Petr Kolář: Lidé nejdřív vidí a pak slyší
0 jsk 18.12.2014Na Žofíně, tak se jmenuje poslední české album letošního roku. Vydal je Petr Kolář a jde o záznam jeho vystoupení v sále v Praze. Kolekce nabízí CD a DVD záznam.
Vydáváte DVD a CD se záznamem dubnového koncertu na Žofíně. Proč jste si ke koncertu vybral právě Žofín?
Rád si kladu zdánlivě nedosažitelné cíle. Vyčetl jsem, že na Žofíně moc podobných koncertů nebylo. Buď se tam hrál jazz či soul nebo klasika, třeba koncert sólové harfenistky. Chtěl jsem to změnit a bavilo mě to, bylo zajímavé sledovat a být v napětí, jestli se to povede. A myslím, že se to povedlo! Také na můj koncert přišli lidé, kteří by asi jinak na Žofín nešli. Chtěl jsem jim ukázat, že je to opravdu krásný dům, který má historii a stojí na úžasném místě.
Pomohlo k tomu tedy i DVD?
Na DVD je to slyšet i vidět. Myslím, že se to tam podařilo zachytit. Koncert byl skvěle ozvučený i nasvícený a k tomu všemu hrálo i zdobení sálu. Z nahrávky čiší úžasná energie a nálada. Mám za to, že se tohle album hodí i k Vánocům, kdy se snad člověk i trošičku zastaví. Celý rok běháte, ale kolem Vánoc by mělo být relativně víc klidu. Třeba i s dobrým koncertem na Žofíně.
Na žofínském koncertě jste vystoupil akusticky. Proč?
Mám rád občasnou transformaci elektroniky do akustických vod. V takovém případě musíte zahrát všechno naprosto přesně, protože v akustické podobě vylézají mnohem více na povrch chyby. Ale o to je ta věc zajímavější, je to větší výzva. Písně, které hrajeme s kapelou, tedy s bigbítem, jsme přearanžovali, a na koncert jsem si pozval i smyčcové kvarteto a Ondru Klímka. To je multiinstrumentalista, který hraje na kdeco. Všichni pospolu jsme písním dávali akustický háv. Je krásné, když věc, na kterou jste nějak zvyklý, najednou kvete jinak. Po změně aranže je to pořád ona písnička, ale v jiném kabátě. To se týká skoro všech věcí na novém DVD.
Bylo to pracné?
Velice. S každou věcí jsme si důkladně pohráli, přearanžovávali jsme ji barevně, co se týče nástrojů i tempa. Ve zkušebně jsme se s každou písní dlouho mazlili.
Bylo pro vás bolestné vyřazovat písničky, které se na záznam nevešly?
Bylo, ale to se někdy stává. Vyřazoval jsem je já, opravdu s těžkým srdcem. Naštěstí se to netýkalo deseti, ale jen dvou tří písní.
Album má výpravný, honosný obal. Asi vám hodně záleželo i na něm…
Záleželo, protože lidé nejdřív vidí a teprve pak slyší. Souhlasím s tím, že obal desky prodává. V rámci možností si tak obaly svých alb hlídám. Je přitom dobré poradit se s lidmi, kteří jsou nezaujatí. Doma jsem samozřejmě nejlepší, ale ta deska doma nezůstane. Booklet a jeho zpracování je tedy kolektivní práce. V tomhle případě je opravdu krásný. Jsou tam fotky z koncertu, různé informace, je hezky graficky vyřešen. Prostě se povedl. To je důležité vůči těm, kteří si komplet koupí. Konec konců i já, když už si koupím nějakou desku, chci u ní mít krásný obal. Celé album beru jako artefakt. Nuly a jedničky, empétrojky a další digitální formáty – to je dobrá věc, ale mít v ruce krásný předmět, to je věc druhá. A pro mě hodně důležitá.
Foto: Lukáš Kadeřábek/Supraphon