Petr Janda: Jestli se těším na koncerty? To je právě to, co nevím
2 jsk 23.5.2013Petr Janda, zpěvák a kytarista skupiny Olympic, prožívá složité období. Na počátku května zemřel bubeník Milan Peroutka, muž, který byl členem kapely sedmadvacet let. Olympic se po jeho předčasném skonu rozhodl pokračovat ve třech a přibrat nového bubeníka pouze jako hosta.
Minulý týden oznámila, že za bicí usedne zkušený Martin Vajgl. Janda ale zatím netuší, zda to znamená skutečné pokračování kapely.
Vždycky jsi říkal, že Olympic je pro tebe rodina. Co se v té rodině stalo, když zemřel Milan Peroutka?
Když k tomu došlo, několik dnů jsme si s ostatními vůbec nevolali. Jako bychom se ostýchali se o tom bavit. Já měl štěstí, že má rodina byla v té době na Moravě, takže jsem byl doma sám. Byl jsem za to rád, protože se mi nechtělo s nikým mluvit. Také jsem asi týden nesáhl na kytaru, což se mi nestalo ani nepamatuju. Nehrál jsem, ani jsem si nepustil žádnou hudbu. Dokonce si teď ani nevybavuju, co jsem vlastně dělal. Byl jsem totálně na dně a myslím si, že to samé prožívali i ostatní z kapely. Dny do pohřbu byly nekonečné.
Za pár dnů už bylo nutné si zavolat. Blížil se pohřeb, bylo třeba objednat věnce a domluvit se na pohřbu. Nejdřív jsme se sešli s Milanem Broumem a začali jsme si poprvé povídat o tom, co bude dál. Nakonec nám hodně pomohla otázka, kterou jsme dali na náš Facebook a v níž jsme se fanoušků zeptali, jestli máme pokračovat. Devadesát procent z nich to tak chtělo. Byl to první krok k tomu, že jsme se pak rozhodli hrát ve třech s bubenickým hostem. Pár dnů na to jsme přijali Martina Vajgla.
Mluvil jsi na Peroutkově pohřbu. To asi nebylo lehké…
Žádost, abych hovořil na nějakém pohřbu, jsem vždycky odmítl. Tentokrát jsem ale nemohl, a pak jsem to nezvládl. Do určité míry jsem s tím počítal, ale těsně předtím, než jsem se postavil k mikrofonu, jsem si ale myslel, že to zvládnu.
Co by bylo, kdybyste se rozhodli nepokračovat?
Tahle možnost je pořád ve hře, protože teď bude záležet na tom, jak si s Martinem Vajglem sedneme a jestli to mezi námi bude v tom dobrém smyslu slova jiskřit. To se ukáže až za čas. 17. května jsme měli první koncert v Bratislavě, který nebyl veřejný. Myslím si po něm, že by to mělo fungovat. Nemám totiž chuť zakládat nějakou novou kapelu.
Nicméně ten pocit, který teď mám, se strašně těžko vysvětluje. V podstatě by se dalo říct, že nevím, co bude dál. Ferdovo úmrtí byl obrovský zásah do mého života, a nejenom do něho. Po jeho smrti jsem dostal na telefon asi sto projevů soustrasti, na mail zhruba stejné množství a lidé mi kondolovali i na ulici. Ferdu měli všichni rádi, neměl žádné nepřátele.
Zažil jsi někdy s Olympikem podobný pocit?
Nezažil. Když se oběsil Mirek Berka, bylo to v době, kdy jsme spolu neměli dobré vztahy. Bylo to celé dost divné. Jeňýk Pacák a Petr Hejduk zemřeli, když už nebyli členy kapely, takže to bylo něco jiného. Smrt Pacáka mě ale vzala, měl jsem ho rád. Byl podobný typ jako Ferda, také velmi vtipný, živočišný, figurka, která bavila společnost.
Těšíš se na další koncerty Olympiku?
To je právě to, co nevím. Ale věřím, že se to někde zlomí a já se budu upřímně těšit. Je to velmi citlivé téma. Proto jsme všechna vystoupení přeložili na červen a dál. Po prvním koncertu v Bratislavě je jasné, že po muzikantské a profesionální stránce problém nebude. Doufám, že to dopadne dobře.