Karel Gott: Zpíval jsem i se sto dvaceti lidmi
0 jsk 19.10.2015Na konci listopadu možná získá svého čtyřicátého Zlatého slavíka a bude potvrzeno, že je legendou. Předtím poslal na trh pět cédéček v kolekci nazvané Duety 1962-2015. Je na nich osmadevadesát skladeb, které vznikly v uvedených letech a v nichž Karel Gott nezpívá sám.
Pět cédéček nabízí opravdu velkou porci hudby. Pokud jde o vaše spolupráce s jinými zpěváky, je na nich vše?
Všechny duety, které jsem kdy nazpíval, by vydaly na dvanáct kompaktů – museli jsme tedy vybírat. Ale vznikl citlivý výběr. Jsou na nich jak hity, tak i neopakovatelné, žánrově zajímavé rarity, výsledky zvláštních setkání a dobrých nápadů. Někdy se mohou potkat vynikající zpěváci, ale když chybí nápad, dobrý duet nevznikne. Na našem výběru jsou věci, u kterých zafungovalo několik faktorů: náhoda, štěstí, momentální nápad, kreativita, spontánnost.
Jaký byl první duet, který jste nazpíval?
To bylo v roce 1962. S Vlastou Průchovou jsme tehdy s písní Až nám bude dvakrát tolik zvítězili v soutěži Hledáme písničku pro všední den. Tahle píseň vyšla taky na mojí vůbec první desce, ještě na sedmdesát osm otáček. Byla to vlastně pohlednice s gramofonovými drážkami. Tu pohlednici jste dali na gramofon, a ono to hrálo! Byla to rarita, i když dlouho hrát nevydržela.
Ze kterého duetu jste měl největší radost?
Těch bylo víc. Dlouho jsem si například přál rozdat si to s Petrem Kolářem. Miloš Dodo Doležal, rocker tělem i duší, nám napsal píseň To jenom láska zastaví čas. Je to rocková balada, takovou muziku ostatně sám rád poslouchám. Nedávno jsme s Petrem Kolářem vypustili do světa i klip. Nazpíváním tohoto duetu jsem si tak splnil několik přání.
Radost mám i z duetu z filmu Don Juan DeMarco s Marlonem Brandem a Johnnym Deppem v hlavních rolích. Písnička se jmenuje Když máš ji rád vážně (Jestli oplácíš jí lásku) a je taková popově flamencová. Nazpíval jsem ji s Fredym Bittnerem, kytaristou, který také úžasně zpívá. Jejím autorem je Bryan Adams. Zmíněné písně jsou ty dvě novinky na mém novém kompletu. A radost mám i z toho, že jsem stihl nazpívat duet s Karlem Černochem. Byl to živý swingový koncert; zvolili jsme si pro něj českou swingovou klasiku Prostý lék.
Na které duety jste se naopak těšil, ale nikdy nevznikly?
Dobře nakročeno jsme měli například s Dashou. S tou zpívám už patnáct let, ale pořád nemáme žádný záznam, který by vyšel na hudebním nosiči. Tak jsem se rozhodl nechat pro nás napsat píseň od Davida Solaře, ale do vydání tohoto kompletu jsme ji bohužel nestihli natočit. Tak snad na příští desku. Věřím, že to stihneme i s Miro Žbirkou a Martinem Chodúrem, se kterým na duetu pracujeme. No a zatím jsme nestihli ani duet s Marikou Gombitovou. Marika mi doma zpívala jednu svoji věc, ale nepodařilo se ji dodat tak včas, abychom ji na tuto kompilaci stihli.
Páté cédéčko nového kompletu je sestaveno ze živých záznamů. Je to dramaturgický plán?
Od začátku jsme to tak chtěli udělat. Na českém gramofonovém trhu totiž dosud nemám koncertní cédéčko. Na německém ano, ale v Česku kupodivu ne. Navíc, jak jsem říkal, šlo o neopakovatelná setkání. Dám ještě jeden příklad. Na kompletu je i duet s Evou Pilarovou z roku 1965 z recitálu z Divadla Semafor. Objevil se na soukromé nahrávce pana zvukaře ze Semaforu. Když jsem ho slyšel, překvapilo mě, jaké odvážné jazzové věci, scaty a improvizace jsme tenkrát dělali. Každé setkání bylo jedinečné. Kdybychom se s kterýmkoliv z těch kolegů setkali dnes, interpretovali bychom ty písně jinak. Dokonce si troufám říct, že bychom je zpívali zcela jinak, i kdybychom se setkali hned druhý den po koncertu. Proto si vážím toho kterého okamžiku, data, místa.
Komplet vašich duetů je zajímavá i tím, že obsahuje osmnáct nahrávek, které ještě nikdy na albech nevyšly!
Ano, a kromě toho na něm jsou i některé věci, které vyšly na albech mých kolegů a kolegyň, třeba Pavla Bobka, Štefana Margity a dalších, ale nikdy na žádné mé desce. Posluchači volali po tom, že by je měli rádi všechny pohromadě.
Komplet se jmenuje Duety, ale obsahuje i nahrávky ve větším obsazením. Kolik bylo nejvíc?
Čtyři. Ale s mírnou nadsázkou sto dvacet. Myslím tím nahrávku s Alexandrovci. Když těch sto dvacet chlapů začne zpívat, tak to opravdu hřmí. A nejen u ruské klasiky. Jsou to skutečně profesionální hudebníci s velkými hlasy. Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu, jak jsme na evropském turné zpívali Be My Love. Také jsme spolu zpívali třeba Podmoskovnye večera – bylo to v Moskvě, když Alexandrovci slavili osmdesáté páté narozeniny souboru. Tuhle píseň jsem půl roku každý večer zpíval v Las Vegas, s velkým úspěchem. O ten úspěch se svou měrou jistě zasloužil i Louis Armstrong, který z téhle písně udělal obrovský hit.
(foto: Jan Ptáček)