Honza Homola: Mou vášní je hra na kytaru
0 jsk 4.1.2013Honza Homola, jedna čtvrtina skupiny Wohnout, vydal na sklonku loňského roku album s názvem Čarovánky.
Zatímco v roce 2009 nesl jeho boční projekt název Homolka Tobolka, novinku posílá na trh pod svým civilním jménem.
Jaký je postoj členů skupiny Wohnout k tvým bočním projektům?
Musím být hodně opatrný, protože nechci, aby mé projekty jakkoliv ovlivňovaly dění ve Wohnoutu. Mohu je tedy vymýšlet pouze v čase, kdy s kapelou nechystáme nové album. Také se svými písničkami prakticky nemůžu koncertovat, i když by mě to bavilo. Veškeré termíny má však přednostně Wohnout, je pro mě číslo jedna. Kluci z kapely ale na mé desce nebo na mých koncertech hráli, takže vztahy jsou v pohodě.
Proč nepokračuješ jako Homolka Tobolka?
Když jsem před čtyřmi lety vydal první album, nechtěl jsem, aby na něj bylo pohlíženo jako na mou sólovku. Vymyslel jsem si tedy fiktivní jméno, za kterým bude schované. Brzy se ale ukázalo, že je v tom docela bordel, a tak jsem se rozhodl, že budu nadále používat civilní jméno. Ani tato druhá deska ale neznamená, že jsem se vydal na sólovou dráhu. Je pro mě hlavně zábava. Vyrobil jsem si ji, smíchal a sponzoroval úplně sám. Nejsem na nikom závislý, udělal jsem si ji vyloženě pro radost.
V prvních letech Wohnoutu bylo evidentní, jak moc vaše instrumentální zručnost předbíhá schopnost pěveckou. Bylo patrné, že jste především muzikanti, kteří – konkrétně v tvém případě – milují hru na kytaru. Na albu Čarovánky se ostatně projevuješ hlavně jako instrumentalista. Je to pro tebe návrat k hudební podstatě?
Mou vášní je hra na kytaru. S Wohnoutama jsme instrumentální stránku v minulosti opravdu upřednostňovali. V poslední době jsme ale začali psát písničky takříkajíc ořezané na nejzákladnější konstrukci. Vyhodili jsme kytarová sóla i vyhrávky a vše jsme přizpůsobili tvaru sloka – sloka – refrén – sloka – refrén. Prvotní je pro nás čitelná melodická písnička. Možnost dostatečně si zahrát na kytaru mi ovšem chybí. Nahradily mi ji tedy mé boční projekty.
Na albu Čarovánky je řada hostů, což trochu zastiňuje tebe jako protagonistu. Proč to tak je?
Předně mě bavily kombinace různých nástrojů. Kytara zní například vedle flétny nebo klavíru velmi zajímavě. Navíc mám rád práci s hosty, i u Wohnoutu, protože většinou přinesou něco, co do skladby nedokážu dát sám. Nadhodím téma a jsem pak třeba mile překvapen, že písnička zní úplně jinak, než jsem zamýšlel, a přitom jsem z ní pořád nadšený.
Na Čarovánkách je však například skladba Instanbul, která je natočena se živými smyčci. Bylo to velmi nákladné a pracné, a já musel v tomto případě jít na jistotu. Party pro smyčce rozepsal do not Honza Valta z Hněddých smyčců, rozdal je muzikantům a ti to podle nich nahráli. Jinak jsou skladby výsledkem spolupráce s hosty, kteří v nich účinkují.
Písnička Do nebe je vcelku romantická, Lednička ve druhém plánu také. Ve Wohnoutu přitom zrovna na romantické texty nejste. Kde se to v tobě vzalo?
Ve Wohnoutu jsme se za romantické texty kdysi vyloženě styděli. Byli jsme pankáči a vůbec se k nám nehodily, navíc bychom se před svými fanoušky shodili. Z toho jsme ale vyrostli a už dokážeme hrát takříkajíc romantické noty. Romantika pro mou boční desku vznikala tak nějak samovolně. Možná i tím, že doma převážně hraju na akustickou kytaru a nenapadají mě při tom žádné jedovaté motivy. Spíš se blížím té romantické náladě.
Na začátku roku obvykle vyrážíš někam do světa. Vznikla některé skladba na cestě?
Písnička Istanbul mě napadla, když jsem jel na kole do Istanbulu. Trvalo to jednadvacet dnů, šlapali jsme od rána do večera, a tak není divu, že mě cestou napadla melodie, kterou jsem si nahrál a rovnou ji v hlavě trochu zaranžoval. Do výsledné skladby jsem ještě zapojil zpěv muezína z Modré mešity. Nahrál jsem si ho na foťák a pak jsem na něj napsal melodii. Shodou okolností zapadla do tóniny, ve které skladba vznikla.
Z cest je i písnička Assilah. Přestože ale vznikla v Maroku na parkovišti, nemá žádný orientální nádech. Je to spíš barokní skladba.
Vydáš se na cesty i letos?
Za pár hodin odlétám na Kubu. Bude to ale jen na pár dnů, protože mám rodinu a nemůžu ji na dlouho opustit.