Karel Gott: Písničky na desce dobře drží při sobě
0 jsk 30.9.2014Nové album Karla Gotta vyšlo minulý týden a jmenuje se S pomocí přátel. Zpěvák požádal české, slovenské a německé autory, aby mu pro ně napsali písničky takříkajíc na míru. Výsledkem je deska, na které Gott zůstává svůj a současně v několika polohách překvapí.
Mnozí z autorů jsou nejenom skladatelé a textaři, ale i zpěváci…
Autor, který zpívá, si píše sám pro sebe. Já si vážím toho, že pro jednou udělali výjimku a napsali píseň pro mě. Desce předcházela řada rozhovorů typu, co máš rád, máš nějaký nápad a tak dále. Já ale všechno nechal na nich. Proto má každá písnička jinou polohu a jinou náladu. Jsou to věci od vyloženě tanečních až třeba po Testament. Když se sejde taková sestava, musíte udělat velice citlivě dramaturgii. Jde o to, aby vedle sebe nebyly nějaké obrovské kontrasty. To se povedlo. Myslím si, že věci na desce drží dobře při sobě.
Bylo těžké přizpůsobovat se stylu třeba takového Radka Bangy nebo kapely Chinaski, kteří se autorsky na albu objevují?
Nebylo, šel jsem jim naproti a sešli jsme se tak, aby nám to vyhovovalo, abych to byl já a aby to byli i oni. Radek Banga se mnou i zpívá, Chinaski také. Naše styly se sešly. Musím říct, že jsem s radostí zpíval například i texty, které v mém repertoáru doposud nezazněly. Jiné obraty, jiné obrazy.
Zajímavé na albu je propojení muzikantských generací. Byl to také váš záměr?
Je to tak. Vezměte si třeba můj duet s Monikou Bagárovou. Tuhle úžasnou holku jsem poznal při jedné pěvecké soutěži. V jednom jejím kole měli soutěžící za úkol zazpívat nějakou píseň z mého repertoáru. Monika si vybrala Už z hor zní zvon. Zpívala to s velkou vyzrálostí, a to jí tehdy bylo patnáct. Byl jsem z toho úplně vedle. Pak jsme spolu na její desku natočili nádherný duet. Tenkrát nevyšel, tak jsem po něm teď rád sáhnul.
Další duet zpíváme s Olgou Lounovou. To je také talentovaná dívka, autorka i zpěvačka. Další zajímavé setkání proběhlo s Petrem Bendem, a vznikla z toho velice překvapivá nahrávka. Petr má skvělou, šťavnatou kapelu. Podobně zajímavých spojení je na desce řada. Pro mě je to osvěžení a cesta k tomu, abych nezabředl v gottovském stereotypu lyrického tenora. To už stačilo – při vší úctě k tenorům.
V jedné z písní alba zpíváte, že kdyby to šlo, vrátil byste čas. Cítíte podobnou touhu i ve skutečnosti?
V té písni se to týká vztahu k ženě. K ženě, kterou jsem sice našel, ale chtělo to dřív. Kdyby tak jenom šlo vrátit čas… Člověk se samozřejmě v podobném duchu občas zamýšlí, ale čas nevrátíte. Kolikrát mě napadne, že by něco šlo udělat líp nebo jinak, a netýká se to jenom dávných časů. Dám příklad. Nedávno jsem dělal několik talk show v Německu, a jen jsem odešel ze studia, hned jsem věděl, co jsem ještě měl dodat a co říci lépe. Ale bylo málo času, muselo se reagovat hned… No a obecně – kolik věcí jsem v životě mohl udělat jinak! Nebo do kolika věcí jsem třeba vůbec neměl jít! Ale stalo se. A vrátit to nejde.
Na desce je i píseň věnovaná Jiřímu Štaidlovi. Je osobní?
Tahle píseň je jedna z mých nejosobnějších výpovědí. Jirka Štaidl pro mě za sedm let napsal devětadevadesát textů a snad polovina z nich byly hity. K některým se hlásím dodnes a díky reakcím z publika můžu říct, že zlidověly. To je u textaře co říct! Text k písni Kluk s velkou vášní napsal Radovan Šťastný. Dva texty jsem mu vrátil, moc mě neoslovily. Mluvili jsme spolu o tom, jak je uchopit jinak, až přišla řeč na Jirku Štaidla. Vyprávěl jsem mu o našem vztahu, o tom, jak je důležité kamarádství autora a interpreta písně. Říkal jsem, že mě možná Jirka znal lépe, než můj táta. V ten moment začal pan Šťastný poslouchat a pak mi poslal text, ve kterém mluví o Jirkovi. A trefil se přesně. Zřejmě pomohlo, že už mě znal líp a věděl, co všechno pro mě Jirka Štaidl znamenal.