Mandrage: Nejednou jsme se ocitli v pasti
0 jsk 8.11.2013Plzenští Mandrage dnes vydávají nové album Siluety. Videoklip ke stejnojmenné písničce má v pátek premiéru. Na otázky k albu odpověděl kytarista Pepa Bolan.
Čím déle je jakákoli hudební skupina na scéně, tím více zkušeností získává. V jakém ohledu se přísun zkušeností objevuje nyní u Mandrage?
Myslím si, že je to hlavně v živém hraní. V koncertech, přípravě turné, v objevování možností, co si můžeme a nemůžeme dovolit udělat, přivézt, vyrobit. Určitě i v hraní samotném, ale pro mě osobně je ta největší zkušenost právě ve vytváření a vymýšlení nějakého zážitku, se kterým by měl divák odejít. Také v umění být soudný sám k sobě a ke své tvorbě. Umět svou muziku někam posunout i s tím riskem, že třeba určité fanoušky můžeme ztratit. Ale pevně věřím, že většina, která roste s kapelou duševně i rozumově, nám porozumí i na novém albu.
Mandrage získali na české scéně mnoho uznání. O jaká další bojujete nyní?
Já už jsem se v životě nabojoval dost, takže jsem nejraději v klidu a největší uznání pro mě bude znamenat, když se bude nová deska líbit našim fanouškům a případně zaujme i některé nové.
Symbolem Mandrage pro nové album jsou tři svislé linky vedle sebe. Co znamenají?
Mohou představovat písmeno M. Mohou představovat odkazy na hudební vlivy. Mohou to být klidně tři zapalovače na stole v hospodě, nebo jen tři fiktivní siluety. Mandrage je slovo, které může mít jakýkoli význam, a tohle je minimalistický symbol představující to slovo.
Na první poslech je evidentní, že se kapela zvukově více posunula k elektronice. Spatřuješ na ní ty, jako autor skladeb, cosi přitažlivého?
To možná pouze tak vypadá, ale všechny písně jsou původně vymyšlené na akustickou kytaru a ten základ tam je. My tak prostě pracujeme. Nejdříve se vymyslí píseň jako taková a pak se začne v uvozovkách přetvářet a prznit jinými nástroji. A možná trochu paradoxně, že jsem kytarista, mě baví, když se do obyčejné akustické písně začne vkládat jiná invence a vzniká to, čemu se říká komplexní hudba.
Po skladbě Na dlani je novým singlem písnička Siluety. Atmosférou i melodickou linkou v refrénu mi trochu připomíná Šrouby a matice. Oprášili jste při jejím vzniku úspěšný model té skladby?
Ta píseň je v rytmu obyčejného valčíku, a proto jsme možná to srovnávání docela čekali. Ale vznikla přirozeně a jako sestru Šroubů jsme ji ani v nejmenším nezamýšleli. Spíš jsme se snažili, aby z toho byla taková trochu Bondovka, což se snad povedlo, protože tahle asociace nás docela baví.
Ve kterých textech jsi nejvíce čerpal z vlastních životních zkušeností?
Samozřejmě je strašně cool, když skladatel tvrdí, že čerpá ze životních zkušeností. Možná jsem to v minulosti také tak chtěl, ale tentokrát jsem se snažil všechno obrátit naruby a svůj život nemontovat do tvorby. Spíš jsem chtěl zobrazovat věci, nálady, emoce, myšlenky, city, které nelze racionálně popsat. Texty se měly stát takovým prostředníkem mezi skutečným světem a světem duše třeba pouhým náznakem. Není to tak u všech písní, ale velmi mě bavilo takto tvořit.
V písničce Úhel pohledu se objevuje obrat „hudební skladatel v pasti“. Ocitli jste se v ní někdy při psaní písniček nebo nahrávání této desky?
Určitě, a ne jednou. Právě na písni Úhel pohledu jsme se asi zasekli nejvíce. Je to na náš zvyk trochu hudebně složitější kompozice, kde se může zdát, že podstatnou část hudebního dění vyplňuje jakási neidentifikovatelná mlha. Ale vše je pečlivě zmixováno, každý náznak ruchu má svůj účel a jasné místo. V té písni bylo nahráno zhruba čtyřicet stop různých nástrojů a zvuků a celou skládačku smontovat dohromady byl docela vořech.
Proč jste nové album nazvali Siluety?
To slovo naprosto vystihuje náladu celé desky a ukrývá se v něm spousta jinotajů.