Skip & Die: Naše hudební loď boří hranice
0 Redakce 22.3.2013Kapela Skip & Die vznikla v Amsterdamu. Setkali se v ní jihoafrická zpěvačka a vizuální umělkyně Catarina Aimée Dahms, jež si říká Cata Pirata, a nizozemský producent Jori Collignon. Jako kapela Skip & Die nahráli debutové album Riots in the Jungle a 22. března vystoupí v Praze v Paláci Akropolis. Na otázky odpověděl Jori Collignon.
Jak vás napadlo nahrávat své album v Jihoafrické republice?
Cata odtamtud pochází a dlouho tam nebyla, proto se nám zdálo, že by to byl krásný výchozí bod pro naši hudební cestu. Když jsme přijeli do Johannesburgu, neměli jsme za sebou jediný koncert a neměli jsme ani jasnou představu, jak by naše album mělo znít. Bylo to spíš dobrodružství. Nahrávali jsme s naprosto různými typy muzikantů. Navštěvovali jsme je v jejich domovech, psali jsme s nimi písničky a ten samý den je pak nahrávali. Bylo to velmi intenzivní, ale fungovalo to. Viděli jsme mnoho míst, na která bychom se jen tak snadno nedostali, pokud by nás tam nedovezla tahle hudební loď, která boří hranice.
Jak dlouho jste to vůbec plánovali?
Cata plánovala hodně. Kontaktovala kapely, organizovala štáb, který album natáčel. Já se u toho pak jakoby nachomýtnul. Představte si to mojí roli asi takhle: „Kde jsem se to zase, proboha, ocitl?” Ale v té době jsme nebyli u žádné firmy, hodně věcí se prostě řešilo za pochodu. Poté, co jsme nahráli ten velmi různorodý materiál, nám dalo chvíli práci, než jsme našli cestu, jak z toho udělat konzistentní celek.
Jaké máte nejhezčí zážitky?
Těch je mnoho. Jihoafrická republika je nádherná a jedinečná země, která skýtá mnoho překvapení. Jamování a nahrávání se Season Marimba Stars někde v obýváku kdesi v Guguletu bylo úžasné. Rozjeli jsme to i v ulicích Soweta s hardrockovou kapelou ReeBurth, zatímco kolem děti házely hlavami a tancovaly. Kolem závodilo červené sportovní auto, jako kdyby v něm byl Schumacher, dokud mu neexplodovaly pneumatiky. Byla to zábava.
Jaké je hudební prostředí Jihoafrické republiky?
Je docela izolované. Pro tamní hudebníky je těžké se dostat do Evropy nebo do Ameriky. Viděli jsme mnoho úžasných kapel, které to nedotáhly ani do velkých měst. Ale jsou tam i dobří, tvrdě pracující umělci, jako třeba Gazelle a Sibot, kteří nyní fungují i ve světě. A není to jen o hudbě, jsou tam úžasní fotografové, nejúžasnější účesy, je tam skvělá móda. Je to opravdu zajímavá země. Je velmi africká, ale zároveň moderní jako kterákoliv západní země. Možná je tam jen méně pravidel. Mají tam jedenáct úředních jazyků, díky tomu je to nádherná směs kultur.
Jak vypadá váš koncert?
Je hodně energický. Chceme, aby se lidi odvázali. Na pódiu je nás pět. Cata dav rozparádí. Rene má na starosti elektroniku, Gino a Nique perkuse, které se sotva vejdou do naší dodávky. Zbývá už jen místo na Catyiny kufry s kostýmy. Ale pak se tam musí ještě vejít Danielova sitara a kytary. Ještě že jsme se narodili v osmdesátých letech a jsme přirození šampióni v počítačové hře tetris.
Jak při koncertu nahradíte všechny ty umělce, se kterými jste nahrávali?
Pohlížíme na koncerty a album jako na dvě rozdílné věci. Co funguje na nahrávce, by podle nás na pódiu fungovat nemuselo. Proto jsme pro každou píseň udělali nové aranže. Zvuk je sice hodně elektronický, ale přijde nám nanic pouštět hosty, které máme na desce jen z počítače. Hledáme hudební řešení. Snažíme se zvuk party muzikantů vyjádřit nějak jinak.
Nahrávali jste něco i v Amsterdamu?
Rozhodně ano. Vrátili jsme se z Afriky, hráli koncerty, zvali muzikanty a pomalu tvořili kapelu. Byl to proces paralelní s nahráváním alba. Gino nahrál rytmiku, Daniel exotické strunné nástroje. Díky tomu, že jsme si hned všechno zkoušeli na koncertech naživo, jsme si našli takovou kombinaci akustických nástrojů a elektroniky, která nám vyhovuje.
Jaké jsou vaše další plány?
Právě jsme začali turné a cestovat. Nedávno jsme s celou kapelou strávili měsíc v domě na pláži na úplném jihu Portugalska. Skládali jsme a nahrávali. A učili se portugalsky. Kvůli Brazílii, kam se chystáme.
Šárka Hellerová