Katarína Knechtová: Krása života je v maličkostech
0 Redakce 1.3.2012Slovenská zpěvačka Katarína Knechtová byla v devadesátých letech členkou skupiny IMT Smile. Později ale proslula jako zpěvačka kapely Peha. V roce 2007 se s ní rozešla a o rok později už vydala svůj albový debut Zodiak. Nyní přichází s novinkou Tajomstvá, nahrávkou, která je opředená elektronickou hudbou.
Jak dlouho se rodilo album Tajomstvá?
Směřovala jsem k němu postupně. Vždycky mě lákal zvuk elektroniky a práce se samply. Kdysi dávno jsme něco takového načrtli už se skupinou Peha. Lidé nás nicméně stále vnímali především jako rockovou kapelu. Když jsem byla v pubertě, my, fanoušci hudby, jsme byli rozděleni na „metalisty“ a „depešáky“. Já jsem patřila k „depešákům“ a řekla bych, že tam někde jsou kořeny alba Tajomstvá. Že to trvalo tak dlouho, bylo asi tím, že jsem nemohla najít někoho, kdo by se mnou takovou desku nahrál přesně podle mých představ.
Nyní jste spolupracovala s Christianem Eignerem, který je skvělý producent a hrál kupříkladu na bicí se skupinou Depeche Mode. Jak jste se k němu dostala?
Nabídla jsem mu už materiál ke svému prvnímu sólovému albu Zodiak. Tehdy mě ale taktně odmítl se slovy, že bych na sobě ještě měla pracovat. Neočekávala jsem, že by nabídku ke spolupráci přijal. Za to jeho odmítnutí jsem dnes strašně ráda, byl to pro mě dar. Byla jsem tehdy rozhozená z rozchodu se skupinou Peha, stavěla jsem se na vlastní nohy, potřebovala jsem se zocelit, najít uměleckou svobodu, prostě potřebovala jsem čas. Pochopila jsem také, že si musím ujasnit, co chci, jakým směrem půjdu, odpovědět si na základní životní otázky a tomu přizpůsobit svou tvorbu. Když pak byly na světě první demonahrávky k albu Tajomstvá, poslala jsem je Christianovi znovu a on už na spolupráci kývl. To bylo před více než rokem.
Říkala jste, že jste potřebovala najít uměleckou svobodu. Nebylo to hledání pro zpěvačku, která v době rozchodu se skupinou Peha byla úspěšnou součástí slovenského mainstreamu, trochu riskantní?
Netvrdím, že po téhle desce budu dělat techno hudbu. Jako muzikant ale potřebuju mít pocit, že můžu zkusit co chci a co se mi líbí. Duchem jsem stále písničkářka, kterou jsem byla i jako členka skupiny Peha. Vždycky vzniknou nejdřív písničky. Tentokrát jsou ale opatřeny elektronickým hávem. Kdyby se hrály s kytarou, budou to naprosto jasné písně v duchu klasické tvorby Kataríny Knechtové.
Na albu Zodiak s vámi producentsky spolupracoval Angličan Head. Vaše cesty už se rozešly?
Nerozešly, jsme stále v kontaktu. Head mě v té době podržel. Pracuje často s ženskými umělkyněmi, zažil rozpady jejich kapel a podobně. Jeho zkušenosti mi tehdy velmi prospěly. Pomohl mi pracovat s jinými lidmi, než s jakými jsem byla do té doby zvyklá. Jsme stále v kontaktu, píšeme si. Věděl, že chci nahrát elektronickou desku.
Vy jste ale elektronice na nové desce nepropadla. Je to spíš taková podpůrná složka…
Přesně tak. Věřím, že je na albu použita vkusně a že díky ní má deska modernější sound. Jsou tam písně, které odkazují na mou předešlou tvorbu, a jsou tam i takové, které beru jako malý experiment. Není tam ale žádný absolutní úlet. Jak říkám, všechno to jsou ve své podstatě klasické písničky. Některé přitom ve výsledku vypadají úplně jinak, než jsem původně zamýšlela. To je důsledek producentského a muzikantského zásahu Christiana Eignera.
Deska není ani po hudební ani po textové stránce příliš veselá. Jak těžké bylo inspirovat k psaní své textaře?
To byla velmi složitá práce, protože psát texty k elektronickým písničkám je něco trochu jiného, než psát texty k písním popovým a rockovým. Vznikl text, my ho vyzkoušeli a zjistili jsme, že s elektronikou nefunguje. Text k písničce Porcelán jsme si například dva měsíce posílali po slovech.
Lze tematiku textů nějak shrnou?
Nevnímám je jako podmračené nebo ponuré a už vůbec nemám záměr lidem napovídat, jaké jsou. Myslím si, že hodně záleží na tom, v jakém stavu a rozpoložení budou nahrávku poslouchat. Je to na nich. Ten odkaz si na desce každý najde, protože je poměrně zřejmý.
Říkala jste, že při vzniku alba Zodiak jste prožívala těžké období, což bylo dáno především vaším rozchodem se skupinou Peha. Jaké období jste žila při vzniku kolekce Tajomstvá?
Myslím, že docela dobré, i když jsem si v osobním životě procházela řadou věcí, jak příjemných, tak těžších. To všechno v těch písničkách koneckonců je. Například skladba Zmier svetlo s tmou je o tom, že bychom se měli naučit těšit z maličkostí, protože v tom je krása života.
Umíte to?
Snažím se.
Vy sama jste na desku napsala jeden text také, a sice Pocit…
Ten text je velmi osobní. Bylo to takové vnuknutí, které přišlo v nahrávacím studiu. Texty, které jsem k téhle písničce dostala, nebyly totiž moc dobré. Najednou jsem ho začala psát a šlo to. Je to můj vůbec první text, který se dostal na desku.
JAROSLAV ŠPULÁK