Fun Lovin´ Criminals: Vše hladce
0 Redakce 8.5.2009V rámci slavnostního otevření pražské pobočky Hard Rock Cafe opět ve městě zahráli Fun Lovin´Criminals se svým cool mixem rocku/hip-hopu v jazzových a funky konturách, v nichž s nadhledem a humorem popisují své historky z podsvětí a emocionální splanutí.
Více sympatičtí baroví fantasti než chladnokrevní gangsteři. FLC, neboli Huey (zpěv, kytara), Fast (basa, klávesy, trubka) a bubeník Frank dojídají své hamburgery a velmi nonšalantně a přitom gentlemansky odpovídají na otázky. Vzhledem k tomu, že poslední deska Livin´ in the City je z roku 2005 a nová je teprve na cestě, rozhovor jsem zaměřil na postraní aktivity těchto newyorčanů, v současnosti usazených v Anglii. Následný koncert byl dobrý. Od nečekaného nástupu v podobě dravé předělávky Rock´N´Roll od Led Zeppelin po klasické hity až po příjemné překvapení. Jak říkal Huey: „Brzy na viděnou!“.
Co nová deska?
Fast: Děláme na ní. Pomalu, ale jistě.
Huey: Není kam spěchat. Nápadů máme dost a tentokrát by jsme chtěli přizvat nějaký hosty.
Když jste začali hrát, byli jste víc rockoví, hip-hopoví nebo jste od začátku míchali vše dohromady?
Huey: Byl to vždycky dost neučesaný mix. Vzali jsme část jedné písně a dali to vedle druhé. Nejdříve to mělo dost ostré hrany. Věci, co jsme měli rádi. Rock, hip-hop, blues, funk, jazz byli narvané do jedné písně. Teď se snažíme, aby to šlo více hladce.
Jakožto kovaní newyorčani jste se přestěhovali do Anglie. Nestýská se Vám?
Huey: Fast se už před lety jako první přestěhoval do Anglie. Já jsem se oženil s anglickou holkou a nebavilo mě pořad cestovat mezi New Yorkem, kapelou a ženou. V New Yorku je poslední dobou těžké vychovávat děti. A dělat hudbu je velmi těžké a pěkně drahé. Navíc se o New Yorku lépe píše, když v tom je trochu nostalgie, odstupu a nadhledu z větší dálky.
Fast: Všechno se tam strašně změnilo.
Huey: Všechno se rychle mění. Když cestuji s americkým pasem, tak na mě všichni kvůli Bushově administrativě koukali přes prsty. Teď se na letišti usmějí a řeknou „Obama!“ Jako, kdybychom se museli dotknout dna, abychom se mohli odrazit k lepšímu. Doufám, že všichni jsou připraveni na pozitivní změny.
Filmy jsou pro vás velká inspirace. Několikrát jste se filmového plátna přímo dotkly.
Huey: Natočili jsme jeden krátký film a měl jsem pár malých rolí ve filmech. Napsat film byl a je náš dávný sen. Právě jsme dotočil takovou hororovou gangsterku Clubbing To Death.
Frank: Huey taky namluvil postavu ve videohře Scarface: The World Is Yours. Děláme remixy, mixujeme a zkoušíme nové věci.
Huey: Vedlejší aktivity jsou pro nás dost důležité. Popravdě, z muziky se nedá nějak extra vyžít. Nedřeme bídu, ale máme podíly i v jiných věcech. Pokud si chceš udržet svou integritu je to nevyhnutelné. (Kapela údajně vlastní podíly v barech v Irsku a v jednom klubu v Londýně, kde kladli velký důraz na to, aby se tam servírovala dobrá pizza. – poz. autor)
Faste, jsi velmi šikovný multiinstrumentalista. Hraješ na basu, klávesy, trubku, harmoniku… Jak ses vlastně dostal k hudbě?
Fast: Začal jsem zpívat v kostele, pak jsem začal hrát na trumpetu, co mi dal děda. Pak jsem přešel na klávesy. Hip-hop tenkrát prožíval svojí explozi a naprosto mě dostal. Začal jsem se zajímat o všechno s tím spojené. A také o dance music a R´N´B. Měl jsem různé kapely (Nejznámější byla lokální electro-taneční kapela Mosesonacid. – poz autor.). Baví mě dělat remixy.
Huey: Skvělé s Fastem a Frankem je, že nemáme žádné hudební tabu. Můžeme zahrát rockovou věc, jazzovou věc, cokoliv… Dohromady máme opravdu bohatou a různorodou sbírku desek.
Co projekt Fasta a Franka nazvaný Radio Riddler?
Fast: V podstatě děláme reggae remixy pro ostatní umělce. Baví nás všechno naprosto překopat, klidně vzít jen jednu, dvě věci z originálu, změnit rychlost. Udělali jsme album, ale jen jako takovej vtip. Je to skvělé, ale nemůžeme o tom mluvit. (Smích)
Na deskách se nebráníte předělávkám…
Huey: Rádi hrajeme věci, ke kterým máme vztah a něco pro nás znamenají. We Have All The Time In The World nebo I'll Be Seeing You. Taky nás baví přebírat něco co od nás nikdo nečeká jako třeba Crazy Train od Ozzyho Osborna. Ale to jsou všechno věci, na kterých jsme vyrostli a je zajímavé si je přivlastnit do našeho stylu. Přebrali jsme třeba velký radiový hit našeho dětství I´m Not In Love od 10cc. Tuhle jsem mluvil s Graham Gouldmanem (Z 10cc a autor skladby – poz.autor) a říkal, že se mu naše verze líbí.
Fast: No já zase mluvil s někým co má taky prsty v originále a ten teda z toho nějak extra nadšenej nebyl (Smích)
O čem je vaše rádiová show The Huey Show na BBC 6 Music? Předpokládám, že vzhledem k tomu, že se nebráníte občasně dělat DJ, tak vás to zcela jistě baví.
Huey: Je to OK. Dostal jsem hodně prostoru a můžu si tam dělat, co chci. BBC je proslulé tím, že dává ohromnou svobodu. Spousta lidí mi píše, že by chtěli také slyšet něco od Fun Lovin´Criminals. Vždycky se trochu stydím a tak hraju nějaký rarity, remixy nebo obskurní béčka singlů. Ta show mi umožnila ještě více milovat všelijaké druhy muziky. Můžu v jednom pořadu hrát jak Franka Sinatru, tak Public Enemy.
Teď je celkem boom hudebních celebrit, kteří mají svůj rádiový pořad. Hansome Dick Monitoba (The Dictators), svého času Joe Strummer nebo Bob Dylan. Jak na to pohlížíte?
Huey: Něco je dobré. Třeba právě Joe Strummer byl vynikající, ale Bob Dylan se svými tématickými pořady je dost podivnej. Ten je uplně bláznivej. Nemám moc rád, když se příliš mluví a obzvlášť o sobě. Hudba by měla navazovat emoce bez toho, aby to pokaždé někdo vysvětloval.
TOM KOMÁREK