Hana Zagorová: Mám důvod k radosti
0 jsk 29.5.2014Po sedmi letech přichází Hana Zagorová s novinkovým albem Vyznání. Obsahuje dvanáct písniček, které k sobě ladí a spojuje je charakteristický zpěv.
Album s novými nahrávkami vydáváte po sedmi letech. Zřejmě se nepotřebujete připomínat každý rok novou deskou.
Přesně tak. Na novou desku musí nazrát čas, a teprve když opravdu nazraje, stojí za to ji natočit. Zdálo se mi, že právě teď nadešla ta doba, kdy jsem desku natočit chtěla. Tak jsem ji natočila.
Z kolika písniček jste vybírala?
Asi z dvaceti, tedy z malého množství. Nerada písničky odmítám. Navíc všichni ti staří bardi, se kterými spolupracuji dlouho, už vědí, co jim vezmu a co ne. Ti už píšou na jistotu. Známe se dlouho, takže mi umí dodat píseň na tělo. A zavoněly mi i písničky autorů, kteří se na mé desce objevují poprvé. Rozuměla jsem jim, alespoň se mi to zdálo, takže jsem je mohla a chtěla nazpívat.
Texty si píšete i sama. Tvoříte je na muziku?
Ráda píšu na muziku, ta mi dodá impuls. Vzbudí ve mně chuť k napsání textu i nápad. Tak tomu bylo i u tří francouzských písní na desce Vyznání. Jsou překrásné. Už když jsem je slyšela v originále, řekla jsem si, že je chci nazpívat. Takové kdyby mi napsali čeští autoři!
Vzpomenete si na svůj vůbec první text?
První text jsem napsala na písničku Hany asi v sedmdesátém roce. Tehdy k tomu došlo z nutnosti. Chtěla jsem tu písničku zpívat, kapelník Richard Kovalčík mě zamknul v pokoji a řekl, že mě pustí ven teprve, až text napíšu. A stalo se. Po dlouhém váhání a odkládání jsem měla písničku tak zažitou, že jsem ho napsala za dvě hodiny.
Vyznání je vaším dvacátým řadovým albem; je to pro vás důvod k oslavě?
Nevím. Možná ne k oslavě, ale určitě k radosti. Nejsem takzvaně vzpomínací typ, opravdu ne. Teď mám tohle dítě, a to mě zajímá ze všeho nejvíc.
Jaké jsou první ohlasy na album?
Mám z nich radost. Někdy se stává, že posluchači při poslechu třeba některé písničky přeskočí, nebo si naopak navolí nějakou sestavu z té které desky. Teď mi říkají, že tuhle desku poslouchají se zájmem od začátku do konce. To je fajn!
Komunikujete s fanoušky na internetu?
Moc ne. Mám oficiální stránky, které mi velmi spolehlivě spravuje Jarda Telekeš, a to i s navázáním na facebook. Mám i několik neoficiálních internetových stránek a několika stránek facebookových, se kterými nemám vůbec nic společného.
Se svým fan klubem v kontaktu jste?
Spíš s několika členy, kteří se postupem času stali mými kamarády a pomáhají mi. Oni už mají samozřejmě určitý věk a já jen zírám, jak se na mých vystoupeních objevuje stále více mladých diváků. Třeba na vánočním koncertu v Lucerně to nevydrží, seběhnou z balkonu pod pódium, zacloní výhled lidem z prvních řad, kteří si koupili ty nejdražší lístky, zpívají a tančí. Všechny ty písničky znají, umějí texty. Kde se je naučili? Toho si ohromně vážím.
Co na to ti lidé z prvních řad?
Musí si stoupnout taky. Druhá půlka druhé půle koncertu je tak pro stojící publikum. Všichni si musí stoupnout.