Editors: Nejdůležitější Angličané
0 Redakce 26.11.2009Jejich výraz je střízlivý, image uhlazené, design vkusný a minimalistický. Hudba jedné z nejzásadnějších ostrovních kapel současnosti je možná trochu nenápadná, ale přesto sebevědomá a na druhý poslech rozměrná a úderná. 28. listopadu budete mít možná poslední šanci zažít ji živě na několik metrů v klubu Lucerna Music Bar. Příště budete potřebovat lístek do haly, tak si ji nenechte ujít. Za kapelu odpovídal bubeník Edward Lay.
Vaše nové album In This Light And On This Evening obsahuje víc syntezátorů než předchozí. Znamená to méně práce pro bubeníka?
Edward Lay: Bohužel ne (smích). Integrovali jsme víc elektroniky do celé naší hudby, nenahrazovali jsme vlastní nástroje. Například do staromódně znějících bubnů se přidaly různé beaty a elektronické loopy. Možná se míň zapotím naživo na koncertě, jinak to ale znamenalo stejnou práci při nahrávání.
V novém videoklipu k písni Papillon je běžící chlapík. I v některých vašich starších videích lidé běží, fascinuje vás pohyb?
EL: Moje přítelkyně se o běhání zajímá mnohem víc než já, včera běžela půlmaraton. Ale vážně, v běhu je něco klidného a mírného, něco tolik vyrovnaného. Není to realita, ten kluk nepotřebuje důvod, aby běžel. Možná ho pohání muzika. Na konci bez důvodu zmizí. Chtěli jsme, aby klip působil záhadně a hodně filmově.
Byli jste zvoleni jednou z nejvýznamnějších britských kapel desetiletí. Když se ohlédneš do minulosti, jaké kapely tobě připadají nejdůležitější?
EL: The Cure byli ohromně významní. Problém možná je, že zněli po celou dobu stejně. Miloval jsme jejich zvuk, ale nikdy se nijak výrazně neposunuli. REM jsou pro mě taky moc důležití. Způsob jakým vystupuvali, jejich integrita a výraz, to je pro mě moc poučné, i vzhledem k budoucnosti Editors.
Jak jste přišli na jméno Editors? Mě jako novináře to docela zajímá…
EL: Přiznám se, že si to přesně nepamatuju. Dřív jsme hráli i pod jinými jmény, ale v okamžiku, kdy jsme chtěli vydat desku, už nám nestačila. S obyčejným jménem se dá hrát po hospodách pro přátele, ale nahrávka bude veřejná už navždy. Potřebuje jméno, které bude značkou pro tvou práci po celém světě. Myslím, že ani nemusí nic konkrétního znamenat.
Vaše dosud vydané nahrávky mají všechny specifický design. Staráte se o něj sami?
EL: Ano, vždy design hodně řešíme. Pro aktuální nahrávku nám dělal kurátora designer Tom Hingston (pozn.red.: design např. pro Massive Attack, či Robbieho Williamse). Rozmlouval s námi, aby zjistil, co bude pro obal desky ideální. Jeho práce je velmi profesionalni a sebevědomá, obal je barevný a trochu mi připomíná taneční alba. Je v něm ale i trocha temna a melancholie. My sami kreslit neumíme, ale vždy máme poslední slovo, design nás velmi zajímá.
JAKUB ANDĚL
28. 11. 2009, PRAHA, Lucerna Music Bar