je evidentní, že nás hudební scéna jako tým zaregistrovala. Máme ale svá specifika. Honza píše především hudbu pro film, Dušan produkuje a já jsem chápán jako ten, který sedí na několika židlích. Nějaké nabídky jsme dostaly, ale není to nic zásadního.
Muchow: Spolupracujeme už více než patnáct let. Původně to však bylo volné, pevnější je to až v posledních letech. V Čechách to nefunguje tak, že když se někomu něco povede a je za to třeba i oceněn, roztrhne se pytel s nejrůznějšími zajímavými nabídkami. Spíš přijdou nabídky na práci, kterou dotyčný rozhodně dělat nechce. Naše ambice navíc není být dodavatelem písniček a hudby pro další lidi.
Švejdík: Já si dokážu představit, že bychom byli schopni pro nějakého interpreta vytvořit hudbu. Musel by se ale s naší tvorbou ale ztotožnit tak, jak to dokázal Václav Neckář. Při spolupráci s ním jsem totiž pochopil, jak dobrý interpret může skladbu velmi povýšit. Proto si dokážu představit, že ještě pro někoho napíšeme a zprodukujeme desku. Není to ale naše ambice.
Máte ještě nějaké skladby schované?
Švejdík: Po tak náročných projektech, jako jsou Alois Nebel, Václav Neckář a Umakart, máme šuplíky úplně vymetené. Možná nás už nikdy nic dobrého nenapadne.