The Subways: Začíná to být fakt vážné!
0 Redakce 17.3.2009Tři mladí britští muzikanti složí chytlavé kytarové písničky a udělají s nimi během pár měsíců díru do světa, jak prosté. Proti případným nařčením z nepřiměřeného úspěchu však kromě silných songů hovoří i nesmírná vůle, se kterou kapela překonala těžké období nemoci kytaristy Billyho, a také účast nikoho menšího než producenta Butche Viga na aktuální desce All Or Nothing. Po loňské úspěšné premiéře na festivalu v Trutnově se tentokrát chystají explodovat v Praze. Zpěvačka a basistka Charlotte Cooper už se těší…
Jaké zkušenosti máte s hraním v České republice?
Ch: Loni v létě jsme vystupovali na jednom festivalu v Česku. Bylo tam narváno, hráli jsme až pozdě večer a lidé se bavili. Užili jsme si to. Bezvadná atmosféra. V Praze jsem nikdy nebyla, ale slyšela jsem o ní a rozhodně patří mezi místa, která bych ráda viděla.
The Subways se podařilo docela rychle prorazit, přestože jste velmi mladí. V jakém bodě jste si uvědomili, že se stáváte profesionálními muzikanty?
Ch: Asi nešlo o žádný konkrétní bod, vždy jsme hráli hodně často a tak to funguje celou dobu. Jen se koncerty nenápadně zvětšovali. Až když jsme se poprvé dostali na opravdu veliké festivaly, uvědomili jsme si, jak daleko jsme došli, že už je to fakt vážné…
Vzhledem k vašemu vytížení věřím, že je hudba hlavní náplní vašeho života. Máte někdy chuť si od ní odpočinout?
Ch: Nikdy nejsme úplně mimo hudbu, pořád o ní alespoň přemýšlíme, když jsme spolu. Asi nejlíp si proto odpočinu, když se dostanu mezi úplně jiné lidi. Ale baví nás to právě takhle, ničeho nelitujeme.
Navzdory úspěchům jste si ve vaší zatím nedlouhé kariéře prošli dost tvrdou zkouškou, když vašemu zpěvákovi Billymu vážně onemocněly hlasivky. Přemýšlela jste někdy, co byste dělala, kdyby kapela nemohla pokračovat?
Ch: Ne. Drželi jsme se v pozitivní náladě. Nemysleli jsme na možné hrozby, hodně jsme pracovali, často zkoušeli a to nám pomáhalo. Tohle období nás myslím hodně ovlivnilo při práci na druhém albu All Or Nothing. Věřím ale, že i díky téhle těžké epizodě jsme dnes o něco lepší hudebníci.
Je Billy úplně v pořádku, nebo musí dodržovat nějaký speciální režim?
Ch: Musí se pochopitelně hlídat, vůbec nepije alkohol, před koncertem se pečlivě rozezpívává. Ale je v pohodě, nic z těch opatření mu nedělá problém. Věříme, že už má všechny komplikace za sebou.
Aktuální desku, o které jste mluvila, jste nahrávali pod vedením slavného producenta Butche Viga, co vás konkrétně naučil?
Ch: Bylo úchvatné pracovat s někým, kdo byl ve studiu s Nirvanou, se Smashing Pumpkins nebo bubnoval v Garbage. Butch je ohromná osobnost. Jen ho vidět, jak pracuje, jak poslouchá, kolik času tráví přemýšlením o zvuku a jeho vylepšení, to nám dalo spoustu chutě do práce.
Prosím neberte tuto otázku příliš vážně, určitě jste si spolupráci s ním užili. Přesto, zažili jste něco, čím vás Butch Vig rozčiloval?
Ch: Nic takového, je to možná zvláštní, ale opravdu jsme si to maximálně vychutnali. Naplno jsme pracovali na tom, abychom nahráli co nejlepší album.
A ani vy jste Butche ničím neštvali?
Ch: Upřímně doufám, že ne (smích).
Hráli jste také v Japonsku a vyslovili jste přání se tam vrátit na obrovský festival Fuji Rock. Můžete popsat, čím je Japonsko pro většinu evropských muzikantů tak přitažlivé?
Ch: Myslím, že si většina kapel užívá to vybočení z obvyklého režimu, je to prostě jiný svět, nová zkušenost. Kromě toho samozřejmě nádherná exotická příroda kolem hory Fuji. Docela chápu, že kapely, které se tam jednou podívají se tam rády vracejí.
JAKUB ANDĚL
8. 4.2009 – Praha, Lucerna Music Bar