Queens of the Stone Age: Rozhodli jsme se, že Robin Hood budeme my, ne nějaký tlusťoch z Německa
0 Redakce 18.7.2013Na tiskovou konferenci, která se konala na nedávném festivalu Rock for People v Hradci Králové, přišli členové americké kapely Queens of the Stone Age v dobrém rozmaru a dobrovolně ji protáhli na dvojnásobek plánovaného času. S humorem odpověděli i na otázku, zda by byli raději napadeni dvaceti koni kachního vzrůstu, nebo kachnou velikosti koně (prý raději kachnou). Prozradili, co popíjejí před koncertem i po něm.
Podle slov zpěváka a kytaristy Joshe Hommea mají rádi koktejl z piva Guinness, tequily a kapky redbullu. A také rádi chodí a poznávají okolí místa konání svých koncertů. Play.cz přináší odpovědi na část otázek přítomných českých i zahraničních novinářů.
Před vydáním svého nového alba …Like Clockwork jste postupně zveřejnili k poslechu několik písniček a nakonec jste na internetu streamovali celé album. Neztratil se tím moment překvapení?
Josh Homme: Myslím, že to je přesně naopak. Dneska všechna alba uniknout na internet. I když jsme všechno streamovali, uniklo. Tak jsme raději vydávali části písní doprovázené vizuály, kousek po kousku. Nechávali jsme taková malá vodítka a věříme, že když jsme to udělali takto, vzniklo větší tajemno, než kdybychom to tajili a někdo celé album vyvěsil na internet místo nás. Neměli jsme co skrývat. V moderním světě si lidé berou i to, co jste jim ještě nedali k dispozici, a dávají to jiným lidem. Jako kdyby byli Robin Hood. Rozhodli jsme se, že Robin Hood budeme my, a tím jsme překvapili. A myslím, že to máme dělat – malé špinavé triky. Protože je to zábava. Součást toho, že vydáváte desku, je fakt, že ji vydáváte tak, jak chcete vy sám. V dnešním světě tu možnost často nemáte, protože to za vás udělá nějaký týpek v Německu. Za nás to jeden udělal, chtěl být první a na ostatní se vykašlal. To je jeho styl, ale my máme radši svůj způsob, než styl toho tlustého blbečka z Německa.
Před vydáním aktuální desky …Like Clockwork jste prohlásili, že vaše jediné přání je, aby nové album bylo jiné, než ta předchozí. Uspěli jste?
Troy Van Leeuwen: Každé album, které natáčíme, by se mělo od těch předešlých lišit, a tohle nebyla výjimka. Dřív jsme alba natáčeli poměrně rychle, ale tohle nám trvalo trochu déle. Bylo to složitější.
Uvažovali jste někdy o tom, že se vrátíte ke kořenům?
Josh Homme: Zrovna jsme to udělali. Natočili jsme si sami album. Labely nejsou důležité. Nechci urazit Matador Records ani jiné vydavatelství, ale vždycky jsme si natočili alba tak, jak jsme to cítili. Bojovali jsme o to, abychom je mohli nahrát, ale samotné album to nijak nezměnilo. Nepracujeme pro label. Oni mají své cesty, jak činit na umělce nátlak. Když něco funguje, chtějí to zopakovat, chtějí bezpečí. Ale bezpečí v hudbě se rovná smrti. Každé naše album zní jinak, i když si někteří lidí přejí, abychom jen neustále předělávali první desku. Já to chápu, ale pardon, tak to prostě neděláme.
Troy Van Leeuwen: Ani nemusí jít o to, že vždy prvoplánově chceme, aby se to lišilo. Obklopuje nás ale určité prostředí, a tohle z toho vyplývá.
Uvažujete o další spolupráci s Markem Laneganem?
Troy Van Leeuwen: Mark je součástí naší širší rodiny. Dělat s ním hudbu je vždy zábava. Je to jeden z našich nejoblíbenějších lidí, takže ano.
Josh Homme: Mark má jeden z nejkrásnějších hlasů na světě. Nikdo nedokáže to, co on. Je jediný člověk, který k nám má volný přístup. Když řekne, abychom jeli na turné a hned odejde, jak on to dělává, budeme souhlasit. Já osobně s ním nikdy nechci přestat pracovat.
Jak vás napadlo spolupracovat s Eltonem Johnem? Jaké to bylo?
Josh Homme: Řeknu vám, jak mě kontaktoval. Volal mi jednou v neděli na mobil. Choval jsem v náručí svého syna. Byl nahý. Ten syn, ne Elton. I když kdo ví, on mohl být také. Řekl mi: Joshi, tady je Elton. Odpověděl jsem: No jasně, já vím. Protože v neděli vám na mobil Elton prostě nevolá. A on říkal: Ne, Joshi, tady je Elton John. A já na to zase, že jasně. V tu chvíli jsem se kouknul na displej a tam byla sms, že mi bude za pět minut volat Elton John. A Elton John mi řekl, že by si chtěl zajamovat. Vysvětlil mi, že miluje naší hudbu. To je opravdu krásný, když vám to řekne někdo, kdo tak moc miluje hudbu. On neustále poslouchá novou muziku. Když přišel do studia, ukázalo se, že je hrozně vtipný, úplně nejvíc. A je úžasný pianista. Když o něm lidé obvykle mluví, nemluví o tom, jak umí hrát. Ale to je chyba. Když si poslechnete skladbu, ve které hraje, zjistíte, že není jednoduchá. Melodie skáče jako schizofrenní psychopat. A on se ji naučil za dvacet minut. Nám to trvalo daleko déle.
Zaznamenala Šárka Hellerová