Sto zvířat: Pořád je co slavit
0 Redakce 16.5.2011Pražská ska formace Sto zvířat vydala koncertní album Sto dvacet! Je na něm záznam loňského výročního koncertu k dvaceti letům její existence, který se konal 20. října v pražské Incheba Areně. Na otázky odpovídá zpěvák Honza Kalina.
Album Sto dvacet! jste nahráli během speciálního výročního koncertu. Už předtím jste odehráli stominutový koncert na letním Sázavafestu. Je pro vás přitažlivé hrát neobvyklé sety?
Každý koncert, který je alespoň trošku jiný než ty řadové, je sympatický. Za rok zahrajeme přes devadesát vystoupení, takže když někdo přijde s nápady, jako byly Sázavafest a Incheba Arena, tak nás to potěší. Nedávno jsem spočítal, že jsme odehráli už tisící třístý sedmdesátý šestý koncert. Je tedy jasné, že když můžeme nějaký trochu opepřit, přináší nám to radost.
To je reálné číslo?
Naprosto reálné. Vedu si záznamy a na koncertu v Jilemnici z nich na mě vyskočilo takovéhle hrůzné číslo.
Máš tajný sen o tom, jak by v budoucnu mohl nějaký váš speciální koncert vypadat?
V tomto ohledu jsem dost paličatý, takže musím říct, že se mi mé představy v podstatě plní. Když jsem byl malý, chtěl jsem mít kapelu, ve které budou zpívat i holky a budou se přitom kroutit. V posledních čtyřech letech s námi na velké festivaly jezdí dvě skvělé zpěvačky Katka Augustinová a Alena Průchová. Baví mě na nich, že při své absolutní profesionalitě nejsou zvyklé na naše relativně drsné publikum, takže když s námi zpívají třeba na festivalu v Trutnově, tři dny z toho nespí. Kapela možná nějaké další tvůrčí nápady má, já jsem ale spokojen… Ačkoliv bych jeden sen přece jenom měl.
A to?
Těšilo by mě zahrát si před Madness. Nevím, jestli se nám to někdy podaří. Letos budou na slovenské Pohodě, kde ale nebudeme my. Koná se v týdnu, kdy máme kapelní dovolenou. Uniklo nám to o prsa. Třeba se to ale někdy povede. Madness bych předskakoval zadarmo a kdykoliv.
Proč bys chtěl předskakovat právě Madness?
Na konci střední školy v osmdesátých letech nás s Tomášem Belkem, se kterým jsme Sto zvířat zakládali, zcela upoutali. Znali jsme samozřejmě reggae, ale nevěděli jsme, co přesně je ska. Pak jsme poznali Madness a konkrétně já byl nadšen z toho, že v jejich písních je jasná melodie. Poslechneš si ji a hned si ji zapamatuješ. A na rozdíl od jiných dvouakordových kapel pro mě byli Madness zajímaví tím, jak si hráli s někdy až kýčovitými melodiemi. Proto jsem si je zamiloval.
Na co jsi myslel, když loni v říjnu začal v Incheba Areně váš výroční koncert?
Byl jsem dojat a bylo mi trochu do breku. Vylezli jsme na pódium a pod námi byly čtyři tisíce lidí, kteří čekali jenom na nás. Na festivalech je to podobné, ale diváci tam čekají i na spoustu dalších kapel a ty jsi jeden z mnoha. Také jsem myslel na to, abychom neudělali chybu. Vůbec jsem naopak nemyslel na to, že budeme koncert nahrávat. Zakázal jsem si to, protože vím, že bych měl staženou prdelku. Asi to bylo dobře.
Udělali jste nějakou chybu?
Já udělal chybu v tom, že jak jsem na to nemyslel, uváděl jsem tak, jak jsem zvyklý z našich koncertů – tedy aby to rychle odsejpalo. Tím pádem jsem mluvil do potlesku, za což mě pak zvukaři ve studiu neměli rádi, protože nemohli můj hlas z potlesku dostat pryč. Říkali mi, že kdybych po písničce počítal do deseti a teprve potom začal mluvit, bylo by to super.
Na koncertě zaznělo šestatřicet skladeb, na albu je jich ale jen patnáct. Podle jakého klíče jste vybírali?
Chtěli jsme na něm především písničky, které šlapou a nejsou v nich žádné velké chyby. Nechtěli jsme ve studiu něco přetáčet, takže jsme upřednostnili povedené písně. Nejdřív jsme jich vybrali asi třicet. Potom jsem udělal dotazník, ve kterém jsem členům kapely lehce doporučil, aby vybírali především písně starší, které jsme v současné sestavě nikdy nenahráli. V podstatě jsme se shodli. Vybralo se jich osmnáct a já pak diktátorsky tři vyhodil.
Vstoupil jste do jednadvacátého roku života. Je to také důvod k oslavám?
Jsme hodně slavící kapela. Nedávno jsme slavili křest nového alba, a protože je nás deset muzikantů plus tým kolem, má pořád někdo svátky nebo narozeniny. Z hlediska čistě hudebního mám radost z každé sezóny, kterou odehrajeme a přežijeme. Pořád je co slavit.
JAROSLAV ŠPULÁK